14. 10. 2024

Ferdinand I. zachránil katedrálu a pořídil zvon Zikmund

Architektura & umění

Velkému požáru Prahy v roce 1541, který devastujícím způsobem zasáhl i naši katedrálu, padly za oběť také všechny naše zvony. Jak uvedl očitý svědek této události, náš kanovník a známý kronikář Václav Hájek z Libočan, „…krov také na věži kostelní, kterýž byl šindelný, když se zapálil, velmi vzhůru hořel a oheň padal dolů na podlahy mezi zvony a odtud se všecky hranice, na kterýchž zvonové viseli, zapálily, a tak hořelo pomalu, až všecko dříví, kteréž vnitř bylo, shořelo a zvonové se všickni ztloukli a rozpustili a ty všecky hlavně uhle i zvonovina všechna slila se a zůstala na sklepě, tu v veliké věži nad kaplau páně Zajícovau, v kteréž jest hrob Zbyňka, arcibiskupa někdy pražského…“ Na nové zvony však katedrála nečekala ani deset let. Velkou zásluhu na tom má náš císař a král Ferdinand I., jehož 460. výročí úmrtí jsme si připomněli v letošním roce a který v našem chrámu nalezl také místo svého posledního odpočinku.

Již v roce 1548 byl na náklady Ferdinanda I. zhotoven dosud největší a patrně nejznámější zvon v zemích Koruny české, pojmenovaný Zikmund. Je zavěšen ve Velké jižní věži katedrály v samostatném podlaží a nalezneme ho za velkou pozlacenou mříží, zatímco zbývajících šest zvonů visí o patro výše mezi ciferníky věžních hodin. Zvon odlil zvonař, puškař a kovolijec Tomáš Jaroš z Brna, na kterého odkazuje tabulka na jižní straně zvonu s nápisem „THOMAS IAROSCH BRVNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (= „Tomáš Jaroš z Brna mě s pomocí Boží odlil“). Jeho dílo můžeme obdivovat také v blízké královské zahradě u letohrádku královny Anny, kde zhotovil rovněž na zakázku Ferdinanda I. bronzovou fontánu, zhotovenou podle návrhu italského sochaře Francesca Terzia.

Hmotnost zvonu byla dosud pouze hrubě odhadnuta, střízlivější odhady hovoří o 14, jiné dokonce až o 16,5 tunách. Není divu, že uvést tento zvon do pohybu vyžaduje značné úsilí. Obsluhují ho čtyři zvoníci u provazů a další dva musí uvést do pohybu jeho srdce. Mohutný a hluboký tón tohoto zvonu nelze s ostatními zvony zaměnit, slyšet ho můžeme také jen při významnějších církevních slavnostech.

Císaře a krále Ferdinanda a jeho ženu Annu Jagellonskou připomínají reliéfy na východní a západní straně zvonu. Na západní straně nalezneme císařskou orlici na štítě neseném dvěma gryfy, na východní straně pak pod ukřižovaným Kristem klečí po pravé straně král Ferdinand a po levé straně královna Anna. Oba jsou oděni v dobových pláštích, za nimi kráčející geniové, nesoucí královské koruny Svaté říše římské a Českého království. Nad oba reliéfy jsou pak umístěny velké tabule s donátorskými nápisy v latině, které v překladu zní „Jasný a nepřemožený císař, pan Ferdinand, římský, uherský a český král, následník trůnu španělského, arcivévoda rakouský atd. tento zvon zaplatil k nápravě a spáse své duše a jasné Anny královny manželky své, milované dcery milovaného Vladislava jednou krále uherského a českého. Ať Bohu nejlepšímu největší čest a slávu ve všem“ a „Léta Páně 1548 k chvále Boha Všemohoucího a blažené Panny rodičky Pána našeho Ježíše Krista a také svatým Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Prokopa a Ludmily, patronů pražského kostela.“

Za pozornost stojí také reliéfy na severní straně zvonu, kde nalezneme znak naší metropolitní kapituly, kruhový reliéf Nejsvětější Trojice, nápadně podobný jejímu pozdějšímu zobrazení v závěru vysokého chóru na velké vitráži Maxe Švabinského. Na jižní straně pak je vyobrazena událost Zvěstování Páně, kde archanděl Gabriel navštěvuje Pannu Marii a oznamuje jí, že se stane matkou Spasitele. Jak Nejsvětější Trojici, tak Zvěstování Páně vyhotovil Tomáš Jaroš podle starších obrazů slavného renesančního malíře Albrechta Dürera, které jen mírně pozměnil.

Několik desítek let však zvon visel na provizorní konstrukci poblíž kostela Všech Svatých, kde podle dobových záznamů setrvával ještě v roce 1567. První zmínka o jeho zavěšení na věži pochází až z roku 1581.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.