Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

Ještě před nástupem Ferdinanda I. se na českém trůnu vystřídalo v různých dobách hned několik příslušníků rodu habsburského. Byli mezi nimi králové Rudolf I., Albrecht Habsburský či jeho syn Ladislav Pohrobek, ovšem málokdo si dnes uvědomí, že například samotná Eliška Přemyslovna, naše poslední královna z rodu Přemyslovců, byla dcerou habsburské princezny Guty, manželky krále Václava II. V roce 1526 tak Habsburkové rozhodně nepřicházejí do Čech poprvé, ovšem počínaje tímto rokem již usedli na trůn téměř nepřetržitě na staletí. Po jejich vymření v 18. století pak arcivévodkyně Marie Terezie zakládá s Františkem Štěpánem Lotrinským novou dynastii habsbursko-lotrinskou, která setrvala na trůnech středoevropských zemí až do podzimu roku 1918.

Dlouhá vláda tohoto rodu se nejen do českých dějin zapsala nesmazatelným způsobem, významně ovlivnila i stavbu naší katedrály a ve 20. století byla zpětně hodnocena z mnoha odlišných úhlů. V době vlády císaře a krále Rudolfa II. se Praha stává opět císařskou rezidencí a metropolí Svaté říše římské, jako tomu bylo v dobách Karla IV. Konec vlády tohoto panovníka však znamenal také vpád pasovského vojska do Prahy, po kterém následovalo barbarské plenění pražských klášterů. V době vlády Habsburků naši zemi tragicky zdevastovaly přísné tresty za stavovské povstání a Třicetiletá válka, země však posléze vstává z popela v podobě nádherné barokní perly Evropy, oplývající nesmírným bohatstvím barokní hudby, malířství, sochařství a zcela unikátní architektury, specifickými českými styly selského baroka a barokní gotiky. V té době byl také svatořečen náš zemský patron Jan Nepomucký, jehož kult se rozšířil do celého světa a dnes je oslavován od Filipín až po jihoamerické země. Královna Marie Terezie nevycházela vůbec dobře s českou šlechtou, zatímco čeští sedláci či ostatní poddaní se během její vlády a během vlády jejího syna Josefa dočkali opravdu velké úlevy. Dokladem jejich vztahu k těmto panovníkům je popularita jména Josef v českých zemích. Nedávno jsme si připomněli také 190. výročí korunovace Ferdinanda V., v Čechách velmi oblíbeného habsburského císaře a krále. Pověst jeho synovce Františka Josefa I. utrpěla v naší zemi značné šrámy díky nedodrženému slibu uskutečnění české královské korunovace a rakousko-českého vyrovnání. Během jeho vlády však české země zároveň zažily mimořádný kulturní, technický a ekonomický rozkvět, na osobnostech české kultury, vědy, umění či průmyslu z dob Františka Josefa I. staví naše země dodnes a Prahu zdobí mnoho významných dominant, které byly postaveny právě v této době a o jejichž vznik se císař a král František Josef I. osobně zasloužil, neboť je významně finančně podpořil.

A co znamenali Habsburkové pro naši katedrálu? Dnes můžeme říci, že více než polovina její zastavěné plochy a drtivá většina vybavení pochází právě z jejich doby. Právě císař Ferdinand I. který se před 500 lety stává českým králem, zachraňuje vyhořelé torzo katedrály po velkém požáru Prahy v roce 1541, pořizuje do něj nové zvony včetně zvonu Zikmund, nechává stavět novou hudební kruchtu a velké varhany. Po vyplenění katedrály kalvinisty v roce 1619 byl následně interiér katedrály nově vybavován barokním mobiliářem. V době vlády Karla VI. vzniká nádherný stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého, královna Marie Terezie pak nechává svého dvorního architekta Nicolo Pacassiho vyprojektovat ikonickou barokní přilbici Velké jižní věže, která je v této podobě dominantou Prahy dodnes. Tradice uložení českých korunovačních klenotů v korunní komoře za dveřmi se sedmi zámky pak vzniká v době korunovace jejího druhého syna Leopolda II. Paradoxně onen nekorunovaný český král František Josef I. přispívá obrovskými sumami na dostavbu katedrály a největší část chrámu, celá hlavní loď, příčná loď, boční lodě i ikonické západní průčelí vznikají právě v době jeho vlády.

Vzpomínáme proto na naše panovníky v modlitbě a vyprošujeme jim odpuštění hříchů, spásu duše a věčnou radost v Božím království.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení