31. 3. 2025

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.

Celkový pohled na oltář

Retáblu vévodí scéna ukřižování Pána Ježíše s lotry po levici a po pravici, nachází se zde i postavy římských legionářů včetně sv. Longina, který se chystá Pánu Ježíši probodnout bok kopím, pod reliéfem je pak latinský nápis „CONSUMATUM EST,“ tj. „Dokonáno jest.“ Základ retáblu pak tvoří bohatě zpracovaná scéna scéna Klanění Tří králů. Na antependiu je pak ztvárněno ukládání Pána Ježíše do hrobu. Na vrcholu retáblu je umístěna postava vzkříšeného Krista. Oltář pro kapli svatého Ondřeje zakoupil probošt naší metropolitní kapituly Adolf Würfel za 40 tisíc zlatých při příležitosti oslav 900 let od založení kapituly v roce 1875 přímo od jeho autora v Římě. O tom informuje nápis v soklu oltáře: „Anno Domini 1873 posuit Dr. Adolf. Würfel S. M. E. Praepositus“

Detail kalvárie

Za připomínku stojí nejen autor tohoto krásného uměleckého díla, ale i sám jeho donátor, náš kanovník a probošt Adolf Würfel. Ten byl mecenášem umění a velkým podporovatelem školství. Pro naši metropolitní kapitulu získal usedlost Hadovka v pražských Dejvicích, která se stala letním sídlem našich kapitulních proboštů. Ačkoliv již pražské metropolitní kapitule dnes nepatří, dochovala se ve své tehdejší podobě. Probošt Würfel v ní zřídil také kapli. V roce 1930 pak byl zámeček na Hadovce odkoupen hlavním městem Prahou, nicméně dodnes naše metropolitní kapitula vlastní a spravuje nádhernou barokní kapli Nejsvětější Trojice nad touto usedlostí.

Dalším počinem kapitulního probošta Würfela bylo zakoupení zámečku Hanspaulka, který pořídil v konkurzu. Tento zámeček kapitula posléze pronajímala a ve 20. letech 20. století byl stejně jako Hadovka odkoupen městem. Z rodinného dědictví financoval probošt Würfel založení německého chlapeckého konviktu v Doupově a 3 000 zlatých věnoval na stipendia pro studenty z Liberce.

Sochař a řezbář Wilhelm Theodor Achtermann, autor pašiového oltáře z kaple svatého Ondřeje, pocházel z Münsteru, kde se narodil v roce 1799. Pocházel z rodiny chudého truhláře a jako samouk se věnoval dřevořezbě. Později studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně a svůj první kamenný reliéf vytvořil pro berlínskou katedrálu svaté Hedviky. Byl to velmi zbožný katolík a toužil po působení v Římě. Jeho tvorba se soustřeďovala prakticky výhradně na náboženské motivy. Do Říma odešel v roce 1839, původně zde působil v rámci jednoročního stipendia, ale nakonec se připojil k německým nazarénům a zůstal zde natrvalo. V Římě také v roce 1884 zemřel. Tvořil převážně z mramoru a jeho dílo nalezneme v Itálii a také v rodném Vestfálsku v tamních chrámech.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.