Hilbertova kaple

Kamil Hilbert (1869 – 1933), bratr spisovatele Jaroslava Hilberta, se po smrti geniálního architekta a gotického puristy Josefa Mockera (1835 – 1899) ujal dostavby katedrály. Spirálovité schodiště ve stylu anglikánské gotiky, které je Hilbertovým monogramem označené, vede na balkónek, odkud je přístup do svatovítské klenotnice. Její zamřížovaná okna nad Bílkovým oltářem je možné vidět z přízemí.

Část svatovítského pokladu, který byl původně umístěn v klenotnici nad starou sakristií, je dnes možné zhlédnout v Kapli sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu. Poklad je tvořen především předměty sakrálního charakteru, obsahuje však také dva z českých korunovačních klenotů: ostatkový kříž vyrobený za vlády Karla IV. a meč sv. Václava. Právě jemu také všechny klenoty navěky patří; nově nastupujícímu panovníkovi byly vždy zapůjčovány pouze pro den korunovace. Kromě artefaktů nevyčíslitelné hodnoty jsou v pokladnici uloženy i lebky světců a nejvzácnější relikviáře. Předměty, které se dochovaly do dnešních dnů, však tvoří pouhý zlomek původního pokladu.

Malba na skle kaple je dílem Cyrila Boudy (1901 – 1984), dalšího z grafiků podílejících se na výzdobě katedrály. Je viditelná jen částečně z jižní lodě (protější strany) katedrály.

Vitraj (předsíň klenotnice)

Námět: Josef Cibulka (1886 – 1968), námět pochází z roku 1929.

Téma: Vitraj je věnována sv. Štěpánovi. Zobrazuje Pannu Marii - patronku dárkyně - přijímající duši sv. Štěpána do nebeské slávy.

Umělecký návrh: Cyril Bouda (1901 – 1984), návrh pochází z roku 1929.

Zpět na popis kaplí.