Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

Vedle římského krále byl český panovník jediným dalším králem na území říše a stoupající prestiž Českého království měla pochopitelně svůj dopad na rozvoj panovnického sídla v Praze. Bylo jen otázkou času, kdy se český král sám poprvé chopí císařského trůnu. Přemyslovcům se to již nepodařilo, ale velký zlom nastal v době vlády prvních Lucemburků. Ještě za života krále Jana Lucemburského se podařilo dosáhnout povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, naše katedrální kapitula se stala kapitulou metropolitní a na pražského arcibiskupa přešlo právo korunovat české krále. To původně náleželo arcibiskupovi v Mohuči, který byl rovněž jedním ze sedmi říšských kurfiřtů. Tyto události vedly též k růstu významu pražské katedrály a nároků na reprezentaci. Právě proto byla v polovině 14. století zahájena stavba současného nádherného gotického dómu, která postupně nahradila předchozí románskou baziliku. Poté, co byl Karel IV. korunován římským císařem a jako své sídlo si zvolil Prahu, stává se Praha a její hlavní chrám skutečnou říšskou metropolí.

 

Požár Hradčan v roce 1541

 

V dalších stoletích se pak spojení římské císařské a české královské koruny v osobě jednoho panovníka stávalo čím dál více obvyklé. České království se navíc stalo součástí větší personální unie, kdy jeden panovník byl zároveň českým i uherským králem, rakouským arcivévodou, králem, vévodou a knížetem v dalších zemích a římským, později už jen rakouským císařem. Ne vždy se však tento mocnář rozhodl sídlit v Praze. Dokonce ne všichni naši panovníci se rozhodli v naší katedrále korunu z rukou pražského arcibiskupa přijmout. Za vlády panovníků z habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie se jako panovnické sídlo ustálila Vídeň. Pražský hrad tak zdánlivě osiřel a z torza české korunovační katedrály, poničeného zejména požárem v roce 1541 a pruským bombardováním v roce 1757 se stávala impozantní ruina uprostřed hlavního města Čech, jak ji nazval jeden německý cestopisec. Přesto však naše katedrála svému účelu nadále sloužila. Naši kanovníci v ní konali bohoslužby, Habsburkové jednou za čas Prahu navštívili a mnozí z nich se do ní nadále odebírali v korunovačním průvodu, aby podstoupili obřad korunovace na českého krále. Velkou událostí byla kanonizace svatého Jana Nepomuckého a mnozí panovníci podporovali myšlenku dostavby hlavního pražského chrámu, ze kterého po požáru v roce 1541 zůstala stát pouze nedostavěná velká jižní věž a chór s věncem kaplí a vnějším opěrným systémem. Po neúspěšném pokusu o barokní dostavbu trojlodí s impozantní kopulí v 17. století vyprojektoval dvorní architekt Marie Terezie Nicolo Pacassi barokní ochoz a přilbici velké jižní věže, která se dochovala dodnes a teprve od poloviny 19. století byla z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu zahájena oprava katedrály a její dostavba, která byla dovedena do zdárného konce. Přestože český král, kterým byl v té době rakouský císař František Josef I., nadále na Pražském hradě nesídlil a dokonce ani nebyl českým králem korunován, dostavbu katedrály významným způsobem finančně podpořil. Několik desítek let tak bylo na Pražském hradě velké staveniště a vznikající trojlodí včetně západního průčelí chrámu se dvěma novogotickými věžemi bylo dlouhou dobu skryto pod trámy a podlážkami lešení, než se až v období první československé republiky podařilo stavbu dokončit a chrám vysvětit.

 

Pohled na katedrálu v 18. století od západu, vpravo Staré proboštství

 

Dlouhé období, kdy český král sídlil ve Vídni, odkud vládl jako rakouský císař, apoštolský král uherský a panovník dalších zemí, však Pražský hrad a naše katedrála nebyly zcela opuštěné. Existence neobývaného panovnického sídla v Praze, jehož současnou podobu významným způsobem ovlivnila Marie Terezie prostřednictvím svého dvorního architekta Nicolo Pacassiho, dala našemu mocnáři možnost poskytnout útočiště jiným císařům a králům, kteří o svůj trůn přišli. Na několik let se zde usídlil například předposlední francouzský král Karel X. a po své abdikaci v roce 1848 zde žil ještě celých 27 let císař a král Ferdinand V. Protože ten byl na rozdíl od svého synovce Františka Josefa I. korunovaným českým králem, požíval v Praze velké úcty a respektu. Obyvatelé českých zemí tak i v 19. století měli na Pražském hradě více něž čtvrt století přítomného svého krále, byť byl panovníkem ve výslužbě. Jeho prateta a dcera královny Marie Terezie, Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, provdaná jako vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally na Pražský hrad zamířila poté, co Napoleon Bonaparte vtrhl do Itálie. V naší katedrále pak dokonce našla místo svého posledního odpočinku. Pobyt těchto panovníků ve výslužbě na Pražském hradě je tak historickou zajímavostí a památky na něj nalezneme i v naší katedrále. Připravili jsme pro vás malý seriál článků věnovaný jim a jejich stopám v našem chrámu.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Michal Havel/Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast  na svých zaslíbeních. 

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení