Kulaté výročí úmrtí císaře rakouského, krále uherského a českého Františka Josefa I. připadá letos na sobotu 21. listopadu. Uplyne přesně 110 let, kdy starý a vyčerpaný panovník ve Vídni v průběhu I. světové války umírá. Památka na jeho vládu a zásluhy o náš chrám byla z naší katedrály krátce po vzniku republiky neprávem odstraněna. Jeho socha, která společně se sochou císaře a krále Karla IV. zdobila západní průčelí katedrály, byla snesena a rozbita a na jejím místě dnes můžeme vidět sochu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, která tam byla umístěna až v průběhu II. světové války. Do období vlády Františka Josefa I. však spadá téměř celá rekonstrukce a dostavba katedrály. Nebýt jeho štědrosti a velkorysosti, je otázkou, kdy a zda vůbec by se podařilo dostavbu katedrály dokončit. Přispělo na ni sice mnoho lidí z řad aristokracie i prostých obyvatel, císař František Josef I. se však stal největším individuálním dárcem vůbec. Ze své soukromé pokladny přispíval na dostavbu statisíce zlatých, stejně jako jeho strýc Ferdinand V., který po své abdikaci pobýval na Pražském hradě. Zájem císaře měl nepochybně i silný motivační efekt. Pro mnoho aristokratů a významných osobností se stalo výzvou podpořit finančně projekt, na kterým má takový zájem sám císař. Dějiny si ho sice zapamatovaly jako toho krále, který neuskutečnil několikrát slíbenou českou královskou korunovaci. Ovšem i na tyto neuskutečněné přísliby má Pražský hrad dodnes zajímavou památku. Španělský sál byl rekonstruován do dnešní podoby právě v rámci příprav na plánovaný korunovační banket Františka Josefa I.
Další výroční den následuje dne 29. listopadu. O ten se dělí dva panovníci. V roce 1378 v tento den umírá císař a král Karel IV. a v roce 1780 pak v tento den zemřela královna Marie Terezie. Ta byla císařovnou pouze z titulu manželky císaře Svaté říše římské Františka Štěpána Lotrinského, v naší zemi ale naopak vládla samostatně jako jediná vládnoucí česká královna v dějinách.
Zásluhy Karla IV. o výstavbu naší katedrály není potřeba zvlášť připomínat, tento panovník je s naším chrámem nejvíce spojený. Jako nejvýznamnější mecenáš byl hybatelem stavby současného gotického dómu, který nahradil románskou baziliku svatého Víta, přestože základní kámen ke stavbě byl položen ještě za vlády jeho otce Jana Lucemburského. V jeho době byla postavena kaple svatého Václava a právě Karel IV. se významně zasloužil o šíření úcty k našemu věčnému panovníkovi. Královskou korunu, kterou nechal vyhotovit, věnoval právě jemu.
V době vlády královny Marie Terezie, se sice příliš nestavělo, bylo naopak nutné katedrálu opravit po bombardování pruským dělostřelectvem v roce 1757. Přesto zde tato naše jediná vládnoucí královna výraznou stopu zanechala. Je jí barokní ochoz a přilbice na Velké jižní věži, která nahradila předchozí renesanční zastřešení od Bonifáce Wohlmuta. Marie Terezie nechala upravit fasády Nového královského paláce do dnešní podoby, zapsala se tak výrazným způsobem do jeho podoby, založila také Ústav šlechtičen. Ochoz a přilbice Velké jižní věže se pak staly výrazným poznávacím znamením nejen katedrály, ale celého města. Všechny tyto úpravy na Pražském hradě byly prováděny podle návrhu dvorního architekta Nicoló Pacassiho, který je autorem také slavného vídeňského zámku a císařského sídla Schönbrunn. Pozornosti návštěvníka kapucínské hrobky ve Vídni pak nemůže ujít obří sarkofág královny Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, kde manželský pár společně nalezl místo svého posledního odpočinku. Na bocích tohoto sarkofágu jsou pak zobrazeny nejvýznamnější události ze života královny. Jednou z nich je pak i korunovace na českou královnu v naší katedrále, která proběhla v roce 1743. Interiér naší katedrály zde můžeme vidět vybavený bohatým barokním mobiliářem, který se nám nedochoval.
Text: Ing. Ondřej Stříteský