Královská oratoř – soukromý prostor pro ty nejmocnější z království

Královská oratoř – soukromý prostor pro ty nejmocnější z království

I v menších venkovských chrámech, které se nacházejí poblíž šlechtických sídel, můžeme poblíž hlavního oltáře vidět jeden specifický architektonický prvek. Je jím takzvaná oratoř (=místo k modlitbě), obvykle vyvýšená v podobě otevřené empory. 

V barokních chrámech pak bývá naopak opatřena baldachýnem a zasklená. Přístup na oratoř bývá často přes zastřešený zděný můstek, spojující kostel s přilehlým palácem nebo zámkem. Tak mohl šlechtic se svojí rodinou za každého počasí nerušeně přicházet na bohoslužbu přímo ze svého sídla a účastnit se liturgie v soukromí. Výjimkou není ani naše katedrála, postavená uprostřed sídla českých králů, kde plnila také funkci hlavního zámeckého kostela. Do dnešních dnů se v katedrále dochovala nejen tato architektonicky unikátní Královská oratoř, ale také zmíněný krytý můstek, spojující katedrálu se Starým královským palácem Pražského hradu. Královská oratoř, v dnešní podobě zbudovaná na konci 15. století (1490 – 1493), vás zaujme zejména svým neobvyklým a v katedrále unikátním provedením kamenosochařské výzdoby, která připomíná různě spletené osekané sukovité větve, svázané provazy, v minulosti možná polychromované.

Sochařská výzdoba

 

Autorství oratoře není bezpečně známé, nejčastěji je připisováno pozdně středověkému staviteli Benediktu Rejtovi, v odborné literatuře se ale setkáme i s tvrzením, že autorem oratoře je kameník a stavitel Hans Spiess, který však s Benediktem Rejtem spolupracoval. Pochyby však nejsou o zadavateli tohoto díla, králi Vladislavu II. Jagellonském, jehož iniciály (W) můžeme vidět na erbovním štítu, který je součástí visutého svorníku ve střední části oratoře pod arkýřkem. Rovněž znaky na zábradlí oratoře patří zemím, kde tento panovník vládl, případně si zde vládu nárokoval. Na středovém arkýřku můžeme vidět znak Uherského a Českého království. Nalevo pak od středu k okraji uvidíme znaky Polského království, Slavonie, Horní Lužice a Dalmácie. Napravo pak znaky Moravského markrabství, Lucemburského vévodství, Slezského vévodství a Dolní Lužice. Stěny a klenba nad oratoří však patří k nejstarším částem katedrály, které vybudoval její první stavitel Matyáš z Arrasu. Oratoř je vlastně vsazena do prostoru, který je součástí arrasovského věnce kaplí okolo chóru. Císař Ferdinand II. dal v roce 1630 vestavět do této oratoře dřevěnou prosklenou lóži, posléze rozšířenou jako nástavbu pavlačového typu i nad sousedními kaplemi.

Erby na visutém svorníku

 

Nástavby nad kaplemi vpravo od oratoře až ke kapli sv. Václava byly během zimy 1868-1869 odstraněny. Později zde postavil dřevěnou novogotickou císařskou lóži Josef Mocker, ta však byla odstraněna v roce 1936 a od té doby již zůstala oratoř v podobě, jak ji známe dnes. Mockerova císařská lóže byla darována brněnské biskupské konzistoři, která o ni projevila zájem. Pozornému divákovi jistě neunikne, že levá část zábradlí oratoře má jiné a tmavší zbarvení než světle šedivý středový arkýřek a zábradlí na pravé straně. Důvodem je i jiné materiálové řešení. Zatímco arkýřek a pravá část zábradlí jsou původní kamenné, levá část byla znovu doplněna až v roce 1878 a byla vyrobena ze dřeva. Kamenné zábradlí totiž bylo poničeno rozsáhlým požárem na jaře roku 1541, kdy shořela celá levobřežní Praha a značně poškozen byl i Pražský hrad a katedrála, jejíž západní část a rozestavěná severní věž se dokonce úplně zřítily a také chór byl z velké části zasažen. Dokládají to i záznamy našeho kanovníka a slavného českého kronikáře Václava Hájka z Libočan, který tehdejší požár katedrály velmi detailně popsal. O královské oratoři píše doslova toto: „Pavláčka královská kamenná výborným dílem kamenickým udělaná, na kteréž má být obyčej král Jeho Milost i králová Její Milost bývati, ta také nemohla před tím ohněm zůstati, neb ta světnička, kteráž na pavlači byla, divným způsobem shořela a od toho ohně krancové neb zábradla, na kteréž obyčej byl zpoléhati, zapukala se, takže to kamení počna od prostředku neb toho vejstupku královského po pravé ruce k hrobu sv. Víta padalo na zemi. Jinak sklep spodní i svrchní té pavlače zůstal v své celosti.“

Socha horníka

 

Replika zničené části zábradlí byla provedena jako dřevěná pravděpodobně ze statických důvodů, aby konstrukce dříve narušená požárem nebyla zbytečně přitěžována. Oratoř však není veřejnosti přístupná. Přestože na ni vede i samostatné schodiště z katedrály, vstupuje se na ni obvykle pouze ze Starého královského paláce.

Autor: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

    Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

    Ve čtvrtek 19. září na svátek sv. Januária nás zavede náš cyklus Putování po katedrále do jedné z nejstarších a nejcennějších kaplí v chórovém ochozu chrámu, vybudované prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu.

  • Novým kanovníkem Metropolitní kapituly bude od soboty Radek Tichý

    Novým kanovníkem Metropolitní kapituly bude od soboty Radek Tichý

    V sobotu bude o mimořádných kapitulních zpívaných nešporách od 17:00 instalován nový kanovník Metropolitní kapituly  Radek Tichý. 

  • 100 let od narození ThDr. Antonína Lišky

    100 let od narození ThDr. Antonína Lišky

    V úterý 17. září pamatujeme na dalšího našeho kanovníka, od jehož narození tento den uplyne přesně 100 let, ThDr. Antonína Lišku, CSsR.

  • V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

    V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

    V sobotu 14. září slavíme svátek Povýšení svatého Kříže. Svatému Kříži je zasvěcena pozoruhodná kaple v chórovém ochozu chrámu. Z důvodů památkové ochrany se však při ranním putování přesuneme do vedlejší kaple svatého Ondřeje. 

  • V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

    V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

    Ranní mši svatou v pondělí 16. září o svátku sv. Ludmily oslavíme opět v rámci našeho cyklu Putování katedrálou v další z bočních kaplí. První historicky doložené české kněžně je totiž zasvěcena hned první kaple v jižní boční lodi, postavená během dostavby chrámu ve II. polovině 19. století. Jedná se tak pro změnu o jednu z nejmladších částí naší katedrály, na jejíž výzdobě se podílela řada významných umělců zejména z období první československé republiky, dokončována byla až v 50. letech 20. století.

  • V sobotu uplyne 100 let od narození probošta Jaroslava Škarvady

    V sobotu uplyne 100 let od narození probošta Jaroslava Škarvady

    V sobotu 14. září uplyne 100 let od narození výrazné osobnosti moderních dějin naší metropolitní kapituly a jejího probošta, biskupa Jaroslava Škarvady (*14.9.1924 – +14.6.2010). Většina z nás má dodnes v živé paměti jeho laskavou tvář, díky jeho nasazení a mimořádně plodnému působení v Čechách i v zahraničí však jeho jméno jistě nezapomenou ani příští generace.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení