Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Oltář je unikátní především svým materiálovým řešením, díky kterému pozornému návštěvníku neunikne jeho poněkud neobvyklé vzezření. Česká gotika je obvykle spojena s pískovcem, který je na našem území dostupný a těžil se v hojném množství. Pískovcové přípory, kružby, fiály, pilíře či klenebná žebra máme v Čechách obvykle spojená s hrubozrnným povrchem a typickým zlatohnědým zbarvením. Tento oltář je však zhotoven z vápence. Z tohoto kamene byly gotické chrámy stavěny především ve Francii a v Itálii.

Původní návrh oltáře vypracoval Josef Ondřej Kranner, avšak podobně jako v případě hlavního oltáře katedrály do jeho podoby ještě zasáhl Josef Mocker, který jej mírně upravil. V oltářním retáblu pak stojí tři sochy: Uprostřed svatý Jan Křtitel, kterému je kaple zasvěcena, vlevo stojí svatý Cyril a vpravo svatý Metoděj. Socha svatých Jana Křtitele a Cyrila pocházejí z pozůstalosti českého sochaře Václava Levého, sochu svatého Metoděje dodělal Levého žák, tehdy teprve dvacetiletý Josef Václav Myslbek.

Na bočních stranách oltáře je pak napsáno: „Munifico subsidio imperatoris Ferdinandi I. exstructum a. d. MDCCCLXXVI.“ To znamená: „Štědrou podporou císaře Ferdinanda I. zbudováno v roce 1876.“ Jak vidíme, sám císař hotový oltář již vidět nemohl, byl dokončen až rok po jeho smrti.

Dnes můžeme na oltářní menze spatřit malý zlatý relikviář. Byl sem umístěn o 2. velikonoční neděli roku 2022 za účasti současné hlavy habsbursko-lotrinského rodu, arcivévody Karla. Relikviář obsahuje ostatek našeho posledního vládnoucího krále a císaře rakouského, Ferdinandova praprasynovce Karla, kterého papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným.

Dlouholetý pražský pobyt našeho posledního korunovaného krále skončil o slavnosti svatých Petra a Pavla roku 1875. Tehdy v odpoledních hodinách starý a vyčerpaný mocnář na Pražském hradě umírá. Věk 82 let, kterého se dožil, byl ve své době sám o sobě skutečně velmi vysoký a při jeho těžkých zdravotních komplikacích se jednalo vlastně o zázrak. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v kapucínské hrobce ve Vídni, kde odpočívá v impozantním sarkofágu poblíž svého otce, manželky, prarodičů a na dohled od slavné prababičky Marie Terezie. Jeho srdce pak bylo dle staré tradice uloženo do zvláštní hrobky srdcí v augustiniánském kostele ve vídeňském Hofburgu. Posledním členem panovnické dynastie, který byl pochován v naší katedrále, tak zůstala jeho prateta, parmská vévodkyně Marie Amálie.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení