V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

Svatý Vít žil v Římské říši v dobách vlády císaře Diokleciána. Měl být tajně pokřtěn, ale posléze byl prozrazen. Zázrakem uzdravil nemocného císařova syna. Nechtěl se však vzdát víry v Krista, proto byl mučen a vhozen do kotle s vroucím olejem, smůlou a olovem. Mučení zázrakem přežil, tak byl předhozen lvům. Ti ho však nesežrali a místo toho mu pokorně olizovali nohy. Nakonec byl tedy v roce 303 ve věku 12 – 13 let sťat. Úcta k němu se později šířila Římskou říší a následně se rozšířila do Franské říše přes baziliku Saint Denis u Paříže a opatství Corvey až ke Germánům a do Saska.

Do Čech přišel svatý Vít překvapivě právě ze severozápadu, ze Saského vévodství. Část jeho ostatků získal náš svatý kníže Václav v I. polovině 10. století od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. Dodnes nebyla nalezena definitivní shoda mezi historiky, zda se svatý Václav s králem Jindřichem spřátelil, nebo si ho král Jindřich podrobil vojensky. Úzce to souvisí s tím, zda byl Václav zavražděn svým bratrem v roce 929, nebo až v roce 935. Právě v roce 929 se totiž měla odehrát bitva mezi Sasy a Čechy, kde Sasové Čechy podrobili. Jisté však je, že náš svatý kníže Václav zakládá na v místě dnešní příčné lodi naší katedrály románskou rotundu, kterou svatému Vítu zasvětil a relikvii získanou od krále Jindřicha Ptáčníka do ní uložil. Sám zde pak byl v její jižní apsidě pohřben. Z rotundy se posléze stala první katedrála svatého Víta v Praze, a to v roce 973, když vzniklo pražské biskupství.

 

Hrob svatého Víta v závěru katedrály

 

Další část ostatků pak přivezl do Prahy v roce 1355 císař a král Karel IV. V závěru chóru katedrály, přímo mezi hlavním oltářem a císařskou kaplí, je pak umístěn světcův hrob. Ten částečně zasahuje do chóru, svojí východní částí pak do chórového ochozu, kde k němu přiléhá malý oltář. Tumba z červeného mramoru včetně pískovcového kamenosochařsky opracovaného soklu se dochovala původní středověká, jak dosvědčuje i zlatý nápis na východní straně tumby. Socha klečícího svatého Víta na tumbě pak pochází až z roku 1850. Tu původní totiž zničily pruské dělové koule v roce 1757, když pruské dělostřelectvo oblehlo město po prohrané bitvě u Štěrbohol a provedlo největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Tehdy po dopadu zápalného granátu shořely velké renesanční Ferdinandovy varhany na Wohlmutově kruchtě, byly značně poškozeny kružby, vitráže a opěrný systém katedrály a ničivý zásah utrpěla i světcova socha. Jednu z dělových koulí pak můžeme vidět poblíž hrobu svatého Víta, zavěšenou na řetězu na protějším pilíři u tzv. Saské kaple. Mramorové zábradlí a práh u této kaple pak nese dodnes viditelné stopy po dopadu této dělové koule.

Mše svaté o slavnosti svatého Víta oslavíme jako v neděli v 8:30 a v 10:00, kdy bude mši s připomínkou světce slavit pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Martina Řehořová / Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení