Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

Vedle římského krále byl český panovník jediným dalším králem na území říše a stoupající prestiž Českého království měla pochopitelně svůj dopad na rozvoj panovnického sídla v Praze. Bylo jen otázkou času, kdy se český král sám poprvé chopí císařského trůnu. Přemyslovcům se to již nepodařilo, ale velký zlom nastal v době vlády prvních Lucemburků. Ještě za života krále Jana Lucemburského se podařilo dosáhnout povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, naše katedrální kapitula se stala kapitulou metropolitní a na pražského arcibiskupa přešlo právo korunovat české krále. To původně náleželo arcibiskupovi v Mohuči, který byl rovněž jedním ze sedmi říšských kurfiřtů. Tyto události vedly též k růstu významu pražské katedrály a nároků na reprezentaci. Právě proto byla v polovině 14. století zahájena stavba současného nádherného gotického dómu, která postupně nahradila předchozí románskou baziliku. Poté, co byl Karel IV. korunován římským císařem a jako své sídlo si zvolil Prahu, stává se Praha a její hlavní chrám skutečnou říšskou metropolí.

 

Požár Hradčan v roce 1541

 

V dalších stoletích se pak spojení římské císařské a české královské koruny v osobě jednoho panovníka stávalo čím dál více obvyklé. České království se navíc stalo součástí větší personální unie, kdy jeden panovník byl zároveň českým i uherským králem, rakouským arcivévodou, králem, vévodou a knížetem v dalších zemích a římským, později už jen rakouským císařem. Ne vždy se však tento mocnář rozhodl sídlit v Praze. Dokonce ne všichni naši panovníci se rozhodli v naší katedrále korunu z rukou pražského arcibiskupa přijmout. Za vlády panovníků z habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie se jako panovnické sídlo ustálila Vídeň. Pražský hrad tak zdánlivě osiřel a z torza české korunovační katedrály, poničeného zejména požárem v roce 1541 a pruským bombardováním v roce 1757 se stávala impozantní ruina uprostřed hlavního města Čech, jak ji nazval jeden německý cestopisec. Přesto však naše katedrála svému účelu nadále sloužila. Naši kanovníci v ní konali bohoslužby, Habsburkové jednou za čas Prahu navštívili a mnozí z nich se do ní nadále odebírali v korunovačním průvodu, aby podstoupili obřad korunovace na českého krále. Velkou událostí byla kanonizace svatého Jana Nepomuckého a mnozí panovníci podporovali myšlenku dostavby hlavního pražského chrámu, ze kterého po požáru v roce 1541 zůstala stát pouze nedostavěná velká jižní věž a chór s věncem kaplí a vnějším opěrným systémem. Po neúspěšném pokusu o barokní dostavbu trojlodí s impozantní kopulí v 17. století vyprojektoval dvorní architekt Marie Terezie Nicolo Pacassi barokní ochoz a přilbici velké jižní věže, která se dochovala dodnes a teprve od poloviny 19. století byla z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu zahájena oprava katedrály a její dostavba, která byla dovedena do zdárného konce. Přestože český král, kterým byl v té době rakouský císař František Josef I., nadále na Pražském hradě nesídlil a dokonce ani nebyl českým králem korunován, dostavbu katedrály významným způsobem finančně podpořil. Několik desítek let tak bylo na Pražském hradě velké staveniště a vznikající trojlodí včetně západního průčelí chrámu se dvěma novogotickými věžemi bylo dlouhou dobu skryto pod trámy a podlážkami lešení, než se až v období první československé republiky podařilo stavbu dokončit a chrám vysvětit.

 

Pohled na katedrálu v 18. století od západu, vpravo Staré proboštství

 

Dlouhé období, kdy český král sídlil ve Vídni, odkud vládl jako rakouský císař, apoštolský král uherský a panovník dalších zemí, však Pražský hrad a naše katedrála nebyly zcela opuštěné. Existence neobývaného panovnického sídla v Praze, jehož současnou podobu významným způsobem ovlivnila Marie Terezie prostřednictvím svého dvorního architekta Nicolo Pacassiho, dala našemu mocnáři možnost poskytnout útočiště jiným císařům a králům, kteří o svůj trůn přišli. Na několik let se zde usídlil například předposlední francouzský král Karel X. a po své abdikaci v roce 1848 zde žil ještě celých 27 let císař a král Ferdinand V. Protože ten byl na rozdíl od svého synovce Františka Josefa I. korunovaným českým králem, požíval v Praze velké úcty a respektu. Obyvatelé českých zemí tak i v 19. století měli na Pražském hradě více něž čtvrt století přítomného svého krále, byť byl panovníkem ve výslužbě. Jeho prateta a dcera královny Marie Terezie, Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, provdaná jako vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally na Pražský hrad zamířila poté, co Napoleon Bonaparte vtrhl do Itálie. V naší katedrále pak dokonce našla místo svého posledního odpočinku. Pobyt těchto panovníků ve výslužbě na Pražském hradě je tak historickou zajímavostí a památky na něj nalezneme i v naší katedrále. Připravili jsme pro vás malý seriál článků věnovaný jim a jejich stopám v našem chrámu.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Michal Havel/Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení