V barokních chrámech pak bývá naopak opatřena baldachýnem a zasklená. Přístup na oratoř bývá často přes zastřešený zděný můstek, spojující kostel s přilehlým palácem nebo zámkem. Tak mohl šlechtic se svojí rodinou za každého počasí nerušeně přicházet na bohoslužbu přímo ze svého sídla a účastnit se liturgie v soukromí. Výjimkou není ani naše katedrála, postavená uprostřed sídla českých králů, kde plnila také funkci hlavního zámeckého kostela. Do dnešních dnů se v katedrále dochovala nejen tato architektonicky unikátní Královská oratoř, ale také zmíněný krytý můstek, spojující katedrálu se Starým královským palácem Pražského hradu. Královská oratoř, v dnešní podobě zbudovaná na konci 15. století (1490 – 1493), vás zaujme zejména svým neobvyklým a v katedrále unikátním provedením kamenosochařské výzdoby, která připomíná různě spletené osekané sukovité větve, svázané provazy, v minulosti možná polychromované.
Sochařská výzdoba
Autorství oratoře není bezpečně známé, nejčastěji je připisováno pozdně středověkému staviteli Benediktu Rejtovi, v odborné literatuře se ale setkáme i s tvrzením, že autorem oratoře je kameník a stavitel Hans Spiess, který však s Benediktem Rejtem spolupracoval. Pochyby však nejsou o zadavateli tohoto díla, králi Vladislavu II. Jagellonském, jehož iniciály (W) můžeme vidět na erbovním štítu, který je součástí visutého svorníku ve střední části oratoře pod arkýřkem. Rovněž znaky na zábradlí oratoře patří zemím, kde tento panovník vládl, případně si zde vládu nárokoval. Na středovém arkýřku můžeme vidět znak Uherského a Českého království. Nalevo pak od středu k okraji uvidíme znaky Polského království, Slavonie, Horní Lužice a Dalmácie. Napravo pak znaky Moravského markrabství, Lucemburského vévodství, Slezského vévodství a Dolní Lužice. Stěny a klenba nad oratoří však patří k nejstarším částem katedrály, které vybudoval její první stavitel Matyáš z Arrasu. Oratoř je vlastně vsazena do prostoru, který je součástí arrasovského věnce kaplí okolo chóru. Císař Ferdinand II. dal v roce 1630 vestavět do této oratoře dřevěnou prosklenou lóži, posléze rozšířenou jako nástavbu pavlačového typu i nad sousedními kaplemi.
Erby na visutém svorníku
Nástavby nad kaplemi vpravo od oratoře až ke kapli sv. Václava byly během zimy 1868-1869 odstraněny. Později zde postavil dřevěnou novogotickou císařskou lóži Josef Mocker, ta však byla odstraněna v roce 1936 a od té doby již zůstala oratoř v podobě, jak ji známe dnes. Mockerova císařská lóže byla darována brněnské biskupské konzistoři, která o ni projevila zájem. Pozornému divákovi jistě neunikne, že levá část zábradlí oratoře má jiné a tmavší zbarvení než světle šedivý středový arkýřek a zábradlí na pravé straně. Důvodem je i jiné materiálové řešení. Zatímco arkýřek a pravá část zábradlí jsou původní kamenné, levá část byla znovu doplněna až v roce 1878 a byla vyrobena ze dřeva. Kamenné zábradlí totiž bylo poničeno rozsáhlým požárem na jaře roku 1541, kdy shořela celá levobřežní Praha a značně poškozen byl i Pražský hrad a katedrála, jejíž západní část a rozestavěná severní věž se dokonce úplně zřítily a také chór byl z velké části zasažen. Dokládají to i záznamy našeho kanovníka a slavného českého kronikáře Václava Hájka z Libočan, který tehdejší požár katedrály velmi detailně popsal. O královské oratoři píše doslova toto: „Pavláčka královská kamenná výborným dílem kamenickým udělaná, na kteréž má být obyčej král Jeho Milost i králová Její Milost bývati, ta také nemohla před tím ohněm zůstati, neb ta světnička, kteráž na pavlači byla, divným způsobem shořela a od toho ohně krancové neb zábradla, na kteréž obyčej byl zpoléhati, zapukala se, takže to kamení počna od prostředku neb toho vejstupku královského po pravé ruce k hrobu sv. Víta padalo na zemi. Jinak sklep spodní i svrchní té pavlače zůstal v své celosti.“
Socha horníka
Replika zničené části zábradlí byla provedena jako dřevěná pravděpodobně ze statických důvodů, aby konstrukce dříve narušená požárem nebyla zbytečně přitěžována. Oratoř však není veřejnosti přístupná. Přestože na ni vede i samostatné schodiště z katedrály, vstupuje se na ni obvykle pouze ze Starého královského paláce.
Autor: Ing. Ondřej Stříteský
