20. 3. 2025

Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

Dvanáct poměrně klidných let panování posledního korunovaného českého krále a císaře rakouského Ferdinanda V. přerušily revoluční události roku 1848. Ferdinand V. na nátlak okolí dne 2. prosince toho roku abdikoval a předal žezlo svému synovci, osmnáctiletému Františkovi Josefovi I. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Svůj státnický důchod pak Ferdinand trávil na Pražském hradě, kde pro něj bylo upraveno jedno křídlo Nového královského paláce na II. nádvoří. Z Prahy často odjížděl na zámky v Ploskovicích a v Zákupech. Ačkoliv ho od narození provázely vážné zdravotní problémy, které mu znemožnily samostatně vykonávat vládu, dožil se na svou dobu úctyhodného věku 82 let a jako panovník ve výslužbě obýval Pražský hrad celých 27 let.

Fotografie Ferdinanda V. v pokročilém věku

Přítomnost českého krále na odpočinku a jeho dvora měla své dopady i na život naší katedrály. Již pro jeho korunovaci v roce 1836 byla objednána korunovační mše u pražského hudebního skladatele Václava Jana Tomáška. Svatovítští dómští kapelníci pak měli na starost i reprezentaci Ferdinandova dvora po jeho abdikaci, ovšem dvorní bohoslužby nebyly slaveny v katedrále, ale v kapli svatého Kříže na II. nádvoří Pražského hradu, která byla pro ty účely upravena a dokonce pro ni vznikla samostatná sbírka hudebnin.

Císař a král Ferdinand však ani ve výslužbě nezůstal netečným. Ačkoliv nikdy nebyl schopen samostatného politického rozhodování, v mládí trpěl epileptickými záchvaty, byl postižen hydrocefalem a jeho omezení se značně podepsalo i na jeho fyzickém vzhledu, byl o to více nadán jinými schopnostmi. Ovládal pět jazyků a nadán byl i hudebně, hrál na klavír a na trubku. Velmi se zajímal o botaniku, rozvoj techniky i světa kolem sebe a stal se prvním českým králem, který byl vyfotografován. Byl také naším prvním králem, který kdy cestoval vlakem. Jeho mírná a laskavá povaha ho vedla k tomu, že při svých procházkách po pražské Národní třídě rozdával dětem sladkosti a chudým almužnu. Na různé projekty v Praze postupně věnoval cca 450 000 zlatých. Vysloužil si proto přízvisko „Dobrotivý.“ K jeho oblibě v Čechách nepochybně přispěla i skutečnost, že jeho synovec František Josef I. neustále odkládal svoji českou královskou korunovaci, která se nakonec neuskutečnila vůbec. Dokud žil král Ferdinand, byl tedy na Pražském hradě přítomen pomazaný a korunovaný český král.

Oltář Jana Křtitele ve stejnojmenné kapli

Svůj zájem soustředil král Ferdinand i na dostavbu naší katedrály. Pokročilé fáze výstavby trojlodí se již bohužel nedožil, v době jeho pražského pobytu ale intenzivně pracoval stavitel Josef Ondřej Kranner na opravě dochované středověké části chrámu. Král Ferdinand se stal donátorem oltáře v kapli sv. Jana Křtitele v chórovém ochozu katedrály, která musela být pro svůj špatný technický stav prakticky celá stržena a vystavěna znovu. Oltář byl dostavěn až rok po Ferdinandově smrti. Původní Krannerův návrh upravil Josef Mocker a oltář je zajímavý zejména svým materiálovým provedením. Namísto v Praze obvyklého pískovce nebo opuky byl použit vápenec. Sochy v retáblu oltáře zobrazují svatého Jana Křtitele a po jeho boku svaté Cyrila a Metoděje. Zatímco sv. Jana a sv. Cyrila vyhotovil sochař Václav Levý, svatého Metoděje vytvořil jeho tehdy teprve dvacetiletý žák Josef Václav Myslbek. Hned naproti kapli pak můžeme vidět naopak jedno z vrcholných Myslbekových děl, a sice bronzovou sochu pražského arcibiskupa Bedřicha kardinála Schwarzenberga. Donátora tohoto oltáře, císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého, připomínají nápisy na jeho bocích: „Munifico subsidio imperatoris Ferdinandi I. exstructum a. d. MDCCCLXXVI“ (Štědrou podporou císaře Ferdinanda I. zbudováno v roce 1876.).

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.