V úterý 22. října oslavíme svátek sv. Jana Pavla II.

V úterý 22. října oslavíme svátek sv. Jana Pavla II.

Většina z nás má dosud v živé paměti laskavou tvář prvního slovanského papeže Jana Pavla II., který po Sametové revoluci dvakrát navštívil Českou republiku a díky svému mimořádnému charismatu dokázal oslovit mnoho lidí i mimo římskokatolickou církev. Právem je jeho vlivu přisuzován nemalý podíl na pádu komunistického režimu ve střední a východní Evropě. Svatořečen byl již devět let po své smrti. Relikviář s jeho ostatkem byl umístěn na oltář ve Vlašimské kapli naší katedrály, kde v rámci cyklu Putování katedrálou oslavíme jeho svátek dne 22. října. Svátek sv. Jana Pavla II. byl stanoven na výroční den jeho uvedení do úřadu v roce 1978.

Vlašimská kaple patří v katedrále opět mezi nejstarší, byla vystavěna již prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu a zasvěcena je sv. Janu Nepomuckému, jehož stříbrný náhrobek je umístěn hned naproti v chórovém ochozu. Bohužel ani této kapli se nevyhnula mnohá neštěstí v průběhu dějin a v 19. století před zahájením rekonstrukce a dostavby chrámu již byla značně zchátralá. Z kaple se nám tak dochovaly prakticky pouze obvodové stěny. Klenba musela být v roce 1874 zbořena a znovu vyzděna z cihel. Stejně jako ostatní Matyášovy kaple byla nově zastřešena moderní železobetonovou skořepinou pokrytou měděným plechem. Na gotickém zdivu jejích obvodových stěn se však dodnes dochovaly pozoruhodné malby ze 14. století. Kapli totiž založil kapitulní probošt, následně druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi, který si přál být v ní i pochován a podle kterého kaple nese svůj název. Ten také zadal zhotovení její malířské výzdoby, která zůstala přes všechny pozdější pohromy dochovaná ve velmi dobré kvalitě.

 

Celkový pohled do kaple

 

Na východní stěně je zobrazen křest sv. Otýlie, kterou za přítomnosti dalších osob křtí sv. Erhard. Arcibiskup Jan se zde nechal vyobrazit klečící před křtitelnicí, jeho postava je oproti sv. Erhardovi pozoruhodně malá. Podle legendy se sv. Otýlie narodila slepá a po křtu začala vidět. Sám arcibiskup Jan trpěl vadou zraku a později dokonce na jedno oko oslepl, odtud údajně pochází i jeho přízvisko „Očko.“ Pravděpodobně tato skutečnost ho přivedla blíže k této světici, kterou na této nástěnné malbě uctívá.

 

Křest svaté Otýlie

 

Arcibiskup se nechal vyobrazit také na protější nástěnné malbě, na které Kristus nese kříž. Jan Očko je zde oděn již do červeného kardinálského oděvu a klečí Pánu Ježíši u nohou. Pod touto malbou se také nachází arcibiskupův hrob. Náhrobek je zhotoven z červeného mramoru, ležící postava arcibiskupa oděného do ornátu s infulí na hlavě byla zhotovena z mramoru bílého a jedná se o jedno z dochovaných sochařských děl parléřovské huti. Nad hrobem jsou na stěně tři polychromované erby, kde nalezneme vedle biskupského znaku olomouckého a arcibiskupského znaku pražského rodový erb pánů z Jenštejna a Vlašimi, tvořený dvěma supími hlavami. Dodnes tento znak používá středočeská obec Jenštejn. Ostatně, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna byl synovcem Jana Očka z Vlašimi.

 

Malba Krista nesoucího kříž

 

Původní okenní vitráže se bohužel nedochovaly v této kapli ani v jiných oknech katedrály. Ty stávající pocházejí až z roku 1871 a na jejich návrhu a zpracování se podíleli dómský stavitel Josef Ondřej Kranner, Karel Vladislav Zap, Petr Maixner a Rudolf Müller.  

 

Vitráže kaple

 

Pozoruhodný je také oltář, který byl zhotoven až v roce 1918 podle návrhu posledního dómského stavitele Kamila Hilberta. V prosklené pozlacené schránce byly dříve uloženy ostatky sv. Vojtěcha, které byly v roce 2014 přeneseny do Staré arcibiskupské kaple v severní části chórového ochozu, nyní je ve skříňce umístěn právě relikviář sv. Jana Pavla II. Po stranách této skříňky stojí velké stříbrné busty českých patronů sv. Václava, Vojtěcha, Cyrila a Víta, které byly původně umístěné na barokním hlavním oltáři. Můžeme je tak vidět i na obraze poslední české královské korunovace v roce 1836, kdy z rukou arcibiskupa Ondřeje Ankwicze přijímá korunu svatého Václava král Ferdinand V. Barokní hlavní oltář byl později nahrazen současným novogotickým a stříbrné busty světců byly přemístěny právě do Vlašimské kaple, kde je můžeme vidět dodnes.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a víra

Aktuality & články

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení