14. 10. 2024

Ferdinand I. zachránil katedrálu a pořídil zvon Zikmund

Architektura & umění

Velkému požáru Prahy v roce 1541, který devastujícím způsobem zasáhl i naši katedrálu, padly za oběť také všechny naše zvony. Jak uvedl očitý svědek této události, náš kanovník a známý kronikář Václav Hájek z Libočan, „…krov také na věži kostelní, kterýž byl šindelný, když se zapálil, velmi vzhůru hořel a oheň padal dolů na podlahy mezi zvony a odtud se všecky hranice, na kterýchž zvonové viseli, zapálily, a tak hořelo pomalu, až všecko dříví, kteréž vnitř bylo, shořelo a zvonové se všickni ztloukli a rozpustili a ty všecky hlavně uhle i zvonovina všechna slila se a zůstala na sklepě, tu v veliké věži nad kaplau páně Zajícovau, v kteréž jest hrob Zbyňka, arcibiskupa někdy pražského…“ Na nové zvony však katedrála nečekala ani deset let. Velkou zásluhu na tom má náš císař a král Ferdinand I., jehož 460. výročí úmrtí jsme si připomněli v letošním roce a který v našem chrámu nalezl také místo svého posledního odpočinku.

Již v roce 1548 byl na náklady Ferdinanda I. zhotoven dosud největší a patrně nejznámější zvon v zemích Koruny české, pojmenovaný Zikmund. Je zavěšen ve Velké jižní věži katedrály v samostatném podlaží a nalezneme ho za velkou pozlacenou mříží, zatímco zbývajících šest zvonů visí o patro výše mezi ciferníky věžních hodin. Zvon odlil zvonař, puškař a kovolijec Tomáš Jaroš z Brna, na kterého odkazuje tabulka na jižní straně zvonu s nápisem „THOMAS IAROSCH BRVNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (= „Tomáš Jaroš z Brna mě s pomocí Boží odlil“). Jeho dílo můžeme obdivovat také v blízké královské zahradě u letohrádku královny Anny, kde zhotovil rovněž na zakázku Ferdinanda I. bronzovou fontánu, zhotovenou podle návrhu italského sochaře Francesca Terzia.

Hmotnost zvonu byla dosud pouze hrubě odhadnuta, střízlivější odhady hovoří o 14, jiné dokonce až o 16,5 tunách. Není divu, že uvést tento zvon do pohybu vyžaduje značné úsilí. Obsluhují ho čtyři zvoníci u provazů a další dva musí uvést do pohybu jeho srdce. Mohutný a hluboký tón tohoto zvonu nelze s ostatními zvony zaměnit, slyšet ho můžeme také jen při významnějších církevních slavnostech.

Císaře a krále Ferdinanda a jeho ženu Annu Jagellonskou připomínají reliéfy na východní a západní straně zvonu. Na západní straně nalezneme císařskou orlici na štítě neseném dvěma gryfy, na východní straně pak pod ukřižovaným Kristem klečí po pravé straně král Ferdinand a po levé straně královna Anna. Oba jsou oděni v dobových pláštích, za nimi kráčející geniové, nesoucí královské koruny Svaté říše římské a Českého království. Nad oba reliéfy jsou pak umístěny velké tabule s donátorskými nápisy v latině, které v překladu zní „Jasný a nepřemožený císař, pan Ferdinand, římský, uherský a český král, následník trůnu španělského, arcivévoda rakouský atd. tento zvon zaplatil k nápravě a spáse své duše a jasné Anny královny manželky své, milované dcery milovaného Vladislava jednou krále uherského a českého. Ať Bohu nejlepšímu největší čest a slávu ve všem“ a „Léta Páně 1548 k chvále Boha Všemohoucího a blažené Panny rodičky Pána našeho Ježíše Krista a také svatým Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Prokopa a Ludmily, patronů pražského kostela.“

Za pozornost stojí také reliéfy na severní straně zvonu, kde nalezneme znak naší metropolitní kapituly, kruhový reliéf Nejsvětější Trojice, nápadně podobný jejímu pozdějšímu zobrazení v závěru vysokého chóru na velké vitráži Maxe Švabinského. Na jižní straně pak je vyobrazena událost Zvěstování Páně, kde archanděl Gabriel navštěvuje Pannu Marii a oznamuje jí, že se stane matkou Spasitele. Jak Nejsvětější Trojici, tak Zvěstování Páně vyhotovil Tomáš Jaroš podle starších obrazů slavného renesančního malíře Albrechta Dürera, které jen mírně pozměnil.

Několik desítek let však zvon visel na provizorní konstrukci poblíž kostela Všech Svatých, kde podle dobových záznamů setrvával ještě v roce 1567. První zmínka o jeho zavěšení na věži pochází až z roku 1581.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.