Náhrobek Leopolda hraběte Šlika

Výraznou sochařskou památkou Svatovítského chóru je náhrobek nejvyššího kancléře království Českého a polního maršála Leopolda hraběte Šlika († 1723). Postavil ho F. M. Kaňka podle konceptu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu kolem roku 1725. Inspiraci Josef Emanuel nalezl v konceptu náhrobku Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, který podle návrhu mnohem známějšího Johanna Bernarda Fischera z Erlachu vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokof. Bazi náhrobku z tmavého mramoru zdobí dvojice váz a je na ní oslavný nápis. Na bazi spočívá tumba, z níž vyrůstá obelisk završený zlacenou koulí – symbolem věčnosti. Pozadí obelisku tvoří zlatem lemovaná draperie. Do oválného výklenku v obelisku je vložena mramorová busta zemřelého hraběte. Před tumbou leží heraldický lev držící v pacce zlomený meč, poukazující na ztrátu, která České království postihla smrtí hraběte Šlika. Vlevo stojí pískovcová socha bohyně Minervy korunující vavřínovým věncem zemřelého. Poukazuje na jeho moudrost, kterou prokazoval v úřadu nejvyššího kancléře. Vpravo stojí dřevěná socha boha války Marta odkazující k tomu, že hrabě Šlik byl polním maršálem. Nad obeliskem se vznáší dřevěná socha okřídlené Fámy hlásající slávu rodu Šliků, reprezentovaného znakem přidržovaným dvojicí andílků. Sochařská výzdoba náhrobku je dílem Matyáše Bernarda Brauna.

Text převzat z knihy Jiří Kuthan, Jan Royt: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha svatyně českých patronů a králů, str. 491 – 492, Nakladatelství Lidové noviny, 2011.

Zpět na popis kaplí.