Počátky svatovítské liturgické tradice

Osou života duchovního společenství centrálního kostela pražské diecéze byl od svého založení pravidelný liturgický provoz. Liturgickou tradici baziliky a později katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je možné dohledat v bohatém knižním fondu pod názvem „ordo ecclesie Pragensis“ nebo „rubrica ecclesie Pragensis“. Její rámec tvoří dvě významné revize svatovítské liturgie. Ta první se uskutečnila z podnětu děkana Víta začátkem druhé poloviny 13. století a druhá jde ruku v ruce s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344. Pro „Svatovítskou scholu cantorum“ jsou obě revize zcela zásadní a nelze je v liturgické činnosti opomenout. Do okruhu Vítových aktivit spadá také zhotovení nových varhan a založení chlapeckého sboru „bonifantů“. Tito „boni infantes - dobří chlapci“ pomáhali při katedrální liturgii „zpěvem, čtením a říkáním žalmů“. K tomu sloužilo mnoho nových liturgických hudebních knih, jako jsou misály, graduály, notované antifonáře, žaltáře, hymnáře a mnoho dalších. Liturgické rukopisy z Vítova skriptoria jsou opatřeny francouzskou notací, která byla srozumitelná a umožňovala snadnou orientaci v aktuálním dobovém repertoáru. Není náhoda, že již od 12. století čeští studenti pobývali na pařížské Sorboně a seznamovali se tak s novými kulturními proudy tehdejší západní Evropy. V těchto aktivitách děkan Vít předešel činnost prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který se významně zajímal o rozvoj liturgického jednohlasu v návaznosti na okolní tradice dalších významných liturgických center doby. Výstavba gotické katedrály podle vzoru katedrál francouzských se stala centrálním sakrálním prostorem pro celou pražskou arcidiecézi. Sám Karel IV velice podporoval rozvoj liturgie a liturgického zpěvu a podporoval aktivity pražského arcibiskupa. Počet osob povinovaných k účasti svatovítské liturgie byl úctyhodný. Vedle kanovníků byli přítomni choralisté vedeni kantorem, kůrní žáci a bonifantes, mansionáři a žaltářníci.  Povinnosti všech vycházely z kapitulních statut vypracovaných Janem Paduánským. Od druhé poloviny 14. století můžeme hovořit o liturgickém statutu svatovítské liturgie se všemi jejími specifickými jevy.

Použitá literatura:

• Bláhová, Marie - Fiala, Zdeněk: Pokračovatelé Kosmovi, Praha 1974
• Czagány, Zsuzsa: Das Prager Offizium. Sonderstellen des Pars temporalis, in: Studia Musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae 40/1-3 (1999), s. 1-17
• Černý, Jaromír: Středověk, in: Hudba v českých dějinách, Praha 1989, s. 13-18
• Maříková-Kubková, Jana - Eben, David: Organizace liturgického prostoru v bazilice sv. Víta, in: Castrum Pragense 2 (1999), str. 227-240
• Řezanina, Dušan: K tzv. liturgické reformě kapitulního děkana Víta. Poznámky ke středověké liturgii v Čechách, Praha 1978
• Vlhová, Hana: Středověké liturgické rukopisy z katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Disertace, FFUK, Praha 2000
• Žemlička, Josef: Děkan Vít, hodnostář a dobrodinec pražské kapituly. Sonda do života významné kulturní osobnosti 13. století, in: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha 1998, s. 549 - 568