Již v roce 1548 byl na náklady Ferdinanda I. zhotoven dosud největší a patrně nejznámější zvon v zemích Koruny české, pojmenovaný Zikmund. Je zavěšen ve Velké jižní věži katedrály v samostatném podlaží a nalezneme ho za velkou pozlacenou mříží, zatímco zbývajících šest zvonů visí o patro výše mezi ciferníky věžních hodin. Zvon odlil zvonař, puškař a kovolijec Tomáš Jaroš z Brna, na kterého odkazuje tabulka na jižní straně zvonu s nápisem „THOMAS IAROSCH BRVNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (= „Tomáš Jaroš z Brna mě s pomocí Boží odlil“). Jeho dílo můžeme obdivovat také v blízké královské zahradě u letohrádku královny Anny, kde zhotovil rovněž na zakázku Ferdinanda I. bronzovou fontánu, zhotovenou podle návrhu italského sochaře Francesca Terzia.
Hmotnost zvonu byla dosud pouze hrubě odhadnuta, střízlivější odhady hovoří o 14, jiné dokonce až o 16,5 tunách. Není divu, že uvést tento zvon do pohybu vyžaduje značné úsilí. Obsluhují ho čtyři zvoníci u provazů a další dva musí uvést do pohybu jeho srdce. Mohutný a hluboký tón tohoto zvonu nelze s ostatními zvony zaměnit, slyšet ho můžeme také jen při významnějších církevních slavnostech.
Císaře a krále Ferdinanda a jeho ženu Annu Jagellonskou připomínají reliéfy na východní a západní straně zvonu. Na západní straně nalezneme císařskou orlici na štítě neseném dvěma gryfy, na východní straně pak pod ukřižovaným Kristem klečí po pravé straně král Ferdinand a po levé straně královna Anna. Oba jsou oděni v dobových pláštích, za nimi kráčející geniové, nesoucí královské koruny Svaté říše římské a Českého království. Nad oba reliéfy jsou pak umístěny velké tabule s donátorskými nápisy v latině, které v překladu zní „Jasný a nepřemožený císař, pan Ferdinand, římský, uherský a český král, následník trůnu španělského, arcivévoda rakouský atd. tento zvon zaplatil k nápravě a spáse své duše a jasné Anny královny manželky své, milované dcery milovaného Vladislava jednou krále uherského a českého. Ať Bohu nejlepšímu největší čest a slávu ve všem“ a „Léta Páně 1548 k chvále Boha Všemohoucího a blažené Panny rodičky Pána našeho Ježíše Krista a také svatým Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Prokopa a Ludmily, patronů pražského kostela.“
Za pozornost stojí také reliéfy na severní straně zvonu, kde nalezneme znak naší metropolitní kapituly, kruhový reliéf Nejsvětější Trojice, nápadně podobný jejímu pozdějšímu zobrazení v závěru vysokého chóru na velké vitráži Maxe Švabinského. Na jižní straně pak je vyobrazena událost Zvěstování Páně, kde archanděl Gabriel navštěvuje Pannu Marii a oznamuje jí, že se stane matkou Spasitele. Jak Nejsvětější Trojici, tak Zvěstování Páně vyhotovil Tomáš Jaroš podle starších obrazů slavného renesančního malíře Albrechta Dürera, které jen mírně pozměnil.
Několik desítek let však zvon visel na provizorní konstrukci poblíž kostela Všech Svatých, kde podle dobových záznamů setrvával ještě v roce 1567. První zmínka o jeho zavěšení na věži pochází až z roku 1581.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
