Slavnost Nejsvětější Trojice má své kořeny již v 10. století ve francouzských benediktinských klášterech, ale teprve v roce 1334 ji papež Jan XXII. zařadil do liturgického kalendáře. Jejím obsahem je ústřední pravda naší víry, že Bůh existuje ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Právě Nejsvětější Trojice interiéru naší katedrály doslova dominuje. Přímo nad hlavním oltářem je zobrazena na jedné z největších a také nejmladších vitráží v celém chrámu.
V křesťanské ikonografii je Nejsvětější Trojice zobrazována více způsoby. Velmi rozšířené je zobrazení Krista sedícího po pravici Otce a Ducha Svatého jako holubice nad nimi. Jindy je Kristus zobrazován přibitý na kříži, který před sebou drží Otec. V naší katedrále je pak zobrazení Nejsvětější Trojice patrně nejvíce ovlivněno německým renesančním malířem Albrechtem Dürerem. Ten v roce 1511 vymaloval Nejsvětější Trojici jako Boha Otce – vládce sedícího na trůnu s papežskou tiárou na hlavě, který v náručí láskyplně objímá mrtvého Syna sejmutého z kříže, podobně jako na sousoší piety byl mrtvý Syn položen na klín jeho matce Marii. Duch svatý se zde opět v podobě holubice vznáší nad Otcem a Synem a zástupy svatých a andělů se jim klaní.
Detail vitráže nad presbytářem katedrály na fotografii Radoslava Vnenčáka
Po třiceti letech od vzniku tohoto Dürerova obrazu zachvátil naši katedrálu rozsáhlý požár, který na jaře 1541 právě v období Letnic zničil celou levobřežní Prahu. Požár tehdy zničil i katedrální zvony. V dalších letech byla zásluhou císaře a krále Ferdinanda I. a jeho ženy, královny Anny Jagellonské, vyhořelá katedrála opravována a císař na žádost naší kapituly pořídil nové zvony. Největší zvon Zikmund byl odlit v roce 1548 zvonařem Tomášem Jarošem a teprve cca za dalších 30 let byl úspěšně zavěšen na Velkou jižní věž, kde nám slouží dodnes. Na severní a jižní straně zvonu se nachází reliéfy vyhotovené právě na námět Dürerových obrazů. Zatímco na jižní části můžeme obdivovat reliéf Zvěstování Páně, na jižní straně je zobrazena právě Nejsvětější Trojice.
Slavná Švabinského vitráž v závěru vysokého chóru je pak viditelně inspirována právě tímto reliéfem na zvonu Zikmund. Bůh Otec je opět jako panovník na trůnu korunován papežskou tiárou a v náručí chová mrtvého Syna, ve vrcholu okna je pak zobrazen Duch svatý jako holubice. Okolo Nejsvětější Trojice pak vidíme řadu dalších postav. Na čestných místech stojí Matka Boží Panna Maria a symetricky proti ní svatý Václav jako věčný panovník české země. Dvě velké klečící postavy jsou kníže Spytihněv, který drží v ruce model románské baziliky svatého Víta, naproti němu pak císař a král Karel IV. s modelem gotické katedrály. Nalezneme zde pak další postavy našich panovníků včetně svaté Ludmily a zástupy světců, v úrovni triforia pak erby Zemí Koruny české.
Překvapivé je stáří této vitráže. Ačkoliv dnes neodmyslitelně patří k interiéru katedrály, jedná se možná dokonce o zdejší nejmladší vitráž vůbec. Byla osazována teprve v letech 1947 – 1949. Za pozornost stojí zmínit skutečnost, že již ve 30. letech zde vitráž zobrazující Klanění Nejsvětější Trojici byla, a sice v provedení Františka Kysely, českého malíře, který je autorem slavné rozety nad západním kůrem. Ta zobrazuje pro změnu stvoření světa. Kyselova vitráž v závěru chóru však upadla z nevyjasněných důvodů v nemilost během II. světové války a začátkem 40. let byla odstraněna a nahrazena čirým sklem. Max Švabinský pak Nejsvětější Trojici do těchto oken vrací, avšak již ve svém vlastním provedení, které nese typický jeho rukopis. Opět se jedná o kombinaci mozaiky a malby na skle.
Slavnost Nejsvětější Trojice oslavíme v naší katedrále standardním pořadem nedělních bohoslužeb. V 8:30 a v 10:00 budeme slavit mši svatou a v 17:00 se naši kanovníci sejdou ke společné modlitbě nešpor.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
