13. 5. 2026

V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

Druhou významnou květnovou událostí spojenou přímo s naší katedrálou je slavnost svatého Jana Nepomuckého, jednoho z našich hlavních zemských patronů, mučedníka a světce, který je v naší katedrále zvláštním způsobem uctíván, protože právě v ní se nachází jeho hrob. Oslavy začínáme tradičně vigilií slavenou v předvečer slavnosti, se kterou je spojeno následné procesí na Karlův most, kde se zastavíme u místa, kde bylo tělo umučeného světce hozeno přes zábradlí do Vltavy. Na liturgickou slavnost navážou tradičně Svatojánské slavnosti Navalis. Mše svatá slavená pražským arcibiskupem Mons. Stanislavem Přibylem začíná už v 17:30. V den slavnosti pak bude v katedrále sloužena mše svatá u hrobu svatého Jana v 7:00 a v 18:00, tyto mše budou slavit naši kanovníci Dr. Radek Tichý a Mons. Milan Hanuš.

Ačkoliv svatý Jan nepatří mezi hlavní patrony katedrály, umístění jeho hrobu z ní dělá hlavní chrám jeho kultu. Navíc pokud bychom hledali českého světce, jehož jméno je nejvíce známé v zahraničí, svatý Jan je jednoznačně na prvním místě. Lze říci, že jeho sláva dokázala obejmout celou planetu. Jeho sochy stojí nejen na mostech českých, německých a rakouských měst. Nalezli bychom je i v Jižní Americe a na Filipínách existují i jemu zasvěcené farnosti. Svatý Jan Nepomucký dokonce pronikl zajímavým způsobem i do Říma. Obraz vylovení jeho těla z Vltavy nalezneme v jedné z kaplí v Lateránské bazilice a jeho socha střeží vstup na starodávný Milvijský most, dějiště slavné bitvy mezi císařem Konstantinem a Maxentiem, po které císař Konstantin povolil křesťanům vyznávat víru na území Římské říše.

Ačkoliv byl Jan Nepomucký generálním vikářem pražské arcidiecéze, kanovníkem vyšehradským a také kanovníkem naší metropolitní kapituly, jeho tělo bylo v katedrále pohřbeno až později. Nejprve ho totiž nalezli rybáři na pravém břehu Vltavy, odkud bylo přeneseno do kláštera Křižovníků s červeným srdcem, který stál zhruba v místě dnešních hotelů President a Intercontinental. Tam byl svatý Jan také původně pohřben. Také tento řád řeholních kanovníků – tzv. cyriaků stojí za vznikem Svatojánských oslav Navalis. Do pražské katedrály bylo tělo svatého Jana přeneseno až později.

Hrob svatého Jana zaujme na první pohled svým impozantním provedením. Velký zdobený sarkofág a jeho sochařská výzdoba jsou vytepány z ryzího stříbra. Vyhotovil ho vídeňský stříbrník Johann Joseph Würth podle návrhu architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu, syna slavného Johana Bernharda Fischera z Erlachu, který se významným způsobem zapsal do podoby Vídně. Ve stříbrné rakvi je umístěna ještě skleněná rakev, ve které je uloženo kompletní tělo světce, oblečené v chórovém oděvu kanovníka metropolitní kapituly.

Traduje se, že právě u hrobu svatého Jana se v době své české královské korunovace často modlil císař Karel VI. se svojí manželkou Alžbětou Kristýnou, aby jim dobrý Bůh na přímluvu svatého Jana Nepomuckého daroval syna, následníka trůnu. Jejich jediný syn Leopold Jan však zemřel půl roku po narození. Dalšího syna se již císař nedočkal, avšak jeho dcera Marie Terezie nakonec vstoupila do dějin jako mimořádně nadaná panovnice.

O století později pak hrozila tomuto nádhernému náhrobku zkáza. Císař František ho plánoval převézt do státní mincovny, kde měl být roztaven, aby císař získal finance na válku proti Napoleonovi. Náhrobek však zachránil kanovník metropolitní kapituly František Pallas de Lauro. Ten napsal císaři dopis, kde mu vysvětlil význam tohoto poutního místa a císař jeho prosbu o zachování náhrobku vyslyšel.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.