Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

Ve čtvrtek 19. září na svátek sv. Januária nás zavede náš cyklus Putování po katedrále do jedné z nejstarších a nejcennějších kaplí v chórovém ochozu chrámu, vybudované prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu.

Jak už název této kaple napovídá, je v ní umístěna velká sbírka vzácných relikvií světců, pocházejících často např. z Východořímské říše, odkud je pro pražskou katedrálu získal císař Karel IV. Jedná se mimo jiné o tzv. karlštejnské ostatky, umístěné dříve v kapli sv. Václava, později přenesené do retáblu nově zbudovaného barokního oltáře v této kapli, který je zhotoven jako ostatková skříň. Relikvie biskupa, mučedníka a světce Januária, který se stejně jako hlavní patron katedrály sv. Vít stal obětí pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem na počátku 4. století, však zaujímá na oltářním retáblu výsostné místo. Nenápadný dřevěný relikviář sv. Januária, potažený tmavě červenou látkou a zdobený stříbrnými ozdobami, byl darován naší kapitule v roce 1709 místokrálem Neapolským Jiřím Adamem z Mitrovic. Umístěn je v prosklené vitríně, osazené přímo uprostřed oltářního retáblu.

Samotná kaple je často nazývána také jako Saská. Polychromovaný erb Saského vévodství, ze kterého pro změnu získal kníže Václav od tamního vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka ostatky hlavního patrona katedrály sv. Víta, je umístěn na severní stěně této kaple, vysoko nad hrobem krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. a jedná se údajně o nejstarší známé a dochované kamenosochařské dílo kamenické huti po příchodu Petra Parléře do Prahy. Další erb Saska nalezneme na poškozeném gotickém oltářním antependiu. Původní oltář nechal zbudovat saský vévoda a říšský kurfiřt Rudolf I., blízký příbuzný druhé manželky Karla IV. Anny Falcké.

Velmi vzácná kamenosochařská díla funerální architektury z dílny Parléřovy huti jsou umístěna při bočních stěnách této kaple a jedná se o opukové náhrobky prvního dědičného českého krále Přemysla Otakara I. a slavného krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II., vévody rakouského, štýrského a korutanského, pána z Chebu a Pordenone. Náhrobky těchto slavných českých králů se sochami jejich ležících postav jsou značně poškozené v důsledku kalvinistického plenění katedrály v roce 1619. Jejich tělesné ostatky sem nechal přenést císař Karel IV. z původní románské baziliky sv. Víta, která začala být v době působení Petra Parléře v důsledku pokračujících prací na gotické katedrále postupně odbourávána.

Zajímavostí je kamenný práh z červeného mramoru před kaplí, který vykazuje hluboké poškození po dopadu dělové koule. Tato koule je zavěšena na řetězu na levém pilíři Ostatkové kaple přímo nad tímto místem poškození a jedná se o památku na největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Po vítězné bitvě u Štěrbohol na jaře roku 1757 oblehla vojska pruského krále Friedricha II. Velikého Prahu, kterou téměř dva měsíce její dělostřelectvo bombardovalo z přilehlých návrší. Prusové vystřelili desítky tisíc dělových koulí, a granátů a přes 500 zápalných střel. Ušetřena nezůstala ani naše katedrála, která byla značně poškozena, bylo v ní nalezeno údajně 770 dělových koulí a zápalný granát zcela zničil velké renesanční varhany na Wohlmutově kruchtě. Zničena byla i socha svatého Víta na jeho hrobě, která musela být nahrazena replikou a severní obvodový plášť chóru a opěrný systém dodnes nesou mnohačetné stopy po dopadech pruských dělových koulí.

 

Nelze pominout ani malířskou výzdobu kaple, kde se nám na její jižní stěně nad hrobem Přemysla Otakara I. dochovala gotická malba Klanění Tří Králů, připisována někdy Mistru Theodorikovi nebo Mistru Třeboňského oltáře. Malbu zrestauroval v roce 2015 akad. mal. Jan Živný. Kompozici vitráží zpracovali předposlední dómský stavitel Josef Mocker a malíř církevního umění František Sequens, vyrobeny pak byly v tyrolském Innsbrucku.

Vzhledem k velkému množství relikvií, vzácných uměleckých děl a mimořádně bohaté stavební historii vám přineseme další informace o této kapli v samostatných článcích, které připravujeme.

 

Text i foto: Ing Ondřej Stříteský  

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení