Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Poslední středu v liturgickém roce pamatujeme na naše spolubratry pronásledované pro víru. Jedná se o poměrně nový mezinárodní památný den, který je nazýván Červená středa a nejen kostely bývají osvětleny červenou barvou, připomínající krev mučedníků. V minulých ročnících byla v tento den červenou barvou osvětlena například i Petřínská rozhledna. V katedrále si tento památný den připomeneme při ranní mši svaté v 7:00 v Thunovské kapli v rámci našeho cyklu Putování po katedrále.

Křesťané čelili a stále čelí pronásledování v různých částech světa v průběhu celých dějin. Sám náš Spasitel, který nás vykoupil svou smrtí na kříži, podle Matoušova evangelia pronásledování svých učedníků předpovídá: „Budou vás mučit a zabíjet, u všech národů budete pro mé jméno v nenávisti.“ Pro naši katedrálu, dominantu hlavního města české země, je o to víc příznačné, že je zasvěcena třem svatým mučedníkům, kteří rovněž pro víru v našeho Pána Ježíše Krista položili život. Zatímco příčiny mučednické smrti našeho svatého knížete Václava, které jsou někdy legendami a kronikáři vykládány jako jakási revolta stále ještě přežívajícího pohanství proti křesťanství, mohly být například dle profesora Josefa Pekaře ve skutečnosti spíše politické než náboženské, hlavní patron naší katedrály sv. Vít byl obětí skutečně jednoho z nejrozsáhlejších nábožensky motivovaných pronásledování křesťanů v dějinách církve, které probíhalo na přelomu 3. a 4. století v Římské říši za vlády císaře Diocletiana.

 

Obraz umučeného Krista neseného anděly

 

Císař Diocletianus byl ke své nenávisti vůči křesťanům veden politicko-náboženskými důvody. Sám byl nábožensky založeným pohanem, uctívajícím tradiční římská božstva. Latinský církevní otec, teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius uvádí, že první příčinou k této nenávisti byla neúspěšná věštba pohanských kněží z vnitřností zvířat. Z toho nezdaru měli být obviněni křesťané na císařském dvoře. Sám Lactantius pak z perzekuce křesťanů viní především spolucísaře Galeria a nikoliv Diocletiana. Křesťané v různých částech říše pak čelili skutečně brutálním metodám mučení a vraždění. Byly bořeny kostely, ničeny písemnosti, do ran po mučení byla křesťanům sypána sůl a byli pomalu opékáni nad ohněm. Svatý Vít byl dle legendy mučen neméně bolestivým způsobem. Měl být na příkaz samotného císaře vhozen do nádoby s vroucím olejem, smůlou a olovem. Protože toto mučení zázračně přežil, byl předhozen lvům, kteří ho ale nesežrali, naopak se před ním sklonili a olizovali mu nohy. Proto byl nakonec sťat. Dle legend nastalo během jeho popravy zemětřesení, během kterého se začaly bořit pohanské chrámy. Několik let poté se císařem Římské říše stává Konstantin I. Veliký, který v roce 313 ediktem milánským křesťnaství v Římské říši legalizoval.

 

Mozaikové vitrážové okno v Thunovské kapli

 

V této době na našem území ucelený státní útvar ještě neexistoval a o tehdejší podobě českých zemí a jejich osídlení máme jen kusé informace. Svatý Vít také žil velmi daleko na jihu Itálie a jeho ostatky se k nám dostaly více než 600 let po jeho mučednické smrti prostřednictvím zakladatele pražské katedrály, našeho svatého knížete Václava. V 7. století byly nejprve přeneseny do Říma. Odtud se pak úcta k němu rozšířila do dnešní Francie a následně do Saska. Relikvii sv. Víta pak daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník právě našemu knížeti sv. Václavu, který pro její uložení založil na Pražském hradě románskou rotundu.

 

Thunovská kaple, ve které budeme ranní mši svatou při příležitosti památného dne našich pro víru pronásledovaných spolubratrů sloužit, se nachází v jižní boční lodi katedrály, dostavěné v 19. století. Vybavení této kaple je poměrně skromné. Vedle oltáře, na jehož retáblu se nachází obraz umučeného Krista neseného anděly, zde stojí za pozornost zejména velké vitrážové okno, ztvárněné podle návrhu Františka Kysely, autora rozetové vitráže v západním průčelí katedrály. Na pořízení okna přispěla První česká vzájemná pojišťovna. Stejně jako ve většině těchto novodobých kaplí postavených v severní a jižní boční lodi novogotické přístavby je vitrážové okno řešeno nikoliv jako malované, ale jako mozaika. Toto ztvárnění dodává vitrážím v těchto kaplích specifický charakter.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Martina Řehořová/Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení