Po čtyřiceti dnech postu budeme následně znovu prožívat samotný vrchol liturgického roku, Svatý týden a Velikonoce, kdy budeme slavit Kristovu vykupitelskou smrt na kříži a následně jeho slavné vzkříšení a vítězství nad smrtí. Ke Kristovu utrpení a ukřižování budeme opakovaně obracet pozornost již i v průběhu samotné postní doby, neboť právě v tomto období koná církev většinou v pátek pobožnosti křížové cesty, která ve čtrnácti zastaveních připomíná poslední hodiny pozemského putování našeho Pána Ježíše Krista, od Pilátova soudu přes jeho cestu na Golgotu, přibití na kříž, smrt a uložení do hrobu. Samotným dnem slavení této památky pak bude Velký Pátek. I v naší katedrále můžeme zaměřit naši pozornost na mnoho obrazů Kristova utrpení, vzácných a zajímavých uměleckých děl z různých staletí, o kterých vám přinášíme seriál článků.
Samotná postní doba se však vztahuje k jednomu konkrétnímu časovému úseku ze života Pána Ježíše Krista, které trvalo právě čtyřicet dní. Jak popisují evangelisté Lukáš a Matouš, oba shodně ve čtvrtých kapitolách svých evangelií, po svém křtu v Jordánu odešel Ježíš na poušť, kde se čtyřicet dní postil, byl zde pokoušen od ďábla a jeho pokušení odolal. Nakonec ďábel nabízel našemu Pánu všechna království světa a jejich slávu, když před ním padne a bude se mu klanět. I to Kristus jednoznačně odmítl a vyzval Satana, ať ustoupí, neboť je psáno „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ Satan nenabízel našemu Pánu nic než světskou slávu a moc, uznání v očích lidí. Nejen zde něco takového náš Pán jednoznačně odmítl.
Když pak Kristus visel na kříži, křičeli na něj kolemjdoucí: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ A velekněží se zákoníky a staršími se mu posmívali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!“ Kristus však nedbal těchto výzev, nepodlehl, aby demonstroval světu své božství a svoji moc, ale splnil vůli Otce.
Sám svatý apoštol Petr, o kterém Kristus řekl, že je skálou, na které zbuduje svoji církev, nechtěl přijmout skutečnost, že jeho Pán bude muset mnoho vytrpět a že bude zabit. A začal Pána Ježíše kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ A na to mu Ježíš odpověděl: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?“ A když byl Kristus zatčen v Getsemanské zahradě, horlivý Petr vytasil meč a uťal jednomu ze služebníků velekněze Kaifáše ucho. Petr byl připraven svého Pána bránit světskými prostředky. Ježíš ho však napomenul a vyzval, aby meč schoval: „Kdo se chápe meče, mečem zajde!“
K tomu nás má právě tento čtyřicetidenní půst vést. Chceme jít stále blíže a blíže k našemu Pánu Ježíši Kristu, chceme ho následovat a přijmout ho za svého Pána – a to tak, jak nám to on sám přikázal: Vzít svůj kříž, zříci se sám sebe a jít za ním.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
