Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

V minulém týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně, která každoročně připadá na 40. den po oslavě Pánova slavného vzkříšení. Bylo to další čtyřicetidenní období liturgického roku, protože právě po 40 dní po svém zmrtvýchvstání se Kristus zjevoval svým učedníkům, než s nimi vystoupil na Olivovou horu, kde k nim naposledy promluvil, následně vstoupil vzhůru do nebe a oblak jim ho vzal z očí, jak stojí ve Skutcích apoštolů. Počínaje touto slavností se po dalších devět dní připravujeme během takzvané svatodušní novény na poslední slavnost velikonoční doby, slavnost Seslání Ducha svatého, která letos připadá na neděli 24. května.

Tak jako o velikonoční vigilii církev ráda křtí, protože ten den Kristus nás svou vykupitelskou smrtí na kříži a slavným vzkříšením získal pro život věčný, slavnost Seslání Ducha svatého je vhodnou příležitostí zejména pro udílení svátosti biřmování. To vůbec poprvé v naší katedrále bude tuto neděli udělovat arcibiskup Stanislav Přibyl, a to při mši svaté, která začne v 10 hodin. V církvi je udílení této svátosti spojeno s pomazáním křižmovým olejem na čele, vložením ruky na hlavu a slovy „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Standardně tuto svátost udílí právě biskup. Stejně jako křest je možné tuto svátost přijmout pouze jedenkrát za život, protože jejím udělením je do člověka vtisknuto nezrušitelné znamení.

Událost, kdy se Kristovi učedníci padesát dní po Jeho slavném vzkříšení setkali společně na jednom místě, kde následně v místnosti začal vát silný vítr, nad každým z nich se rozhořel plamen a všichni byli naplněni Duchem svatým, aby následně začali kázat radostnou zvěst všem národům v jejich vlastních jazycích, které dosud neznali, se stala námětem několika krásných a zajímavých uměleckých děl i v pražské katedrále, a to napříč staletími.

 

Interiér Svatováclavské kaple na fotografii Františka Nedbala

 

Jedno z nejstarších vyobrazení by většina návštěvníků v naší katedrále hledala velmi těžko. Nachází se totiž na málo přístupném místě ve Svatováclavské kapli, za novogotickými dveřmi v západní stěně, které v roce 1913 osadil do obnoveného západního vstupu do kaple poslední dómský stavitel Kamil Hilbert. Během dne bývají tyto dveře zpravidla otevřené dokořán a zakrývají tak poslední malbu slavného pašijového cyklu, která je vymalována v sousedství slavných dveří se sedmi zámky, které vedou do korunní komory. Pašijový cyklus je v dolní partii stěn Svatováclavské kaple vyhotoven jako kombinace olejových nástěnných maleb a inkrustací leštěných drahých kamenů, vložených do pozlacené malty, které mají připomínat hradby nebeského Jeruzaléma, popsaného ve Zjevení Janově. Cyklus začíná modlitbou Krista v Getsemanské zahradě a zobrazuje všechny následné důležité události přes ukřižování a uložení Krista do hrobu, vzkříšení a nanebevstoupení, které zůstávají očím návštěvníků většinou skryté za baldachýnem nad hrobem svatého Václava a končí právě sesláním Ducha svatého. Tradičně je uprostřed učedníků zobrazena samotná Matka Boží Panna Maria v modrém plášti.

 

Vitráž seslání Ducha svatého v kapli sv. Ludmily na fotografii Radoslava Vnenčáka

 

Úchvatným dílem moderní doby je pak nádherná vitráž v kapli svaté Ludmily, poslední kapli v dostavěné části katedrály u jejího východu. Výzdoba kaple vznikala v dobách první československé republiky, kdy na dokončení katedrály pracoval také významný český malíř Max Švabinský. Katedrála mu vděčí hned za několik velkolepých vitráží včetně té největší v transeptu, která zobrazuje Poslední soud. V kapli svaté Ludmily zanechal Max Švabinský hned dvě velká díla. Na západní stěně můžeme obdivovat mozaiku zobrazující Křest Páně, vitrážové okno pak ukazuje právě scénu seslání Ducha Svatého. Vitráž vznikla ještě před vypuknutím II. světové války, a sice v letech 1934 – 1935. Donátorem vitráže byl pan Antonín Seidl-Natali, původně pekař a cukrář v Edinburgu, který je vyobrazen úplně vpravo dole s preclíkem v ruce. Ikonografický námět zpracoval Josef Cibulka, Max Švabinský sám pak doplnil ještě Krista v červeném plášti ve vrcholu okna. Podobně jako většina ostatních vitráží v dostavěné části katedrály zaujme toto okno velmi specifickým vzezřením. Jedná se totiž v plném rozsahu o mozaiku. Celá scéna je zde kompletně vyskládána z drobných barevných sklíček různých tvarů, vložených do velmi složitého olověného a cínem zalitého skeletu. Odlišuje se tak i od ostatních Švabinského vitráží v katedrále, které jsou zpravidla řešeny jako kombinace mozaiky a malby na skle, kde většinou alespoň obličeje postav jsou vymalovány. Zvláště působivá je pak tato vitráž během jasných dní, kdy takto bohatou skleněnou mozaiku prozáří polední slunce.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák, František Nedbal a Petr Synek z Člověka a Víry

Aktuality & články

  • Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

    Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

    Ačkoliv velikonoční doba Sesláním Ducha svatého končí, následuje ještě několik slavností Páně, které jsou na tuto dobu časově navázány a následují v rychlém sledu, takže slavnostní období ještě o několik týdnů prodlužují. Další neděli totiž oslavíme Nejsvětější Trojici, po které následuje ve čtvrtek nádherná slavnost Těla a Krve Páně, takzvané Boží Tělo, spojené s tradičním eucharistickým procesím. Další týden pak v pátek oslavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Všechny tyto slavnosti samozřejmě slavíme bohoslužbami i v naší katedrále.

  • V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    O 7. neděli velikonoční si připomeneme v katedrále důležité výročí. Uplyne přesně 57 let ode dne, kdy náš Pán k sobě povolal 33. arcibiskupa pražského prof. ThDr. Josefa kardinála Berana, statečného Božího služebníka, který obstál v těch nejtěžších obdobích 20. století a zůstal věrný Hospodinu navzdory nacistické i komunistické perzekuci. K Pánu odešel v době svého vynuceného pobytu v exilu v Římě a jako jedinému Čechovi se mu dostalo té pocty, že byl z rozhodnutí papeže Pavla VI. pochován v papežské kryptě těsném sousedství hrobu svatého Petra. V církvi i mimo ni je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností moderních českých dějin, zejména mezi pronásledovanými oběma totalitními režimy. Zvláštním způsobem však na něj pamatujeme právě v naší katedrále.

  • V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    Druhou významnou květnovou událostí spojenou přímo s naší katedrálou je slavnost svatého Jana Nepomuckého, jednoho z našich hlavních zemských patronů, mučedníka a světce, který je v naší katedrále zvláštním způsobem uctíván, protože právě v ní se nachází jeho hrob. Oslavy začínáme tradičně vigilií slavenou v předvečer slavnosti, se kterou je spojeno následné procesí na Karlův most, kde se zastavíme u místa, kde bylo tělo umučeného světce hozeno přes zábradlí do Vltavy. Na liturgickou slavnost navážou tradičně Svatojánské slavnosti Navalis. Mše svatá slavená pražským arcibiskupem Mons. Stanislavem Přibylem začíná už v 17:30. V den slavnosti pak bude v katedrále sloužena mše svatá u hrobu svatého Jana v 7:00 a v 18:00, tyto mše budou slavit naši kanovníci Dr. Radek Tichý a Mons. Milan Hanuš.

  • Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Měsíc květen přináší do naší katedrály zvláště bohatý liturgický program. Vrcholí v něm velikonoční doba, ovšem v polovině měsíce slavíme hned dvě slavnosti, které jsou s pražským chrámem svatého Víta přímo spojené. První z nich připadá na 12. května, kdy si připomeneme 97. výročí ode dne, kdy tehdejší děkan metropolitní kapituly a světící biskup, Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Sedlák, dokončenou stavbu velechrámu posvětil. Stejně jako jiné kostely tak slaví i naše katedrála své posvícení. Při tom letošním bude hlavním celebrantem večerní liturgie poprvé nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl. Tato mše svatá slavená od 18:00 bude také první mší nového arcibiskupa v jeho katedrále od chvíle, kdy zde byl slavnostně uveden do úřadu.

    Pozornému čtenáři jistě neunikne několik zvláštností spojených s touto událostí. Jak to, že byla katedrála posvěcena teprve před 97 lety? A proč byla posvěcena zrovna 12. května?

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení