11. 6. 2026

Nový pražský arcibiskup přijme insignii svého úřadu v Římě

Víra
Lidé

V sobotu 25. dubna zažila naše katedrála velkou slavnost. Svého úřadu se v ní oficiálně ujal nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl, který se zároveň stal primasem českým. Arcibiskup byl u vstupu do katedrály přivítán kanovníky metropolitní kapituly, políbil kříž a v doprovodu kanovníků se pak odebral ve slavnostním liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Samotný akt intronizace spočíval v přečtení jmenovacího dekretu děkanem kapituly, převzetí arcibiskupské berle a usednutí na katedru. Nový arcibiskup pak v katedrále slavil svoji první mši svatou ve společenství stovek duchovních a věřících. Jeden krok související s převzetím nejvýznamnějšího církevního úřadu v naší zemi však našeho arcibiskupa ještě čeká. Přijme při něm ještě jednu specifickou insignii, pro kterou se musí vypravit až k hrobům apoštolů do Říma. Dle tradice se tak stane dne 29. června o slavnosti svatých Petra a Pavla.

Jak jsme již uvedli, arcibiskup pražský je zároveň primasem českých zemí a metropolitou české církevní provincie. Jako takový disponuje několika významnými privilegii. Pražským arcibiskupům zejména náleží právo korunovat české krále. Naposledy bylo aktivně využito 7. září 1836, kdy arcibiskup Ondřej Ankwicz ze Skarbek-Poslawice korunoval v naší katedrále svatováclavskou korunou císaře Ferdinanda V. Ten se tak stal naším zatím posledním korunovaným králem. Dodnes je pražský arcibiskup držitelem jednoho ze sedmi klíčů od korunní komory v katedrále. Titul českého primase pak udělil pražskému arcibiskupovi císař a král Ferdinand II. V roce 1627 v takzvaném Obnoveném zřízení zemském. Od té doby byl úřad našeho arcibiskupa spojen také s knížecím titulem. Ještě Karel kardinál Kašpar (*1870 – +1941) se aktivně tituloval právě jako kníže-arcibiskup pražský.

Právě arcibiskup-metropolita, kterým je i náš pražský arcibiskup, užívá onu specifickou insignii, pro kterou si musí po svém nástupu do úřadu dojet do Říma. Jedná se o specifický pruh bílé látky utkané z ovčí vlny, ve kterém jsou vyšité černé křížky a který má arcibiskup-metropolita položen na ramena, přičemž dva jeho volné konce volně splývají na záda a na hruď. Nazývá se pallium a symbolizuje jehně, které na svých ramenou nese Dobrý pastýř – jak bývá často vyobrazen sám Ježíš Kristus.

Velmi zajímavý je způsob, jakým se pallium zhotovuje. Utká se totiž z vlny z beránků, kteří jsou právě za tím účelem chováni v římském klášteře Tre fontane (tj. „Tři fontány“). Toto starobylé cisterciácké opatství se nachází jižně od Říma a jeho kořeny sahají až do 7. století. Dnes ho spravují trapisté, tj. cisterciáci přísné observance a jedná se o jediné trapistické opatství v Římě. Bylo postaveno na místě, kde byl dle tradice sťat svatý apoštol Pavel. Dle této tradice se hlava svatého Pavla po jeho stětí třikrát odrazila od země a na každém místě, kde dopadla, zázračným způsobem vytryskl pramen vody. Odtud pochází také název opatství Tre fontane. Beránkům, kteří jsou zde chováni, papež tradičně žehná na svátek svaté Anežky Římské dne 21. ledna. Vlna se z nich pak stříhá na Velký Pátek.

Zhotovená pallia se pak tradičně pokládají přímo na hrob svatého Petra. Odtud je během obřadu přinesou jáhni do baziliky a papež je novým arcibiskupům-metropolitům vkládá na ramena. Jedná se tak o insignii, která je tímto způsobem autenticky propojena se svatými apoštoly Petrem a Pavlem, sloupy církve. Kromě metropolitů užívá pallium i sám papež, který jej nosí po celém světě.

Teprve po 29. červnu tak budeme vídat našeho arcibiskupa již se všemi insigniemi, které jeho úřadu náleží.

Našemu arcipastýři Stanislavovi vyprošujeme hojnost Božího požehnání do jeho služby.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Lucie Horníková/Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.