13. 5. 2026

V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

O 7. neděli velikonoční si připomeneme v katedrále důležité výročí. Uplyne přesně 57 let ode dne, kdy náš Pán k sobě povolal 33. arcibiskupa pražského prof. ThDr. Josefa kardinála Berana, statečného Božího služebníka, který obstál v těch nejtěžších obdobích 20. století a zůstal věrný Hospodinu navzdory nacistické i komunistické perzekuci. K Pánu odešel v době svého vynuceného pobytu v exilu v Římě a jako jedinému Čechovi se mu dostalo té pocty, že byl z rozhodnutí papeže Pavla VI. pochován v papežské kryptě těsném sousedství hrobu svatého Petra. V církvi i mimo ni je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností moderních českých dějin, zejména mezi pronásledovanými oběma totalitními režimy. Zvláštním způsobem však na něj pamatujeme právě v naší katedrále.

V roce 2018 byly pozemské ostatky Josefa kardinála Berana dle jeho vlastního přání převezeny zpět do vlasti. Definitivní místo svého posledního odpočinku nalezl pan kardinál právě v chrámu svatého Víta, konkrétně v kapli svaté Anežky České, kterou známe také pod názvem kaple Bartoňů z Dobenína. Tento rod textilních průmyslníků původem z Náchodska byl v roce 1912 císařem a králem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu a tuto poslední kapli nechali vlastním nákladem vyzdobit.

O památku kardinála Berana pak zásadním způsobem pečuje naše metropolitní kapitula. Právě ona dala v roce 1993 podnět k zahájení beatifikačního procesu, který v případě úspěšného dokončení povede k prohlášení pana kardinála blahoslaveným. Na žádost kapituly zprostředkoval tehdejší arcibiskup Miloslav Vlk souhlas Kongregace pro záležitosti svatých v Římě.

Proces blahořečení a následně svatořečení je obvykle dlouhý a náročný a zahrnuje velmi podrobné zkoumání svědectví o daném kandidátovi a o vyslyšení proseb na jeho přímluvu. V případě Josefa kardinála Berana tento proces již v roce 1998 postoupil do stavu, kdy pan kardinál Beran začal být označován jako Služebník Boží.

Důležitou osobou v beatifikačním procesu je postulátor. Jedná se o odpovědnou osobu, která je iniciátorem procesu navržena a diecézním biskupem pověřena shromažďováním podkladů pro blahořečení. Tím se stal původně na návrh metropolitní kapituly Mons. prof. ThDr. Jaroslav Václav Polc. po jeho smrti převzal tuto úlohu kanovník prof. ThDr. Jan Matějka.

Každou neděli pak naši kanovníci po společné modlitbě nešpor putují za zpěvu Svatováclavského chorálu k hrobu svatého Václava a následně právě k hrobu Josefa kardinála Berana, kde se modlí za vyslyšení našich proseb, aby se Bůh oslavil na svém služebníku Josefovi. I my se k nim můžeme připojit a prosit při svých vlastních modlitbách:

„Dobrotivý Bože, tys vyvolil svého služebníka Josefa kardinála Berana, arcibiskupa pražského, aby šel ve stopách tvého Syna a v dobách pronásledování byl oporou Církve v naší vlasti.

Pokud jsi našel zalíbení v jeho životě a obětech, veď nás, prosíme, svým Svatým Duchem, abychom se dovedli modlit jako on, abychom dovedli spojovat své bolesti a utrpení s obětí tvého Syna na kříži a abychom nikdy neztráceli naději a důvěru v tvou láskyplnou prozřetelnost.

Kéž sám tvůj Duch povede naši modlitbu. V důvěře, „že jeho přímluva za svaté je v souladu s Božími záměry,“ ti nyní předkládáme naše prosby a svěřujeme je do přímluv Josefa kardinála Berana v naději, že vyslyšením jeho prosby se oslavíš i na něm, neboť i během svého života pomáhal a těšil všechny, kdo se na něj obraceli.

Odvažujeme se prosit i o to, co je lidským silám nedosažitelné, protože sama Církev nás k tomu povzbuzuje, když prohlašuje za blahoslavené a svaté ty, na jejichž přímluvu se dějí zázraky.

Prosíme o to ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků.

Amen.“

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.