20. 3. 2025

Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

Dvanáct poměrně klidných let panování posledního korunovaného českého krále a císaře rakouského Ferdinanda V. přerušily revoluční události roku 1848. Ferdinand V. na nátlak okolí dne 2. prosince toho roku abdikoval a předal žezlo svému synovci, osmnáctiletému Františkovi Josefovi I. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Svůj státnický důchod pak Ferdinand trávil na Pražském hradě, kde pro něj bylo upraveno jedno křídlo Nového královského paláce na II. nádvoří. Z Prahy často odjížděl na zámky v Ploskovicích a v Zákupech. Ačkoliv ho od narození provázely vážné zdravotní problémy, které mu znemožnily samostatně vykonávat vládu, dožil se na svou dobu úctyhodného věku 82 let a jako panovník ve výslužbě obýval Pražský hrad celých 27 let.

Fotografie Ferdinanda V. v pokročilém věku

Přítomnost českého krále na odpočinku a jeho dvora měla své dopady i na život naší katedrály. Již pro jeho korunovaci v roce 1836 byla objednána korunovační mše u pražského hudebního skladatele Václava Jana Tomáška. Svatovítští dómští kapelníci pak měli na starost i reprezentaci Ferdinandova dvora po jeho abdikaci, ovšem dvorní bohoslužby nebyly slaveny v katedrále, ale v kapli svatého Kříže na II. nádvoří Pražského hradu, která byla pro ty účely upravena a dokonce pro ni vznikla samostatná sbírka hudebnin.

Císař a král Ferdinand však ani ve výslužbě nezůstal netečným. Ačkoliv nikdy nebyl schopen samostatného politického rozhodování, v mládí trpěl epileptickými záchvaty, byl postižen hydrocefalem a jeho omezení se značně podepsalo i na jeho fyzickém vzhledu, byl o to více nadán jinými schopnostmi. Ovládal pět jazyků a nadán byl i hudebně, hrál na klavír a na trubku. Velmi se zajímal o botaniku, rozvoj techniky i světa kolem sebe a stal se prvním českým králem, který byl vyfotografován. Byl také naším prvním králem, který kdy cestoval vlakem. Jeho mírná a laskavá povaha ho vedla k tomu, že při svých procházkách po pražské Národní třídě rozdával dětem sladkosti a chudým almužnu. Na různé projekty v Praze postupně věnoval cca 450 000 zlatých. Vysloužil si proto přízvisko „Dobrotivý.“ K jeho oblibě v Čechách nepochybně přispěla i skutečnost, že jeho synovec František Josef I. neustále odkládal svoji českou královskou korunovaci, která se nakonec neuskutečnila vůbec. Dokud žil král Ferdinand, byl tedy na Pražském hradě přítomen pomazaný a korunovaný český král.

Oltář Jana Křtitele ve stejnojmenné kapli

Svůj zájem soustředil král Ferdinand i na dostavbu naší katedrály. Pokročilé fáze výstavby trojlodí se již bohužel nedožil, v době jeho pražského pobytu ale intenzivně pracoval stavitel Josef Ondřej Kranner na opravě dochované středověké části chrámu. Král Ferdinand se stal donátorem oltáře v kapli sv. Jana Křtitele v chórovém ochozu katedrály, která musela být pro svůj špatný technický stav prakticky celá stržena a vystavěna znovu. Oltář byl dostavěn až rok po Ferdinandově smrti. Původní Krannerův návrh upravil Josef Mocker a oltář je zajímavý zejména svým materiálovým provedením. Namísto v Praze obvyklého pískovce nebo opuky byl použit vápenec. Sochy v retáblu oltáře zobrazují svatého Jana Křtitele a po jeho boku svaté Cyrila a Metoděje. Zatímco sv. Jana a sv. Cyrila vyhotovil sochař Václav Levý, svatého Metoděje vytvořil jeho tehdy teprve dvacetiletý žák Josef Václav Myslbek. Hned naproti kapli pak můžeme vidět naopak jedno z vrcholných Myslbekových děl, a sice bronzovou sochu pražského arcibiskupa Bedřicha kardinála Schwarzenberga. Donátora tohoto oltáře, císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého, připomínají nápisy na jeho bocích: „Munifico subsidio imperatoris Ferdinandi I. exstructum a. d. MDCCCLXXVI“ (Štědrou podporou císaře Ferdinanda I. zbudováno v roce 1876.).

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.