Malíř František Sequens se narodil roku 1836 v Plzni v katolické rodině, pokřtěn byl v kostele bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Malířství začal studovat v roce 1852 na Akademii výtvarných umění v Praze, posléze pokračoval ve studiích v Mnichově a v Antverpách. Do Prahy se vrátil v roce 1860, tedy rok po založení Jednotky pro dostavění Chrámu sv. Víta na Hradě pražském. Následně odjel opět do zahraničí, tentokrát do Říma, kde pokračoval ve studiích na základě Klárova stipendia pro výtvarné umělce. Právě v Itálii se sblížil s takzvaným Nazarénským okruhem, skupinou malířů, pro jejichž dílo byla stěžejní právě křesťanská tematika. Tak se stal František Sequens především malířem církevního umění. Po návratu do Čech se oženil s operní pěvkyní Emílií Gerlachovou a v roce 1880 získal místo profesora náboženského a historického malířství na Akademii výtvarných umění v Praze. Během dostavby pražské katedrály úzce spolupracoval s předposledním dómským stavitelem Josefem Mockerem. Nejvýrazněji se zapsal do současné podoby nejstarší části chrámu, protože navrhoval malířskou výzdobu a zejména vitráže hned několika kaplí v chórovém ochozu.
Ostatková kaple s vitrážemi od Sequense
Hned v sousedství Svatováclavské kaple se nachází kaple svatého Ondřeje neboli Martinická (fotografie v úvodu článku), která byla původně vystavěna Petrem Parléřem, současné ztvárnění jejího interiéru je však téměř beze zbytku práce právě Nazarénů. Nádherný oltář z bílého kararského mramoru pochází z Říma, vyhotovil ho německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann a pro katedrálu ho zakoupil kanovník metropolitní kapituly Adolf Würfel za 40 tisíc zlatých. Autorem nástěnných maleb a vitráže je pak právě malíř František Sequens. Nástěnné malby zobrazují především scény ze života svatého apoštola Ondřeje, například na východní stěně nad oltářem hned pod klenbami můžeme vidět jeho ukřižování, podle tradice byl svatý Ondřej přibit na kříž ve tvaru písmene X. Vitráž, která je rovněž dílem Josefa Mockera a Františka Sequense, pochází z roku 1880 a zobrazuje postavy sv. Matěje, Barnabáše, Štěpána, Vavřince, Lukáše a Marka. Na klenbě pak můžeme vidět alegorie čtyř ctností.
Další nádherné vitráže Františka Sequense, jejichž donátory byli zejména kanovníci metropolitní kapituly, pak nalezneme v některých kaplích postavených prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu. Za pozornost stojí například tři vitrážová okna v Saské kapli neboli kapli svatých Ostatků. Postavy světců s jejich atributy, stojící pod gotickými baldachýny, jsou nejčastějším motivem Sequensových vitráží. Velmi podobně jsou ztvárněny Sequensovy vitráže v kaple Navštívení Panny Marie v závěru chórového ochozu. Za pozornost stojí také vitráže v kapli sv. Marie Magdaleny neboli kapli Valdštejnské, které dominuje výjev, kde Marie Magdalena umývá Kristu nohy. Některé prameny také připisují právě Františku Sequensovi autorství emailových destiček na čelních stranách relikviářů na hlavním oltáři, který původně navrhoval ještě Josef Kranner, ale dokončoval ho Josef Mocker.
S vděčností za jeho životní dílo a za významné přispění k dokončení stavby naší katedrály vzpomínáme na našeho bratra v Kristu Františka a vyprošujeme mu odpuštění hříchů, spásu duše a věčnou radost v Božím království.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Radoslav Vnenčák
