Bedřich Josef Schwarzenberg (1848 – 1885)

Bedřich Jan Jakub Celestin se narodil roku 1809 jako nejmladší syn z devíti dětí knížete Josefa Schwarzenberga (+1833) a vévodkyně Pavlíny z Arenbergu (tragicky zahynula r. 1810). Už v mladém věku studoval filozofii, jeden rok práva ve Vídni a teologii tři roky v Salzburgu a jeden rok ve Vídni. Byl příliš mladý pro kněžské svěcení, proto konal další studia na doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1833 a primici slavil v Krumlově.

Stal se kaplanem dómské fary v Salzburgu a domicellarem tamní kapituly. Šestadvacetiletý byl zvolen salcburským arcibiskupem 28. června 1835. Kardinálem titulu sv. Augustina ho jmenoval papež Řehoř XVI. dne 21. ledna 1842. Vystavěl v Salzburgu v roce 1848 zčásti ze svých prostředků kostel sv. Karla a chlapecký seminář a založil několik nemocnic pro sestry kongregace sv. Vincence.

Po smrti arcibiskupa Schrenka si o něho požádali u vídeňského nuncia Pražané a na přání papeže Pia IX. kardinál Schwarzenberg nabídku přijal. Ke jmenování do Prahy došlo 20. května 1850 a k jeho uvedení v Praze 15. srpna. Také tam založil chlapecký konvikt, v roce 1859 zahájila z jeho popudu činnost Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta. V roce 1861 založil Jednotu cyrilo-metodějskou a Dědictví sv. Prokopa na podporu českých spisovatelů a pro vydávání českých knih.

V roce 1862 během jeho římské cesty podepsalo v jeho římském obydlí 21 kardinálů a 244 biskupů prohlášení oddanosti Piu IX. Tehdy ho římský senát jmenoval římským šlechticem a patriciem. Během I. vatikánského koncilu žádal zvláštním memorandem, aby sněm nevyhlašoval žádné články víry, neboť to považoval za časově nevhodné, ale po vyhlášení papežské neomylnosti se připojil k většině.

Na politickém poli se řídil programem české konzervativní šlechty. Tím zavdal českým liberálům, kteří viděli v církvi rakouskou státní instituci, příležitost zneužívat jeho postoje pro osobní politické cíle a k tvrzení, že upřímný český vlastenec nemůže být dobrým katolíkem. Kardinál Schwarzenberg však nikdy nechyběl při oslavách výročí týkajících se české katolické minulosti. Také v unesení jím svolané synody v roce 1873 se hovoří o úctě bl. Jana Sarkandra a bl. Anežky České, jejíž úctu potvrdil v r. 1874 papež Pius IX.

Text převzat z knihy Kotrlý T.: Bedřich Josef Schwarzenberg (1848 – 1885) in: Pražské arcibiskupství 1344 – 1994, str. 335n, Zvon – České katolické nakladatelství, Praha 1994.

Socha kardinála Schwarzenberga:

Před Starou arcibiskupskou kaplí dal v roce 1891 arcibiskup František de Paula kardinál Schönborn na své vlastní náklady pořídit bronzovou sochu svého předchůdce, kardinála Bedřicha Schwarzenberga. Umístěna měla být blízko kaple, v niž jsou pohřbeni pražští arcibiskupové, včetně kardinála Schwarzenberga. Socha zbožného arcibiskupa, známého svoji dobrotivostí, měla oslovit poutníky putující k hrobu sv. Jana Nepomuckého a k hrobům dalších českých zemských patronů. Aby oblíbený arcibiskup k nim měl blíže, sochař vědomě zvolil nízký sokl, na němž socha stojí. Nabízí se zde paralela s Rodinovými Občany z Calais. K vytvoření Schwarzenbergovy sochy byl pozván v té době nejlepší český sochař a zároveň přítel kardinála Schönborna, Josef Václav Myslbek. Aby podoba a výraz sochy byly nanejvýš pravdivé, zapůjčil kardinál Schönborn Myslbekovi fotografii, bustu svého předchůdce a kardinálské roucho. Sochař zvolil vzhledem k dimenzím prostoru Svatovítské katedrály vhodně nadživotní formát. Kardinál je zobrazen klečící při modlitbě a v jeho tváři se zračí hluboké vnitřní soustředění.

Text převzat z knihy Jiří Kuthan, Jan Royt: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha svatyně českých patronů a králů, str. 532 – 534, Nakladatelství Lidové noviny, 2011.

Zpět na popis kaplí.