Kaple sv. Zikmunda (Černínská)

Je největší otevřenou kaplí katedrály. Současný barokní oltář stojí na místě původního zlatého oltáře, který byl pýchou Karla IV. a zmizel ve válkách se Švédy. Zakrývá rovněž nástěnné výjevy ze života sv. Zikmunda, jehož ostatky pro katedrálu získal právě císař Karel.

Sv. Zikmund (Sigismund), od roku 516 burgundský král, byl synem Gundobarda. Po nástupu na trůn přijal křesťanství, ale v roce 522 nechal nedopatřením zardousit svého syna Sigerika, čehož nesmírně litoval. Vstoupil proto do kláštera Agaunum, kde žil jako mnich v modlitbách za odpuštění. Roku 524 podlehl v boji franskému králi Chlodomerovi a ten jej 1. května s celou rodinou dal vhodit do studny. Zikmundovy ostatky byly vyzdviženy roku 535 a následnou  translací jeho těla byl dle tehdejších zvyklostí dovršen proces svatořečení.

Jméno Zikmund často používali příslušníci vládnoucích rodů, u nás např. Zikmund Lucemburský. V Sedmihradsku (tehdy Uhry, dnes Rumunsko) byl jeho jmenovcem kníže Zikmund Bathory, v době panování Rudolfa II. snad nejbohatší muž Evropy, který je v kapli též pohřben a jehož hnědý náhrobek se nachází pod vitrají. V levé části kaple spočívají mimo jiné ostatky příslušníků rodu Černínů z Chudenic.

Vitraj

Námět: Karel Vladislav Zap (1812 – 1871), pravé okno z roku 1868, a Johanna Moravcová levé okno z roku 1875.

Téma: Na levém okně jsou zobrazeni svatí Václav, Wolfgang  a Johanna, na pravém světci Lukáš, Josef, Zikmund, opat Vilém, Barnabáš a Marek (latinský popis pod postavami).

Umělecký návrh: Na levém okně architektonická kresba i ornamentální vzor od Josefa Mockera (1835 – 1899) z roku 1875 s figurální kompozicí Františka Sequense (1836 – 1896)  z téhož roku, na pravém figurální kompozice Antonína Lhoty (1812 – 1905) z let 1868 až 1869.

Zpět na popis kaplí.

© Fototéka Pražského hradu, Foto: J. Gloc
© Foto: F. Skopec