Křesťané čelili a stále čelí pronásledování v různých částech světa v průběhu celých dějin. Sám náš Spasitel, který nás vykoupil svou smrtí na kříži, podle Matoušova evangelia pronásledování svých učedníků předpovídá: „Budou vás mučit a zabíjet, u všech národů budete pro mé jméno v nenávisti.“ Pro naši katedrálu, dominantu hlavního města české země, je o to víc příznačné, že je zasvěcena třem svatým mučedníkům, kteří rovněž pro víru v našeho Pána Ježíše Krista položili život. Zatímco příčiny mučednické smrti našeho svatého knížete Václava, které jsou někdy legendami a kronikáři vykládány jako jakási revolta stále ještě přežívajícího pohanství proti křesťanství, mohly být například dle profesora Josefa Pekaře ve skutečnosti spíše politické než náboženské, hlavní patron naší katedrály sv. Vít byl obětí skutečně jednoho z nejrozsáhlejších nábožensky motivovaných pronásledování křesťanů v dějinách církve, které probíhalo na přelomu 3. a 4. století v Římské říši za vlády císaře Diocletiana.
Obraz umučeného Krista neseného anděly
Císař Diocletianus byl ke své nenávisti vůči křesťanům veden politicko-náboženskými důvody. Sám byl nábožensky založeným pohanem, uctívajícím tradiční římská božstva. Latinský církevní otec, teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius uvádí, že první příčinou k této nenávisti byla neúspěšná věštba pohanských kněží z vnitřností zvířat. Z toho nezdaru měli být obviněni křesťané na císařském dvoře. Sám Lactantius pak z perzekuce křesťanů viní především spolucísaře Galeria a nikoliv Diocletiana. Křesťané v různých částech říše pak čelili skutečně brutálním metodám mučení a vraždění. Byly bořeny kostely, ničeny písemnosti, do ran po mučení byla křesťanům sypána sůl a byli pomalu opékáni nad ohněm. Svatý Vít byl dle legendy mučen neméně bolestivým způsobem. Měl být na příkaz samotného císaře vhozen do nádoby s vroucím olejem, smůlou a olovem. Protože toto mučení zázračně přežil, byl předhozen lvům, kteří ho ale nesežrali, naopak se před ním sklonili a olizovali mu nohy. Proto byl nakonec sťat. Dle legend nastalo během jeho popravy zemětřesení, během kterého se začaly bořit pohanské chrámy. Několik let poté se císařem Římské říše stává Konstantin I. Veliký, který v roce 313 ediktem milánským křesťnaství v Římské říši legalizoval.
Mozaikové vitrážové okno v Thunovské kapli
V této době na našem území ucelený státní útvar ještě neexistoval a o tehdejší podobě českých zemí a jejich osídlení máme jen kusé informace. Svatý Vít také žil velmi daleko na jihu Itálie a jeho ostatky se k nám dostaly více než 600 let po jeho mučednické smrti prostřednictvím zakladatele pražské katedrály, našeho svatého knížete Václava. V 7. století byly nejprve přeneseny do Říma. Odtud se pak úcta k němu rozšířila do dnešní Francie a následně do Saska. Relikvii sv. Víta pak daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník právě našemu knížeti sv. Václavu, který pro její uložení založil na Pražském hradě románskou rotundu.
Thunovská kaple, ve které budeme ranní mši svatou při příležitosti památného dne našich pro víru pronásledovaných spolubratrů sloužit, se nachází v jižní boční lodi katedrály, dostavěné v 19. století. Vybavení této kaple je poměrně skromné. Vedle oltáře, na jehož retáblu se nachází obraz umučeného Krista neseného anděly, zde stojí za pozornost zejména velké vitrážové okno, ztvárněné podle návrhu Františka Kysely, autora rozetové vitráže v západním průčelí katedrály. Na pořízení okna přispěla První česká vzájemná pojišťovna. Stejně jako ve většině těchto novodobých kaplí postavených v severní a jižní boční lodi novogotické přístavby je vitrážové okno řešeno nikoliv jako malované, ale jako mozaika. Toto ztvárnění dodává vitrážím v těchto kaplích specifický charakter.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
