Ačkoliv jedním z nejdůležitějších úkolů katedrálních kapitul je vedle péče o katedrálu také podpora diecézního biskupa při správě diecéze a vztah k biskupovi je tak velmi blízký, sám biskup členem kapituly není a nestojí tedy v jejím čele. Kapituly fungují nezávisle, dříve se dokonce v době uprázdnění biskupského stolce ujímaly řízení diecéze a nového diecézního biskupa volily. A kanovníci ze svého středu pak vybírají své vlastní představitele. Nejčastěji to jsou právě probošt a děkan a nejinak je tomu v případě naší metropolitní kapituly. Slovo probošt vzniklo z latinského praepositus, které v doslovném překladu znamená představený. Do jisté míry lze říci, že pro kapitulu je probošt jakousi obdobou opata kláštera, přestože kapituly se od mnišských řádů nebo řádů řeholních kanovníků svým postavením pochopitelně liší. Obdobně jako opati klášterů mají často i probošti katedrálních nebo kolegiátních kapitul právo užívat pontifikálie, tj. biskupskou mitru a berlu. Pražská metropolitní kapitula však disponuje unikátním privilegiem, kdy toto právo od roku 1476 náleží úplně všem jejím kanovníkům, nikoliv pouze proboštovi. Toto privilegium naší kapitule udělil sám papež Sixtus IV.
Nový probošt při celebrování mše svaté v katedrále
Sám probošt naší kapituly však disponuje dalšími unikátními privilegii, které u jiných kapitul nejsou obvyklé. Jedním z nejvýraznějších je držení jednoho ze sedmi klíčů od korunní komory. Společně s pražským arcibiskupem je držitelem klíče od samého vzniku této tradice, tj. od roku 1791, roku korunovace Leopolda II. českým králem. Naše katedrála je zároveň korunovačním kostelem českých králů a korunovační klenoty jsou trvale uloženy právě v ní. A úlohy našeho probošta při české královské korunovaci jsou samy o sobě dost významné. Právě probošt totiž korunovační klenoty ke korunovaci českého krále vydával a po korunovaci je opět vracel jejich skutečnému vlastníkovi, kterým je věčný panovník české země, náš svatý kníže Václav. Proboštovi naší metropolitní kapituly také náleží titul „první prelát Českého království.“
Mezi probošty stejně jako mezi děkany naší kapituly byla řada velmi významných osobností českých dějin. Již děkan Kosmas připomíná svého současníka, probošta Marka, který provedl rozsáhlou reformu kapituly a života kanovníků. Někteří naši probošti se později stali pražskými arcibiskupy. Mezi nejznámější z nich patří druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi, dále Daniel Josef Mayer z Mayernu a Antonín Petr Příchovský z Příchovic. Kromě pozdějších arcibiskupů to byli také správci arcidiecéze během sedisvakance v 15. a 16. století či jiné významné osobnosti jako byl Jindřich Scribonius Píšek z Horšova Týna, Václav Vojtěch z Herites, Adolf Würfel, Antonín Hora nebo Eduard Tersch. Z nedávné minulosti pak mnoho z nás dobře pamatuje na našeho probošta Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, velmi oblíbeného a laskavého člověka, titulárího biskupa litomyšlského, či jeho předchůdce Mons. Jana Lebedu, titulárního biskupa novenského.
Modlíme se za našeho nového probošta Zdenka, aby ho náš Pán neustále provázel v jeho službě kapitule a církvi svým požehnáním, našemu emeritnímu proboštovi Václavovi pak vyprošujeme dar zdraví a stále radostné mysli, aby nás nadále povzbuzoval svým moudrým a laskavým slovem na naší pouti ke Kristu.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra
