Kaple sv. Ondřeje (Martinická kaple)

Epitaf z roku 1555, který je možné vidět pod oknem, se týká Jana Bořity z Martinic (1480 – 1527), vlevo přisazený náhrobek patří jeho prasynovci, královskému a císařskému místodržícímu Jaroslavu Bořitovi z Martinic (1582 – 1649, 23. května 1618 defenestrován z Pražského hradu). Epitaf na pravé stěně, datovaný 1569, se vztahuje k Janu staršímu Popelu z Lobkovic, stejně jako náhrobní kámen uprostřed podlahy. Pseudogotický oltář v levé části kaple pochází z roku 1873 a současná podoba kaple byla podle návrhu  Josefa Mockera (1835 – 1899) dokončena roku 1884.

Apoštol sv. Ondřej, kterému je kaple zasvěcena, se narodil v Betsaidě na břehu Galilejského jezera. Zprvu působil se sv. Janem Křtitelem, ale když poznal Ježíše, přivedl k němu i svého mladšího bratra Šimona Petra. Byl jedním z jeho prvních učedníků, žil v Kafarnaum. Podle legendy byl 30. listopadu roku 60 ukřižován ve městě Patras na kříži ve tvaru písmene X (svatoondřejský kříž). Jeho ostatky jsou uloženy v Dómu sv. Ondřeje v městečku Amalfi poblíž Neapole, jeho lebka byla roku 1964 navrácena do Patrasu.

Vitraj

Námět: Karel Vladislav Zap (1812 – 1871), původní z roku 1868, úprava roku 1880.

Téma: Kristus a svatí. V kružbové růžici poprsí Krista s otevřenou knihou a tři andělé, ve spodní části svatí Matěj, Barnabáš, Štěpán, Vavřinec, Lukáš a Marek.

Umělecký návrh: Architektonická kresba a ornamentální vzor z roku 1880 je dílem Josefa Mockera (1835 – 1899), figurální kompozici navrhl František Sequens (1836 – 1896).

Zpět na popis kaplí.