11. 6. 2026

V neděli vzpomeneme na malíře Františka Sequense

Na stavbě a výzdobě pražské katedrály se v průběhu staletí podílela řada nadaných a slavných umělců. V tomto roce si chceme připomenout zvláště jednoho z nich, neboť se do současné podoby našeho chrámu zapsal skutečně významným způsobem a právě na tento rok připadají dvě jeho kulatá výročí. Tuto neděli 14. června uplyne přesně 130 let od jeho smrti a přímo na den položení základního kamene naší katedrály, 21. listopad, připadne letos 190. výročí jeho narození.

Malíř František Sequens se narodil roku 1836 v Plzni v katolické rodině, pokřtěn byl v kostele bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Malířství začal studovat v roce 1852 na Akademii výtvarných umění v Praze, posléze pokračoval ve studiích v Mnichově a v Antverpách. Do Prahy se vrátil v roce 1860, tedy rok po založení Jednotky pro dostavění Chrámu sv. Víta na Hradě pražském. Následně odjel opět do zahraničí, tentokrát do Říma, kde pokračoval ve studiích na základě Klárova stipendia pro výtvarné umělce. Právě v Itálii se sblížil s takzvaným Nazarénským okruhem, skupinou malířů, pro jejichž dílo byla stěžejní právě křesťanská tematika. Tak se stal František Sequens především malířem církevního umění. Po návratu do Čech se oženil s operní pěvkyní Emílií Gerlachovou a v roce 1880 získal místo profesora náboženského a historického malířství na Akademii výtvarných umění v Praze. Během dostavby pražské katedrály úzce spolupracoval s předposledním dómským stavitelem Josefem Mockerem. Nejvýrazněji se zapsal do současné podoby nejstarší části chrámu, protože navrhoval malířskou výzdobu a zejména vitráže hned několika kaplí v chórovém ochozu.

Ostatková kaple s vitrážemi od Sequense

Hned v sousedství Svatováclavské kaple se nachází kaple svatého Ondřeje neboli Martinická (fotografie v úvodu článku), která byla původně vystavěna Petrem Parléřem, současné ztvárnění jejího interiéru je však téměř beze zbytku práce právě Nazarénů. Nádherný oltář z bílého kararského mramoru pochází z Říma, vyhotovil ho německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann a pro katedrálu ho zakoupil kanovník metropolitní kapituly Adolf Würfel za 40 tisíc zlatých. Autorem nástěnných maleb a vitráže je pak právě malíř František Sequens. Nástěnné malby zobrazují především scény ze života svatého apoštola Ondřeje, například na východní stěně nad oltářem hned pod klenbami můžeme vidět jeho ukřižování, podle tradice byl svatý Ondřej přibit na kříž ve tvaru písmene X. Vitráž, která je rovněž dílem Josefa Mockera a Františka Sequense, pochází z roku 1880 a zobrazuje postavy sv. Matěje, Barnabáše, Štěpána, Vavřince, Lukáše a Marka. Na klenbě pak můžeme vidět alegorie čtyř ctností.

Další nádherné vitráže Františka Sequense, jejichž donátory byli zejména kanovníci metropolitní kapituly, pak nalezneme v některých kaplích postavených prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu. Za pozornost stojí například tři vitrážová okna v Saské kapli neboli kapli svatých Ostatků. Postavy světců s jejich atributy, stojící pod gotickými baldachýny, jsou nejčastějším motivem Sequensových vitráží. Velmi podobně jsou ztvárněny Sequensovy vitráže v kaple Navštívení Panny Marie v závěru chórového ochozu. Za pozornost stojí také vitráže v kapli sv. Marie Magdaleny neboli kapli Valdštejnské, které dominuje výjev, kde Marie Magdalena umývá Kristu nohy. Některé prameny také připisují právě Františku Sequensovi autorství emailových destiček na čelních stranách relikviářů na hlavním oltáři, který původně navrhoval ještě Josef Kranner, ale dokončoval ho Josef Mocker.

S vděčností za jeho životní dílo a za významné přispění k dokončení stavby naší katedrály vzpomínáme na našeho bratra v Kristu Františka a vyprošujeme mu odpuštění hříchů, spásu duše a věčnou radost v Božím království.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Varhany pražské katedrály – I. díl

4. 11. 2026

Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.
O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

3. 11. 2026

V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.
Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.