Ferdinand I. zachránil katedrálu a pořídil zvon Zikmund

Ferdinand I. zachránil katedrálu a pořídil zvon Zikmund

Velkému požáru Prahy v roce 1541, který devastujícím způsobem zasáhl i naši katedrálu, padly za oběť také všechny naše zvony. Jak uvedl očitý svědek této události, náš kanovník a známý kronikář Václav Hájek z Libočan, „…krov také na věži kostelní, kterýž byl šindelný, když se zapálil, velmi vzhůru hořel a oheň padal dolů na podlahy mezi zvony a odtud se všecky hranice, na kterýchž zvonové viseli, zapálily, a tak hořelo pomalu, až všecko dříví, kteréž vnitř bylo, shořelo a zvonové se všickni ztloukli a rozpustili a ty všecky hlavně uhle i zvonovina všechna slila se a zůstala na sklepě, tu v veliké věži nad kaplau páně Zajícovau, v kteréž jest hrob Zbyňka, arcibiskupa někdy pražského…“ Na nové zvony však katedrála nečekala ani deset let. Velkou zásluhu na tom má náš císař a král Ferdinand I., jehož 460. výročí úmrtí jsme si připomněli v letošním roce a který v našem chrámu nalezl také místo svého posledního odpočinku.

 

 

Již v roce 1548 byl na náklady Ferdinanda I. zhotoven dosud největší a patrně nejznámější zvon v zemích Koruny české, pojmenovaný Zikmund. Je zavěšen ve Velké jižní věži katedrály v samostatném podlaží a nalezneme ho za velkou pozlacenou mříží, zatímco zbývajících šest zvonů visí o patro výše mezi ciferníky věžních hodin. Zvon odlil zvonař, puškař a kovolijec Tomáš Jaroš z Brna, na kterého odkazuje tabulka na jižní straně zvonu s nápisem „THOMAS IAROSCH BRVNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (= „Tomáš Jaroš z Brna mě s pomocí Boží odlil“). Jeho dílo můžeme obdivovat také v blízké královské zahradě u letohrádku královny Anny, kde zhotovil rovněž na zakázku Ferdinanda I. bronzovou fontánu, zhotovenou podle návrhu italského sochaře Francesca Terzia.  

 

 

Hmotnost zvonu byla dosud pouze hrubě odhadnuta, střízlivější odhady hovoří o 14, jiné dokonce až o 16,5 tunách. Není divu, že uvést tento zvon do pohybu vyžaduje značné úsilí. Obsluhují ho čtyři zvoníci u provazů a další dva musí uvést do pohybu jeho srdce. Mohutný a hluboký tón tohoto zvonu nelze s ostatními zvony zaměnit, slyšet ho můžeme také jen při významnějších církevních slavnostech.

 

 

Císaře a krále Ferdinanda a jeho ženu Annu Jagellonskou připomínají reliéfy na východní a západní straně zvonu. Na západní straně nalezneme císařskou orlici na štítě neseném dvěma gryfy, na východní straně pak pod ukřižovaným Kristem klečí po pravé straně král Ferdinand a po levé straně královna Anna. Oba jsou oděni v dobových pláštích, za nimi kráčející geniové, nesoucí královské koruny Svaté říše římské a Českého království. Nad oba reliéfy jsou pak umístěny velké tabule s donátorskými nápisy v latině, které v překladu zní „Jasný a nepřemožený císař, pan Ferdinand, římský, uherský a český král, následník trůnu španělského, arcivévoda rakouský atd. tento zvon zaplatil k nápravě a spáse své duše a jasné Anny královny manželky své, milované dcery milovaného Vladislava jednou krále uherského a českého. Ať Bohu nejlepšímu největší čest a slávu ve všem“ a „Léta Páně 1548 k chvále Boha Všemohoucího a blažené Panny rodičky Pána našeho Ježíše Krista a také svatým Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Prokopa a Ludmily, patronů pražského kostela.“

 

 

Za pozornost stojí také reliéfy na severní straně zvonu, kde nalezneme znak naší metropolitní kapituly, kruhový reliéf Nejsvětější Trojice, nápadně podobný jejímu pozdějšímu zobrazení v závěru vysokého chóru na velké vitráži Maxe Švabinského. Na jižní straně pak je vyobrazena událost Zvěstování Páně, kde archanděl Gabriel navštěvuje Pannu Marii a oznamuje jí, že se stane matkou Spasitele. Jak Nejsvětější Trojici, tak Zvěstování Páně vyhotovil Tomáš Jaroš podle starších obrazů slavného renesančního malíře Albrechta Dürera, které jen mírně pozměnil.

Několik desítek let však zvon visel na provizorní konstrukci poblíž kostela Všech Svatých, kde podle dobových záznamů setrvával ještě v roce 1567. První zmínka o jeho zavěšení na věži pochází až z roku 1581.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení