5. 11. 2024

Vzpomínáme na výročí úmrtí probošta Jana Lebedy a kanovníka Bohumila Koláře

V úterý 5. listopadu vzpomínáme na dva naše kanovníky, které právě tento den Pán povolal. Uplyne 33 let od smrti probošta metropolitní kapituly Mons. Jana Lebedy, titulárního biskupa novenského a 9 let od smrti Mons. ThLic. Bohumila Koláře, na jehož působení v naší katedrále i v diecézi většina z nás ještě živě pamatuje.

Jan Lebeda pocházel z Prahy, kněžské svěcení přijal ještě před II. světovou válkou v roce 1937 a jeho prvním působištěm byla farnost Kolín. Během války začal působit jako spirituál kněžského semináře a působil v mnoha dalších farnostech na území pražské arcidiecéze. Vyznačoval se mimo jiné láskou k národním patronům, mírnou povahou a básnickým nadáním. Psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen, Rozdělov, Setkání a loučení, Kladno – Stará Boleslav. Před nástupem do naší metropolitní kapituly působil 12 let jako člen Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, v té době se stal také arcibiskupským notářem a čestným konsistorním radou. Členem naší kapituly se stal v roce 1980 a 13.6.1987 se stal jejím proboštem. O rok později pak přijal v naší katedrále biskupské svěcení z rukou Františka kardinála Tomáška. V letech 1986 – 1991 působil také jako generální vikář pražské arcidiecéze, poslední půlrok tento úřad vykonával společně s dalším naším kanovníkem a biskupem Antonínem Liškou. Podle svého přání bylo jeho tělo k poslednímu odpočinku uloženo do hrobu jeho matky v Aldašíně. Na jeho skoromném a nenápadném náhrobku, který vyjadřuje jeho pokornou a tichou povahu, je uveden prostý text „Jan Lebeda a jeho matka zde nalezli svůj klid.“

Mons. Jan Lebeda

Bohumil Kolář pak byl výraznou osobností, statečným a činorodým knězem z řad našich kanovníků, který čelil tvrdému pronásledování komunistickým režimem. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 v Římě. Svoji statečnost naplno projevil již po prvním roce svého působení, kdy se nenechal zastrašit a přečetl pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, který kritizoval poměry nastoleného komunistického režimu. Za to byl souzen již v roce 1949, definitivně odsouzen byl v roce 1952 s jedenáctičlennou skupinou „velezrádců,“ mezi kterými byli i tři kněží: Antonín Bradna, Karel Pilík a právě Bohumil Kolář. Po osmi letech strávených ve valdické věznici byl propuštěn na amnestii, nedostal však státní souhlas a dalších osm let byl nucen pracovat jako skladový dělník. Teprve 1.11.1968 se mohl vrátit do Roudnice nad Labem k výkonu funkce administrátora zdejší farnosti, kde byl v roce 1975 ustanoven farářem. Po sametové revoluci se podílel na obnově církevního života v naší vlasti, vyučoval na katolické teologické fakultě a pět let působil jako spirituál pražského kněžského semináře. Působil i v dalších organizacích a hnutích, velmi ochotně vypomáhal při nedělních bohoslužbách ve farnosti Praha-Sedlec i jinde, kde bylo potřeba, konal přednášky duchovní obnovy a vedl exercicie. Papež Benedikt XVI. ho 16. 1. 2010 jmenoval prelátem Jeho Svatosti. Členem metropolitní kapituly se stal v roce 1992 a působil zde aktivně až do roku 2010. Instalován byl jako canonicus ecclesiastes et ad sanctum Apollinarem decanus; později v kapitule postoupil na místa canonicus senior, canonicus cantor a nakonec canonicus custos. Zemřel 5. listopadu 2015.

Mons. Kolář

Na oba naše kanovníky vzpomeneme při mši svaté v neděli 10. listopadu v 10 hodin.

Text: Ing. Ondřej Stříteský, Foto: KPMK

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.