Drahokamy a historie korunovačních klenotů

Drahokamy a historie korunovačních klenotů

Není to jen Svatováclavská koruna s čepičkou, ale celý soubor klenotů, které dnes katedrála chrání. Právě tak, jak tomu mělo být dle původního pokynu Karla IV. Přesto, že klenoty bylo nutné v dobách válek často ukrývat mimo Pražský hrad, soubor koruny s poduškou, královského jablka a královského žezla, jejich pouzder a královského roucha je dnes opět umístěn v Korunní komoře Svatovítského chrámu.

Korunovační klenoty dal Svatovítské kapitule k opatrování už Karel IV. Najít je můžeme v Korunní komoře, jejíž dveře jsou pobity šikmým mřížovím z pozlacených železných pásů a zabezpečeny sedmi zámky. Klíč drží sedm nejvyšších představitelů českého státu, města Prahy a církve – prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup, předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u Sv. Víta v Praze a primátor hlavního města Prahy.

Komora je umístěna za mozaikou Posledního soudu a je podepřena gotickými sloupy a oblouky Zlaté brány. Osvětlují ji dvě gotická okénka zavzatá do mozaiky; třetí, prostřední, okénko bylo zazděno a překryto mozaikou při její instalaci v r. 1371 a čtvrté, severní, směřuje do vnitra transeptu. Komora je zaklenuta křížovou klenbou ve třech polích. Střechu komory tvoří terasa s kamenným zábradlím, nad nímž ční Velké okno transeptu, jihovýchodní pilíř Velké věže a Trubačské schodiště.

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je nejstarším klenotem v korunovačním souboru. Je zhotovena ze zlata vysoké čistoty (21 – 22 karátů) a zdobena drahokamy a perlami. Váží téměř dva a půl kilogramu a dosahuje výšky 19 cm. Diadém byl vytvořen pro korunovaci Karla IV. v roce 1347 a věnován prvnímu patronu země, sv. Václavovi. Stal se tak korunou státní a sloužil ke korunovaci českých králů.

Koruna má podobu čelenky tvořené čtyřmi díly, přičemž každý z nich vrcholí velkou lilií. Obzvláště vzácný je srdčitý spinel zdobící jednu z nich. Císař Karel IV. korunu nechával až do konce svého života upravovat a zdobit, proto na ní dnes najdete celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.

Královské žezlo

Královské žezlo vytvořil roku 1533 augsburský zlatník Hans Haller. Vyrobené ze zlata stejné čistoty jako zlaté jablko, dosahuje délky 67 centimetrů a váží 1013 gramů. Toto žezlo bylo začleněno do souboru Českých korunovačních klenotů jako náhrada za původní žezlo z doby Karla IV. Jeho zdobení zahrnuje čtyři safíry, pět spinelů a šedesát dva perel.

Rukojeť je pokryta emailovými lístky, květy a větévkami a je po obou stranách zakončena věnečkem perel. Dřík žezla je zdoben rovněž rostlinným dekorem. Hlavice žezla je stylizována do tvaru květu mezi spirálkami a je osazena perlami, vrtanými safíry a rubíny na trnech.

Královské jablko

Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá – DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT. Právě tento nápis tkví na kruhu pod křížem královského jablka.

Jablko tradičně symbolizuje svět zobrazený glóbem, nad nímž vládne Kristus, symbolizovaný křížem. V českém pojetí je lehce zploštělé a sestává se ze dvou polokoulí spojených prstencem. V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují drahé kameny a perly, půvabným detailem jsou drobné postavičky šesti sfing, které tvoří podnož kříže. Na horní polokouli jsou vyobrazeny scény z historie Davidovy – Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli nalezneme výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitele varujícího Adama a Evu před stromem poznání.

Korunovační plášť

Korunovační plášť je vůbec nejmladší součástí českých královských klenotů. Byl zhotoven v roce 1617 pro korunovaci Ferdinanda II. z luxusní látky zvané zlatohlav.

Plášť je po celém svém obvodu lemován hermelínem – vzácnou bílou kožešinou hranostaje. Uniknout by vaší pozornosti neměl ani květinový vzor, tvořený hedvábnou nití obtočenou plochým zlatým drátkem.

Ačkoliv dle Karla IV. neměly klenoty nikdy opustit Prahu, ne vždy tomu tak bylo a nutno podotknout, že ne vždy byly korunovační klenoty na Pražském hradě v bezpečí. Například už Karlův syn Václav IV. nechal klenoty na začátku 15. století převézt na hrad Karlštejn. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře zanechal prchající Fridrich Falcký české korunovační klenoty na Staroměstské radnici a posléze byly převezeny do Vídně, odkud byly vždy přiváženy do Prahy ke korunovacím. Až v roce 1791 byly klenoty Leopoldem II. Habsburským navráceny do Prahy a od té doby jsou opět uloženy v chrámu sv. Víta.

Dnes je místo uložení klenotů, tedy Korunní komora nad svatováclavskou kaplí, v podstatě nepřístupným prostorem, chráněným dveřmi se sedmi zámky. České korunovační klenoty dnes představují nejcennější poklad na našem území a jsou vystavovány pouze při výjimečných příležitostech. To proto, že se jedná o sice starobylý, avšak dodnes velmi silný symbol suverenity českého státu a jeho pevného místa v evropských dějinách.

Aktuality & články

  • V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

  • Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.

  • Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.

  • Noc kostelů 2025 v katedrále

    Noc kostelů 2025 v katedrále

    Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení