Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – II. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Václav

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – II. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Václav

V naší katedrále se vedle velkého množství relikviářů s ostatky svatých nachází hroby pěti hlavních patronů české země. Sám zakladatel našeho chrámu, náš svatý kníže Václav, je již bezmála 1100 let pochován v hrobě, nad kterým Petr Parléř vystavěl nádhernou Svatováclavskou kapli. Pro ostatky dalšího z našich zemských patronů, svatého Jana Nepomuckého, navrhl vídeňský sochař Josef Emanuel Fischer z Erlachu impozantní stříbrný sarkofág, který je v katedrále umístěn v jižní části chórového ochozu hned naproti Vlašimské kapli. Zatímco svatého Václava uctívaly generace našich předků jako věčného panovníka české země, kult svatého Jana Nepomuckého se významně šířil i v zahraničí do celého světa a jeho sochy nalézáme velmi často na mostech. Avšak oba světci pronikli až do samotného srdce křesťanského světa. V Římě jsou uctíváni mimo jiné ve dvou papežských bazilikách a socha sv. Jana stojí i na jednom z významných římských mostů.

Náš svatý kníže Václav se stal křestním patronem našeho slavného krále a císaře Svaté říše římské Karla Lucemburského, o kterém hovoříme jako o císaři Karlu IV., ačkoliv jakožto český král byl prvním tohoto jména. Karel IV. svého křestního patrona velmi ctil a zasvětil mu mimo jiné korunu českých králů, kterou také nazýváme korunou svatováclavskou. Středověké římské říši vládl jako císař v letech 1355 – 1378 a korunován byl v bazilice svatého Petra dne  5. dubna 1355 papežským legátem kardinálem Pierre de Colombiers. Právě od dob vlády císaře Karla IV. je datována úcta ke svatému Václavu v největší papežské bazilice a již v době Karla IV. měl být našemu hlavnímu zemskému patronu zasvěcen jeden z jejích oltářů.

 

První starořímská, později gotizovaná bazilika sv. Petra

 

V době císaře Karla IV. vypadala bazilika svatého Petra zcela jinak než dnes. Kostel nad hrobem svatého Petra založil již ve 4. století císař Konstantin a jednalo se tak ještě o starověkou římskou baziliku, která byla později upravena v gotickém slohu. V důsledku dlouhodobé nepřítomnosti papeže, který pobýval v Avignonu, však stejně jako jiné římské kostely a stavby značně zchátrala a už roku 1451 vydal papež Mikuláš V. dekret na výstavbu nového chrámu. Výstavba současné mohutné a bohatě vyzdobené renesanční baziliky probíhala od začátku 16. do II. poloviny 17. století a dokončována byla již v barokním slohu. Nad hrobem svatého apoštola Petra navrhl architekt Michelangelo Buonarroti mohutnou kopuli. Největší papežská bazilika v Římě tak zcela změnila své uspořádání a podobu, nicméně na hlavního patrona české země papež nezapomněl a oltář zasvěcený svatému Václavu tak dodnes stojí v severní části transeptu baziliky, na dohled od impozantního Berniniho baldachýnu uprostřed baziliky, pod kterým je pochován svatý apoštol Petr.  

 

Kaple svatého Václava v bazilice svatého Petra, zleva obrazy svatého Cyrila, Václava a Metoděje

 

Velmi netradiční je ztvárnění svatého Václava na velkém obrazu umístěném v retáblu oltáře. Stejně jako mnoho dalších obrazů v této bazilice je řešen jako mozaika, ovšem natolik dokonale provedená, že laik ji od malovaného obrazu nerozezná. Mozaika byla zhotovena v roce 1740 dle originálu namalovaného v roce 1632 italským malířem Angelo Carosellim. Svatý Václav je zde vyobrazen zcela jinak, než jak jej známe například z naší katedrály. Namísto obvyklých atributů má na hlavně zlatou korunu a je oblečen v brnění a červeném plášti římského legionáře. Je opásán mečem a v ruce drží kopí s praporcem, na kterém je vyobrazena černá orlice, avšak bez plamínků, které k přemyslovské orlici patří. Na pozadí mozaiky je rovněž zobrazen basreliéf se scénou zavraždění svatého Václava jeho bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi. Po stranách oltáře pak jsou umístěny další mozaiky zobrazující svaté Cyrila a Metoděje. Umístění oltáře zasvěceného našemu hlavnímu zemskému patronu a zakladateli naší katedrály na tak významném místě je pro naši zemi a naši katedrálu velká pocta.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, https://stpetersbasilica.info/Altars/StWenceslas/StWenceslas.htm 

Aktuality & články

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení