23. 1. 2025

Čtyřicet dní Ježíšova dětství a obrazy madony v pražské katedrále – I. díl

Časové uspořádání liturgického roku, jeho svátků a období je v mnoha ohledech inspirováno Písmem svatým. V něm se velmi často setkáváme se čtyřicetidenními nebo dokonce čtyřicetiletými obdobími. V První knize Mojžíšově čteme o potopě světa, kterou způsobil déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Čtyřicet let putoval Izrael pouští a čtyřicet dní byl Mojžíš na hoře Sinaji. David a Šalamoun vládli čtyřicet let a čtyřicet dní a čtyřicet nocí putoval prorok Eliáš k hoře Chorebu. Město Ninive mělo čtyřicet dní, aby konalo pokání a konečně náš Pán Ježíš Kristus se čtyřicet dní postil na poušti. Po svém slavném vzkříšení se zjevoval apoštolům, než po čtyřiceti dnech vstoupil do nebe. V liturgickém roce pak prožíváme postní dobu trvající čtyřicet dní a v latinském jazyce se toto období také nazývá „Tempus Quadragesimae.“ Po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně pak dalších čtyřicet dní oslavujeme tuto největší událost v dějinách spásy, abychom posléze oslavili Kristovo nanebevstoupení.

I vánoční čas nám přináší jedno čtyřicetidenní období. Čtyřicet dni po narození Ježíše ho totiž Panna Maria a Svatý Josef přinesli do Jeruzalémského chrámu, kam také přinesli Bohu zástupnou oběť za prvorozeného syna, kterou byl pár hrdliček nebo dvě holoubata. Zde se setkali se starcem Simeonem a prorokyní Annou. Simeon poznal v Ježíši „světlo k osvícení pohanům a k slávě izraelského lidu.“ Svátek, který tuto událost připomíná, se jmenuje Uvedení Páně do chrámu a slavíme ho právě 40 dní po slavnosti Narození Páně, tj. 2. února. V občanském kalendáři je nazván Hromnice a při mši svaté jsou žehnány takzvané hromniční svíčky, které symbolizují Krista jako světlo národů.

O svátku Křtu Páně jsme v našich chrámech naposledy zazpívali vánoční písně a liturgická roucha se následně vrátila k zelené barvě. Do chladu a tmy ponurých lednových dní však v naší katedrále i v mnoha dalších chrámech křesťanského světa nadále září jesličky, u kterých již sice v liturgickém mezidobí nekonáme pobožnosti, ale nadále nám připomínají vánoční radost z narození našeho Spasitele, kterou jsme intenzivně prožívali téměř celé tři týdny. Starší generace pamatují ještě doby, kdy vánoční radost v plné intenzitě trvala po celých čtyřicet dní a vánoční písně zněly v našich chrámech až do zmíněného únorového svátku, který se kdysi nazýval Očišťování Panny Marie a jeho hlavním poselstvím je ono Simeonovo proroctví. Tento svátek je v liturgickém roce již opravdu poslední, který připomíná Ježíšovo dětství.

Texty z Písma svatého, které uslyšíme během liturgie v těchto a následujících dnech, se budou věnovat zejména působení Pána Ježíše a jeho apoštolů na zemi. V tomto období, které již nespadá do vánoční doby, ale je součástí zmíněných čtyřiceti dní, bychom chtěli obrátit pozornost k Matce Boží Panně Marii, chovající narozeného Ježíše, která je v naší katedrále zobrazena na několika místech jako tzv. madona. Jedná se o nádherná malířská a sochařská díla, která bohužel zůstávají trochu stranou pozornosti, protože běžní návštěvníci se nedostanou do jejich bezprostřední blízkosti. Tím spíše bychom Vám je chtěli zprostředkovat touto cestou. Dočtete se o nich v dalším díle tohoto malého seriálu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra, Jana Havlová

Aktuality & články

Nový pražský arcibiskup přijme insignii svého úřadu v Římě

11. 6. 2026

V sobotu 25. dubna zažila naše katedrála velkou slavnost. Svého úřadu se v ní oficiálně ujal nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl, který se zároveň stal primasem českým. Arcibiskup byl u vstupu do katedrály přivítán kanovníky metropolitní kapituly, políbil kříž a v doprovodu kanovníků se pak odebral ve slavnostním liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Samotný akt intronizace spočíval v přečtení jmenovacího dekretu děkanem kapituly, převzetí arcibiskupské berle a usednutí na katedru. Nový arcibiskup pak v katedrále slavil svoji první mši svatou ve společenství stovek duchovních a věřících. Jeden krok související s převzetím nejvýznamnějšího církevního úřadu v naší zemi však našeho arcibiskupa ještě čeká. Přijme při něm ještě jednu specifickou insignii, pro kterou se musí vypravit až k hrobům apoštolů do Říma. Dle tradice se tak stane dne 29. června o slavnosti svatých Petra a Pavla.
V neděli vzpomeneme na malíře Františka Sequense

11. 6. 2026

Na stavbě a výzdobě pražské katedrály se v průběhu staletí podílela řada nadaných a slavných umělců. V tomto roce si chceme připomenout zvláště jednoho z nich, neboť se do současné podoby našeho chrámu zapsal skutečně významným způsobem a právě na tento rok připadají dvě jeho kulatá výročí. Tuto neděli 14. června uplyne přesně 130 let od jeho smrti a přímo na den položení základního kamene naší katedrály, 21. listopad, připadne letos 190. výročí jeho narození.
Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

23. 5. 2026

Ačkoliv velikonoční doba Sesláním Ducha svatého končí, následuje ještě několik slavností Páně, které jsou na tuto dobu časově navázány a následují v rychlém sledu, takže slavnostní období ještě o několik týdnů prodlužují. Další neděli totiž oslavíme Nejsvětější Trojici, po které následuje ve čtvrtek nádherná slavnost Těla a Krve Páně, takzvané Boží Tělo, spojené s tradičním eucharistickým procesím. Další týden pak v pátek oslavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Všechny tyto slavnosti samozřejmě slavíme bohoslužbami i v naší katedrále.
Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

23. 5. 2026

V minulém týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně, která každoročně připadá na 40. den po oslavě Pánova slavného vzkříšení. Bylo to další čtyřicetidenní období liturgického roku, protože právě po 40 dní po svém zmrtvýchvstání se Kristus zjevoval svým učedníkům, než s nimi vystoupil na Olivovou horu, kde k nim naposledy promluvil, následně vstoupil vzhůru do nebe a oblak jim ho vzal z očí, jak stojí ve Skutcích apoštolů. Počínaje touto slavností se po dalších devět dní připravujeme během takzvané svatodušní novény na poslední slavnost velikonoční doby, slavnost Seslání Ducha svatého, která letos připadá na neděli 24. května.
V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

13. 5. 2026

O 7. neděli velikonoční si připomeneme v katedrále důležité výročí. Uplyne přesně 57 let ode dne, kdy náš Pán k sobě povolal 33. arcibiskupa pražského prof. ThDr. Josefa kardinála Berana, statečného Božího služebníka, který obstál v těch nejtěžších obdobích 20. století a zůstal věrný Hospodinu navzdory nacistické i komunistické perzekuci. K Pánu odešel v době svého vynuceného pobytu v exilu v Římě a jako jedinému Čechovi se mu dostalo té pocty, že byl z rozhodnutí papeže Pavla VI. pochován v papežské kryptě těsném sousedství hrobu svatého Petra. V církvi i mimo ni je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností moderních českých dějin, zejména mezi pronásledovanými oběma totalitními režimy. Zvláštním způsobem však na něj pamatujeme právě v naší katedrále.
V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

13. 5. 2026

Druhou významnou květnovou událostí spojenou přímo s naší katedrálou je slavnost svatého Jana Nepomuckého, jednoho z našich hlavních zemských patronů, mučedníka a světce, který je v naší katedrále zvláštním způsobem uctíván, protože právě v ní se nachází jeho hrob. Oslavy začínáme tradičně vigilií slavenou v předvečer slavnosti, se kterou je spojeno následné procesí na Karlův most, kde se zastavíme u místa, kde bylo tělo umučeného světce hozeno přes zábradlí do Vltavy. Na liturgickou slavnost navážou tradičně Svatojánské slavnosti Navalis. Mše svatá slavená pražským arcibiskupem Mons. Stanislavem Přibylem začíná už v 17:30. V den slavnosti pak bude v katedrále sloužena mše svatá u hrobu svatého Jana v 7:00 a v 18:00, tyto mše budou slavit naši kanovníci Dr. Radek Tichý a Mons. Milan Hanuš.