Sv. Jan Nepomucký

Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369 – 1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem v Praze u sv. Havla (1380 – 1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382 – 1389) a na Vyšehradě (1389 – 1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389 – 1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. března 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. března 1729 za svatého.

Text převzat z knihy Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří: Misál na každý den liturgického roku, Praha 2000.

Jeho svátek slavíme 16. května.

Náhrobek sv. Jana Nepomuckého

V letech 1733 – 1736 zhotovil sochař Antonio Corradini dřevěný model náhrobku (je dochován v diecézním muzeu v Pasově) podle návrhu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu, a vídeňský stříbrník Josef Würth podle něj realizoval náhrobek ve stříbře. Nejprve však kamenický mistr Matyáš Winkler zhotovil za 1700 zlatých mramorový podstavec k mauzoleu a zámečnický mistr František Vilém Frey železnou kostru pro upevnění stříbrných částí náhrobku. Mramorový sokl náhrobku ozdobily bronzové reliéfy s náměty: svržení světcova těla z Karlova mostu, král Václav přemlouvá sv. Jana k prozrazení zpovědního tajemství, mučení světce v žaláři, nalezení těla světce.

Vlastní stříbrná tumba spočívá na oblačném sloupu a zároveň ji nadnáší dvojice klečících andělů. Pod tumbou jsou podvěšeny bohaté květinové girlandy ze stříbra. Uprostřed delší strany tumby, obrácené do ochozu, je medailon s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého jako zpovědníka. Na odvrácené straně je v medailonu vyobrazen sv. Jan Nepomucký jako almužník. Tumbu lze otevřít a v ní spočívá prosklená rakev s kosterními pozůstatky sv. Jana Nepomuckého oblečenými do kanovnického šatu. Světec má v ruce kříž a zlatou palmu. Na vrcholu tumby vidíme Janovu klečící postavu. V rukách drží velký kříž s tělem Spasitele, ke kterému upíná s láskou a pokorou svůj zrak. Za hlavou má nimbus s pěticí hvězd. Na frontálních stranách diagonálně představených rohových podstavců, na nichž sedí andílci s rohy hojnosti fungujícími jako svícny, jsou drobné reliéfy výškového formátu s personifikacemi tří božských ctností (víry, naděje a lásky) doplněnými o dobročinnost (clementia). Na zalamované mramorové balustrádě, kterou objednal v roce 1746 světící biskup Zdeněk Jiří hrabě Chřepický z Modlíškovic v dílně pražského mramoráře Josefa Lauermanna, stojí alegorické postavy čtyř ctností (moudrosti, síly, spravedlnosti a mlčenlivosti) provedené zlatníkem Josefem Seitzem podle návrhu Ignáce Františka Platzera. Byly kritizovány pro svoji nedostatečnou proporčnost vzhledem k ostatním částem náhrobku. Stříbrník František Seitz je také autorem stříbrných váz podle návrhu J. A. Quitainera.

Nad náhrobkem je zavěšen látkový baldachýn z rudého hedvábného damašku, který v roce 1771 věnoval pražský arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský. Přidržuje ho čtveřice stříbrných andělů (dílo malostranského zlatníka A. Nováka), dar probošta Františka Strachovského ze Strachovic. Pod baldachýnem stojí stříbrné lampy – velmi časté votivní dary k hrobu sv. Jana Nepomuckého. Pod náhrobkem byla původní krypta proměněna v malou kapli, kterou zdobí nástěnné malby. Drahocenný náhrobek přežil téměř zázrakem politické a hospodářské převraty. Tak například v roce 1866, když hrozila pruská okupace Prahy, byl odvezen do Českého Krumlova.

Text převzat z knihy Jiří Kuthan, Jan Royt: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha svatyně českých patronů a králů, str. 480 – 484, Nakladatelství Lidové noviny, 2011.

Zpět na popis kaplí.

© Fototéka Pražského hradu, Foto: J. Gloc
© Foto: F. Skopec