V listopadu si v katedrále připomínáme tři panovníky

V listopadu si v katedrále připomínáme tři panovníky

Měsíc listopad lze v naší katedrále bez nadsázky nazvat měsícem tří králů, nebo dokonce tří císařů. Vzpomínáme totiž na tři české krále, zároveň nositele císařského titulu, kteří se nesmazatelným způsobem zapsali do historie její výstavby, a právě v listopadu odešli z tohoto světa. Sluší se proto na ně vzpomenout a věnovat jim modlitbu.

Kulaté výročí úmrtí císaře rakouského, krále uherského a českého Františka Josefa I. připadá letos na sobotu 21. listopadu. Uplyne přesně 110 let, kdy starý a vyčerpaný panovník ve Vídni v průběhu I. světové války umírá. Památka na jeho vládu a zásluhy o náš chrám byla z naší katedrály krátce po vzniku republiky neprávem odstraněna. Jeho socha, která společně se sochou císaře a krále Karla IV. zdobila západní průčelí katedrály, byla snesena a rozbita a na jejím místě dnes můžeme vidět sochu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, která tam byla umístěna až v průběhu II. světové války. Do období vlády Františka Josefa I. však spadá téměř celá rekonstrukce a dostavba katedrály. Nebýt jeho štědrosti a velkorysosti, je otázkou, kdy a zda vůbec by se podařilo dostavbu katedrály dokončit. Přispělo na ni sice mnoho lidí z řad aristokracie i prostých obyvatel, císař František Josef I. se však stal největším individuálním dárcem vůbec. Ze své soukromé pokladny přispíval na dostavbu statisíce zlatých, stejně jako jeho strýc Ferdinand V., který po své abdikaci pobýval na Pražském hradě. Zájem císaře měl nepochybně i silný motivační efekt. Pro mnoho aristokratů a významných osobností se stalo výzvou podpořit finančně projekt, na kterým má takový zájem sám císař. Dějiny si ho sice zapamatovaly jako toho krále, který neuskutečnil několikrát slíbenou českou královskou korunovaci. Ovšem i na tyto neuskutečněné přísliby má Pražský hrad dodnes zajímavou památku. Španělský sál byl rekonstruován do dnešní podoby právě v rámci příprav na plánovaný korunovační banket Františka Josefa I.

Další výroční den následuje dne 29. listopadu. O ten se dělí dva panovníci. V roce 1378 v tento den umírá císař a král Karel IV. a v roce 1780 pak v tento den zemřela královna Marie Terezie. Ta byla císařovnou pouze z titulu manželky císaře Svaté říše římské Františka Štěpána Lotrinského, v naší zemi ale naopak vládla samostatně jako jediná vládnoucí česká královna v dějinách.

Zásluhy Karla IV. o výstavbu naší katedrály není potřeba zvlášť připomínat, tento panovník je s naším chrámem nejvíce spojený. Jako nejvýznamnější mecenáš byl hybatelem stavby současného gotického dómu, který nahradil románskou baziliku svatého Víta, přestože základní kámen ke stavbě byl položen ještě za vlády jeho otce Jana Lucemburského. V jeho době byla postavena kaple svatého Václava a právě Karel IV. se významně zasloužil o šíření úcty k našemu věčnému panovníkovi. Královskou korunu, kterou nechal vyhotovit, věnoval právě jemu.

V době vlády královny Marie Terezie, se sice příliš nestavělo, bylo naopak nutné katedrálu opravit po bombardování pruským dělostřelectvem v roce 1757. Přesto zde tato naše jediná vládnoucí královna výraznou stopu zanechala. Je jí barokní ochoz a přilbice na Velké jižní věži, která nahradila předchozí renesanční zastřešení od Bonifáce Wohlmuta. Marie Terezie nechala upravit fasády Nového královského paláce do dnešní podoby, zapsala se tak výrazným způsobem do jeho podoby, založila také Ústav šlechtičen. Ochoz a přilbice Velké jižní věže se pak staly výrazným poznávacím znamením nejen katedrály, ale celého města. Všechny tyto úpravy na Pražském hradě byly prováděny podle návrhu dvorního architekta Nicoló Pacassiho, který je autorem také slavného vídeňského zámku a císařského sídla Schönbrunn. Pozornosti návštěvníka kapucínské hrobky ve Vídni pak nemůže ujít obří sarkofág královny Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, kde manželský pár společně nalezl místo svého posledního odpočinku. Na bocích tohoto sarkofágu jsou pak zobrazeny nejvýznamnější události ze života královny. Jednou z nich je pak i korunovace na českou královnu v naší katedrále, která proběhla v roce 1743. Interiér naší katedrály zde můžeme vidět vybavený bohatým barokním mobiliářem, který se nám nedochoval.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – V. díl

    Varhany pražské katedrály – V. díl

    Mölzerův nástroj v I. patře doprovázel bohoslužby v naší katedrále bezmála celé století a ve své službě bude nadále pokračovat, ačkoliv novým varhanám, které vyrostly na západní kruchtě a se kterými se bude nyní o katedrálu dělit, nemůže ani zdaleka konkurovat. Dlouhá desetiletí se již mohlo zdát, že se opravdu velkých varhan pražská katedrála již nedočká. Na západní kruchtu dosedal prach, kruhová vitráž Stvoření světa od Františka Kysely se během té doby stala již ikonickou a myšlenka na stavbu velkých varhan se začala výrazněji prosazovat až na začátku 21. století.

  • Varhany pražské katedrály – IV. díl

    Varhany pražské katedrály – IV. díl

    Přestože nové velké katedrální varhany z dílny Gerharda Grenzinga se v katedrále rozezněly teprve letos, tedy přesně sto let po demontáži Wohlmutovy hudební kruchty a propojení chóru katedrály s dostavěným trojlodím, katedrála do této doby přece jen solidní varhany měla a nadále má. Nástroj je to na velikost chrámu sice relativně malý a zejména jeho umístění v severním části transeptu není optimální, liturgii v katedrále však po celých sto let doprovázel a odehrál i mnoho úspěšných koncertů. Jedná se o romantické třímanuálové varhany, které postavil kutnohorský varhanář Josef Mölzer.

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení