Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Nezapomeňte si při návštěvě naší katedrály prohlédnout kapli sv. Václava, nejvzácnější a nejcennější prostor, který lze bez nadsázky nazvat srdcem české země a pro návštěvníky i účastníky bohoslužeb jsou jeho dveře otevřeny alespoň k nahlédnutí.

Kaple byla zbudována nad hrobem svatého Václava, knížete a věčného panovníka Českého království, který zde odpočívá již déle než 1000 let. Původně bylo jeho tělo po převezení ze Staré Boleslavi pochováno v apsidě románské rotundy, která se stala součástí i pozdější tzv. Spytihněvovy baziliky. Ta byla v souvislosti se stavbou gotického chrámu zbořena, ale hrob světce zůstal na svém místě. Jistě nemusíme připomínat obecně známé skutečnosti o uložení korunovačních klenotů Českého království v Korunní komoře přístupné právě z této kaple.

Socha svatého Václava

 

V rámci seriálu příspěvků na téma skryté poklady naší katedrály Vám chceme zprostředkovat detailnější pohled na unikátní a překrásnou výzdobu tohoto vzácného prostoru. Pod zděnou římsou je kaple vyzdobena jako nebeský Jeruzalém, popsaný v Písmu Svatém v knize Zjevení svatého Jana: „…Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ…. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál.“ Čtyři stěny kaple jsou skutečně rozděleny každá na tři díly a jsou dekorovány jaspisy a dalšími polodrahokamy vloženými do pozlacené malty. Obdobně je ostatně koncipována i koruna svatého Václava, která se skládá ze 4 dílů ve tvaru lilie se třemi listy, posázené drahými kameny. Výzdoba pod římsou pochází ještě z doby císaře Karla IV. a mezi polodrahokamy nalezneme malby zobrazující světce a nad oltářem Krista na kříži, kterému se klaní sám císař Karel s jednou ze svých manželek – některé prameny hovoří o Blance z Valois, jiné o Elišce Pomořanské.

Hlavní oltář kaple

 

Za pozornost ale stojí také o něco mladší nástěnné malby nad římsou, které nechal vyhotovit král Vladislav Jagellonský. Sám je zobrazen nad hlavním oltářem se svojí manželkou Annou z Foix. Autor těchto maleb není bezpečně doložen, někdy jsou přisuzovány Mistru Litoměřického oltáře. Malby zobrazují několik scén ze života svatého Václava. Přímo nad vstupem na schodiště do korunní komory, uzavřeným známými dveřmi se sedmi zámky, můžeme vidět setkání knížete Václava se saským vévodou a východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem, který Václavovi předává ostatky svatého Víta, hlavního patrona naší katedrály. Nad západním vstupem do kaple pak uvidíme setkání knížete Václava s Jindřichem Ptáčníkem na říšském sněmu. Zobrazena je zde také událost propuštění nespravedlivě uvězněných při převozu těla světce do Prahy, jeden ze zázraků připisovaných svatému Václavu.

Jagellonská nástěnná výzdoba

 

V neposlední řadě pak stojí za pozornost scéna zavraždění svatého Václava bratrem Boleslavem u dveří kostele sv. Kosmy a Damiána, kterou můžeme nejlépe vidět při pohledu od západních dveří kaple přímo nad náhrobkem světce. Náš svatý kníže se v poslední chvíli svého pozemského života drží klepadla na dveřích ve tvaru lví hlavy. Takové klepadlo je k vidění na dveřích severního vstupu do kaple a dle legendy sem bylo přeneseno právě ze Staré Boleslavi. Zda se ho svatý Václav v okamžiku své smrti opravdu držel, není nikde písemně doloženo. Původ tohoto klepadla je však kladen skutečně nejpozději do 11. století, mohlo by tedy být ještě starší a jeho autenticitu proto nelze ani vyloučit.

Autor: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

  • Nový probošt metropolitní kapituly se v katedrále ujme svého úřadu 8. prosince

    Nový probošt metropolitní kapituly se v katedrále ujme svého úřadu 8. prosince

    V jubilejním roce 2025 zažila Kristova církev zde na zemi hned několik zásadních očekávaných i neočekávaných změn. Na začátku velikonočního oktávu Pán povolal z tohoto světa našeho papeže Františka a následné konkláve zvolilo jeho nástupcem J. Em. Roberta kardinála Prevosta, který přijal jméno Lev XIV. V listopadu pak po krátké nemoci následoval papeže Františka na věčnost náš emeritní arcibiskup J. Em. Dominik kardinál Duka OP, plánovaně pak očekáváme výběr nástupce našeho současného arcibiskupa Jana. Nový arcibiskup byl v letošním roce papežem jmenován ve Vídni. A změna nastala také v čele naší metropolitní kapituly. Náš dlouholetý probošt a světící biskup pražský Mons. Václav Malý dosáhl v září kanonického věku 75 let a v souladu s kanonickým právem rezignoval na svůj úřad. Stal se tak emeritním kanovníkem, a protože byl ke dni své rezignace také služebně nejstarším členem metropolitní kapituly, uvolnil tím zároveň místo preláta arcijáhna. Tím se stal nově Mons. ThDr. Michael Slavík, který je kanovníkem již úctyhodných 24 let. Do svého čela pak pražská metropolitní kapitula zvolila současného generálního vikáře pražské arcidiecéze, titulárního biskupa butrintského, pomocného biskupa pražského a svého kanovníka-seniora Mons. ThLic. Ing. Zdenka Wasserbauera, Th.D. Ten se úřadu probošta kapituly ujme v naší katedrále při slavnostní večerní liturgii o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie dne 8. prosince.

  • Svatý Ondřej letos otevře bránu adventu

    Svatý Ondřej letos otevře bránu adventu

    Obvykle slavíme dne 30. listopadu svátek svatého apoštola Ondřeje, bratra svatého apoštola Petra. V letošním roce však jeho svátek ustoupí neděli, na kterou připadá. V liturgii má totiž Den Páně přednost před svátky svatých a v tomto případě se bude dokonce o 1. neděli adventní, začátek liturgického roku. Svatý Ondřej tak letos doslova naplní úsloví, že otevírá brány adventu.

  • Slavností Ježíše Krista Krále zakončíme liturgický rok

    Slavností Ježíše Krista Krále zakončíme liturgický rok

    Na poslední neděli liturgického roku tradičně připadá slavnost Ježíše Krista Krále, která celý roční cyklus oslavující a zpřítomňující důležité události z dějin spásy logicky završuje. Kristus, náš vykupitel a vítěz nad smrtí, Alfa i Omega, počátek i konec, Pán všech věků, který vládne dějinám, jehož je království i moc i sláva po všechny věky věků – právě těmito slovy, které oslavují Krista jako vítězného krále, kněz doprovází již žehnání velikonoční svíce o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Poté, co Kristus vstoupil do nebe, na jeho apoštoly sestoupil Duch Svatý a jak píše svatý Pavel v listu Židům, „Kristus se pak navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož.“ Právě slavností Kristova královského majestátu pak na konci listopadu liturgický rok vyvrcholí.

  • Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    „Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“

    Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.     

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení