27. 1. 2025

Čtyřicet dní Ježíšova dětství a obrazy madony v pražské katedrále – II. díl

Na východní stěnu Staré sakristie v nejstarší části naší katedrály navazuje kaple svaté Anny, založená ještě prvním stavitelem chrámu Matyášem z Arrasu. O kapli jsme již přinesli obsáhlý článek v našem cyklu Putování po katedrále. Nyní se budeme soustředit na opravdu pozoruhodný a starobylý obraz Matky Boží nesoucí narozeného Pána Ježíše. Kromě úctyhodného stáří a mimořádně kvalitního zpracování je zvláštní tím, že se jedná defacto o nezaměnitelnou součást naší katedrály. Obraz byl totiž s největší pravděpodobností vyhotoven nákladem jednoho z kanovníků naší metropolitní kapituly, který byl sám na tomto obraze namalován klečící v modlitbě před impozantním zjevením madony.

Kanovník je oblečen do chórového oděvu v zimní variantě, tj. s kožešinovou mozzettou přes ramena, Panna Maria pak do jednoduše řaseného modrého pláště, korunována dvěma anděly zlatou královskou korunou, stojící na zlatém půlměsíci, zašlapávající hada symbolizujícího ďábla, obklopená mandorlou. Impozantní výraz celého obrazu podtrhuje jeho zlaté pozadí. Pozoruhodná je rovněž ústřední postava samotného Ježíška, který drží v ruce stejně jako jeho matka jablíčko symbolizující ovoce vykoupení. Tělo Ježíška je zobrazeno, jako by již bylo pokryto ranami z bičování a utrpení, předcházejícího jeho vykupitelské smrti na kříži. Obraz pochází z doby kolem roku 1600, ale byl pravděpodobně zhotoven jako historizující replika na základě ještě mnohem staršího obrazu z poloviny 15. století.

Obraz Matky Boží v kapli sv. Anny

Další pozoruhodné ztvárnění Bohorodičky nalezneme přímo v centrální nice retáblu hlavního oltáře v chóru katedrály. Její socha tam však byla umístěna druhotně po dokončení restaurátorských prací v minulém desetiletí a je podstatně starší než oltář samotný. Dříve stála na kamenné konzole v chórovém ochozu poblíž hrobu svatého Jana Nepomuckého.

Socha Panny Marie v nice retáblu hlavního oltáře

Současný novogotický oltář nahradil jeho předchozí řešení s monumentálním barokním retáblem, který můžeme vidět v největší podrobnosti na obraze poslední české královské korunovace. Ta se v naší katedrále odehrála v roce 1836 a korunu svatého Václava přijal z rukou arcibiskupa Ondřeje Ankwicze král Ferdinand V. Během puristických zásahů do interiéru katedrály v 19. století byly její barokní úpravy často odstraňovány nebo alespoň umisťovány do pozadí. První architekt obnovy a dostavby chrámu Josef Ondřej Kranner tak rozpracoval návrh nového hlavního oltáře, který byl koncipován v přísném slohu gotickém. Vzniklo více variant, upravených Krannerovým nástupcem Josefem Mockerem. Ten také nakonec dílo realizoval. Původním záměrem Krannera i Mockera však bylo umístit do niky uprostřed jeho retáblu velký kříž a kaplička nad ním, která je přístupná po dvouramenném schodišti, byla určena pro vystavování monstrance s Nejsvětější svátostí. S tím počítají dochované kresby obou architektů. Kříž však byl později umístěn právě do kapličky na vrcholu oltářního retáblu a dolní nika byla uzavřena deskou potaženou červeným suknem s erbem metropolitní kapituly. Ta byla během posledních restaurátorských prací odstraněna a od té doby je v nice umístěna socha Panny Marie s Ježíškem, která je dílem českého mistra z první poloviny 16. století a jedná se pozdně gotickou polychromovanou dřevořezbu. Umístění madony do středu hlavního oltáře katedrály připomíná celé její zasvěcení, které je dle nápisu z roku 1396, vtesaného do gotické pamětní desky umístěné na pilíři věže vedle jižní portálové předsíně Zlaté brány „Navštívení Panny Marie a svatých Václava, Víta, Vojtěcha, Zikmunda a jiných patronů českých.“

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.