3. 12. 2025

Nový probošt metropolitní kapituly se v katedrále ujme svého úřadu 8. prosince

V jubilejním roce 2025 zažila Kristova církev zde na zemi hned několik zásadních očekávaných i neočekávaných změn. Na začátku velikonočního oktávu Pán povolal z tohoto světa našeho papeže Františka a následné konkláve zvolilo jeho nástupcem J. Em. Roberta kardinála Prevosta, který přijal jméno Lev XIV. V listopadu pak po krátké nemoci následoval papeže Františka na věčnost náš emeritní arcibiskup J. Em. Dominik kardinál Duka OP, plánovaně pak očekáváme výběr nástupce našeho současného arcibiskupa Jana. Nový arcibiskup byl v letošním roce papežem jmenován ve Vídni. A změna nastala také v čele naší metropolitní kapituly. Náš dlouholetý probošt a světící biskup pražský Mons. Václav Malý dosáhl v září kanonického věku 75 let a v souladu s kanonickým právem rezignoval na svůj úřad. Stal se tak emeritním kanovníkem, a protože byl ke dni své rezignace také služebně nejstarším členem metropolitní kapituly, uvolnil tím zároveň místo preláta arcijáhna. Tím se stal nově Mons. ThDr. Michael Slavík, který je kanovníkem již úctyhodných 24 let. Do svého čela pak pražská metropolitní kapitula zvolila současného generálního vikáře pražské arcidiecéze, titulárního biskupa butrintského, pomocného biskupa pražského a svého kanovníka-seniora Mons. ThLic. Ing. Zdenka Wasserbauera, Th.D. Ten se úřadu probošta kapituly ujme v naší katedrále při slavnostní večerní liturgii o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie dne 8. prosince.

Ačkoliv jedním z nejdůležitějších úkolů katedrálních kapitul je vedle péče o katedrálu také podpora diecézního biskupa při správě diecéze a vztah k biskupovi je tak velmi blízký, sám biskup členem kapituly není a nestojí tedy v jejím čele. Kapituly fungují nezávisle, dříve se dokonce v době uprázdnění biskupského stolce ujímaly řízení diecéze a nového diecézního biskupa volily. A kanovníci ze svého středu pak vybírají své vlastní představitele. Nejčastěji to jsou právě probošt a děkan a nejinak je tomu v případě naší metropolitní kapituly. Slovo probošt vzniklo z latinského praepositus, které v doslovném překladu znamená představený. Do jisté míry lze říci, že pro kapitulu je probošt jakousi obdobou opata kláštera, přestože kapituly se od mnišských řádů nebo řádů řeholních kanovníků svým postavením pochopitelně liší. Obdobně jako opati klášterů mají často i probošti katedrálních nebo kolegiátních kapitul právo užívat pontifikálie, tj. biskupskou mitru a berlu. Pražská metropolitní kapitula však disponuje unikátním privilegiem, kdy toto právo od roku 1476 náleží úplně všem jejím kanovníkům, nikoliv pouze proboštovi. Toto privilegium naší kapitule udělil sám papež Sixtus IV.

Nový probošt při celebrování mše svaté v katedrále

Sám probošt naší kapituly však disponuje dalšími unikátními privilegii, které u jiných kapitul nejsou obvyklé. Jedním z nejvýraznějších je držení jednoho ze sedmi klíčů od korunní komory. Společně s pražským arcibiskupem je držitelem klíče od samého vzniku této tradice, tj. od roku 1791, roku korunovace Leopolda II. českým králem. Naše katedrála je zároveň korunovačním kostelem českých králů a korunovační klenoty jsou trvale uloženy právě v ní. A úlohy našeho probošta při české královské korunovaci jsou samy o sobě dost významné. Právě probošt totiž korunovační klenoty ke korunovaci českého krále vydával a po korunovaci je opět vracel jejich skutečnému vlastníkovi, kterým je věčný panovník české země, náš svatý kníže Václav. Proboštovi naší metropolitní kapituly také náleží titul „první prelát Českého království.“

Mezi probošty stejně jako mezi děkany naší kapituly byla řada velmi významných osobností českých dějin. Již děkan Kosmas připomíná svého současníka, probošta Marka, který provedl rozsáhlou reformu kapituly a života kanovníků. Někteří naši probošti se později stali pražskými arcibiskupy. Mezi nejznámější z nich patří druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi, dále Daniel Josef Mayer z Mayernu a Antonín Petr Příchovský z Příchovic. Kromě pozdějších arcibiskupů to byli také správci arcidiecéze během sedisvakance v 15. a 16. století či jiné významné osobnosti jako byl Jindřich Scribonius Píšek z Horšova Týna, Václav Vojtěch z Herites, Adolf Würfel, Antonín Hora nebo Eduard Tersch. Z nedávné minulosti pak mnoho z nás dobře pamatuje na našeho probošta Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, velmi oblíbeného a laskavého člověka, titulárího biskupa litomyšlského, či jeho předchůdce Mons. Jana Lebedu, titulárního biskupa novenského.

Modlíme se za našeho nového probošta Zdenka, aby ho náš Pán neustále provázel v jeho službě kapitule a církvi svým požehnáním, našemu emeritnímu proboštovi Václavovi pak vyprošujeme dar zdraví a stále radostné mysli, aby nás nadále povzbuzoval svým moudrým a laskavým slovem na naší pouti ke Kristu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.