Putování po katedrále připomene jednoho z nejmladších evropských světců

Putování po katedrále připomene jednoho z nejmladších evropských světců

Mezi naše nejmladší světce patří také poslední český král Karel III. z rodu Habsbursko-Lotrinského, který vládl pouhé dva roky v samotném závěru I. světové války a ve světě je znám více jako rakouský císař Karel I., neboť vládl celé tehdejší mnohonárodnostní říši. Bývá proto poněkud neprávem opomíjen, zřejmě i pro velmi krátkou dobu vládnutí, na jejímž konci nastal rozpad rakousko-uherské monarchie. Jeho vztah k českým zemím je však nezpochybnitelný. V den jeho svátku v pondělí 21. října oslavíme ranní mši svatou opět v rámci cyklu Putování po katedrále, tentokrát v kapli přímo za hlavním oltářem, zvané kaple Navštívení Panny Marie a zároveň kaple císařská. Její vybudování totiž uhradil sám císař Karel IV.

Karel I. (III.) byl přímým potomkem prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje a svaté Ludmily, ovládal český jazyk, na Pražském hradě pobýval během svých studií na Karlo-Ferdinandově univerzitě a zvláště si oblíbil zámek v Brandýse nad Labem na dohled od místa mučednické smrti našeho věčného panovníka sv. Václava, který později zakoupil a kde dle vlastních slov strávil nejšťastnější chvíle svého života. Plánoval uskutečnit svoji českou královskou korunovaci v naší katedrále po skončení války, další vývoj dějin však její konání již neumožnil. Zemřel v roce 1922 ve věku pouhých 34 let v portugalském vyhnanství a za blahoslaveného byl prohlášen 3. října 2024 papežem Janem Pavlem II., jeho svátek pak byl stanoven na 21. říjen, výroční den jeho svatby se Zitou Bourbonsko-Parmskou. Do naší katedrály byl umístěn relikviář s jeho ostatkem o 2. neděli velikonoční v roce 2022 v přítomnosti jeho vnuka a současné hlavy Habsbursko-Lotrinského rodu, arcivévody Karla. Relikviář je trvale vystaven na oltáři v kapli sv. Jana Křtitele. Mši svatou na jeho svátek oslavíme v sousední kapli Navštívení Panny Marie, zvané také kaple císařská.

 

Blahoslavený Karel I. (III.)

 

Zasvěcení této kaple se však v průběhu dějin měnilo. Původně ji arcibiskup Jan Očko z Vlašimi zasvětil Nejsvětější Trojici, byly zde postaveny rovněž oltáře zasvěcené sv. Ludmile a sv. Mikuláši, dále sv. Alžbětě. Kaple byla v roce 1619 vypleněna kalvinisty, ale již v roce 1621 obnovena a arcibiskupem Janem Loheliem byl její oltář zasvěcen Nejsvětější Trojici, sv. Bartoloměji a opět sv. Mikuláši, Ludmile a Alžbětě, dále sem později byly umístěny ostatky svatých Blažeje, Havla a Barnabáše. Ještě v 19. století sem byla umístěna mramorová socha zavražděné sv. Ludmily a stříbrná relikviářová busta, ve které byla uložena lebka této světice a první historicky doložené české kněžny. Mramorová socha zhotovená Emanuelem Maxem byla teprve později přenesena do nově založené kaple sv. Ludmily v jižní boční lodi dostavěné části chrámu.

Novogotický oltář navštívení Panny Marie pochází až z počátku 20. století, vysvěcen byl kanovníkem a biskupem Františkem Borg. Kráslem. Bohatě zdobený pozlacený oltářní retábl je vyrobený z lipového dřeva a zhotovil ho řezbář Václav Mráz. Sochy Panny Marie a sv. Alžběty jsou rovněž vyřezány z lipového dřeva a zhotovil je Jan Kastner, reliéfy pak polychromoval známý český malíř Jakub Schikaneder, příbuzný slavného dramatika a režiséra Emanuela Schikanedera, autora libreta opery Kouzelná flétna.

Výjevy ze života Panny Marie jsou vymalovány také na stěnách této kaple, byly zhotoveny podle ideového návrhu a na náklady našeho kanovníka a biskupa Karla Průchy. Jejich zpracování se ujal malíř František Sequens. Kromě těchto výjevů zde můžeme také vidět malby zobrazující převzetí ostatků sv. Víta knížetem Václavem od východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a následně převzetí dalších ostatků sv. Víta císařem Karlem IV. v Pavii.

Původní okenní vitráže zpracované malířem Janem Zachariášem Quastem byly později sejmuty a přeneseny do novogotického kostela v Mešně u Rokycan, v jehož oknech zůstaly osazeny dodnes. V císařské kapli byly nahrazeny současnými vitrážemi, vyrobenými Tyrolskou hutí pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku opět podle návrhu malíře Františka Sequense a dómského stavitele Josefa Mockera.

 

Celkový pohled do kaple

 

Při stěnách kaple jsou umístěny dva opukové náhrobky přemyslovských knížat Břetislava I. a Spytihněva II. Jejich ostatky sem byly přeneseny z podnětu Karla IV. z původní románské baziliky. Zhotoveny byly parléřovskou hutí.

Na dlouhém břevně nad vstupem do kaple je umístěno krásné starobylé polychromované sousoší kalvárie, tj. Krista na kříži, na kterého hledí jeho matka Panna Maria a svatý Jan, učedník, kterého Pán Ježíš miloval. Přímo pod křížem uvidíme pozlacenou kartuši s dvouhlavým císařským orlem a zlatými písmeny vyvedeným nápisem „Ferdinand II.“ Bystrému oku neunikne ani letopočet 1621. Jedná se tedy o dílo více než 400 let staré a jak letopočet napovídá, zhotoveno bylo záhy po nechvalném vyplenění katedrály kalvinisty v roce 1619.

 

Kříž na příčném břevně v kapli

 

Na nedaleké dřevořezbě od Kašpara Bechtelera zobrazující plenění katedrály kalvinisty můžeme vidět, že již dříve příčné břevno se sousoším kalvárie v katedrále bylo, ovšem v jiné pozici, zhruba nad dnešní oltářní mensou. Dřevořezba zachycuje okamžik těsně před jejím zničením, kdy již po žebříku na břevno vystupuje neznámý kalvinista, dobové prameny pak barvitě líčí její zničení a zohavení. Sousoší nad císařskou kaplí tak bylo doplněno jako náhrada za dřívější zničené, zhotovil jej hradčanský řezbář Daniel Altmann z Eidenbergu a použil přitom částečně zbytků rozbitého původního kříže. Sousoší bylo v minulost několikrát opravováno, naposledy v roce 1876 nákladem kanovníka metropolitní kapituly Alberta Küffera.

Celkový pohled na kalvárii z chórového ochozu umocňuje hvězdné nebe, které je vymalováno na klenbě císařské kaple a tvoří tak celé scéně výrazné pozadí.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – IV. díl

    Varhany pražské katedrály – IV. díl

    Přestože nové velké katedrální varhany z dílny Gerharda Grenzinga se v katedrále rozezněly teprve letos, tedy přesně sto let po demontáži Wohlmutovy hudební kruchty a propojení chóru katedrály s dostavěným trojlodím, katedrála do této doby přece jen solidní varhany měla a nadále má. Nástroj je to na velikost chrámu sice relativně malý a zejména jeho umístění v severním části transeptu není optimální, liturgii v katedrále však po celých sto let doprovázel a odehrál i mnoho úspěšných koncertů. Jedná se o romantické třímanuálové varhany, které postavil kutnohorský varhanář Josef Mölzer.

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení