Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Poslední středu v liturgickém roce pamatujeme na naše spolubratry pronásledované pro víru. Jedná se o poměrně nový mezinárodní památný den, který je nazýván Červená středa a nejen kostely bývají osvětleny červenou barvou, připomínající krev mučedníků. V minulých ročnících byla v tento den červenou barvou osvětlena například i Petřínská rozhledna. V katedrále si tento památný den připomeneme při ranní mši svaté v 7:00 v Thunovské kapli v rámci našeho cyklu Putování po katedrále.

Křesťané čelili a stále čelí pronásledování v různých částech světa v průběhu celých dějin. Sám náš Spasitel, který nás vykoupil svou smrtí na kříži, podle Matoušova evangelia pronásledování svých učedníků předpovídá: „Budou vás mučit a zabíjet, u všech národů budete pro mé jméno v nenávisti.“ Pro naši katedrálu, dominantu hlavního města české země, je o to víc příznačné, že je zasvěcena třem svatým mučedníkům, kteří rovněž pro víru v našeho Pána Ježíše Krista položili život. Zatímco příčiny mučednické smrti našeho svatého knížete Václava, které jsou někdy legendami a kronikáři vykládány jako jakási revolta stále ještě přežívajícího pohanství proti křesťanství, mohly být například dle profesora Josefa Pekaře ve skutečnosti spíše politické než náboženské, hlavní patron naší katedrály sv. Vít byl obětí skutečně jednoho z nejrozsáhlejších nábožensky motivovaných pronásledování křesťanů v dějinách církve, které probíhalo na přelomu 3. a 4. století v Římské říši za vlády císaře Diocletiana.

 

Obraz umučeného Krista neseného anděly

 

Císař Diocletianus byl ke své nenávisti vůči křesťanům veden politicko-náboženskými důvody. Sám byl nábožensky založeným pohanem, uctívajícím tradiční římská božstva. Latinský církevní otec, teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius uvádí, že první příčinou k této nenávisti byla neúspěšná věštba pohanských kněží z vnitřností zvířat. Z toho nezdaru měli být obviněni křesťané na císařském dvoře. Sám Lactantius pak z perzekuce křesťanů viní především spolucísaře Galeria a nikoliv Diocletiana. Křesťané v různých částech říše pak čelili skutečně brutálním metodám mučení a vraždění. Byly bořeny kostely, ničeny písemnosti, do ran po mučení byla křesťanům sypána sůl a byli pomalu opékáni nad ohněm. Svatý Vít byl dle legendy mučen neméně bolestivým způsobem. Měl být na příkaz samotného císaře vhozen do nádoby s vroucím olejem, smůlou a olovem. Protože toto mučení zázračně přežil, byl předhozen lvům, kteří ho ale nesežrali, naopak se před ním sklonili a olizovali mu nohy. Proto byl nakonec sťat. Dle legend nastalo během jeho popravy zemětřesení, během kterého se začaly bořit pohanské chrámy. Několik let poté se císařem Římské říše stává Konstantin I. Veliký, který v roce 313 ediktem milánským křesťnaství v Římské říši legalizoval.

 

Mozaikové vitrážové okno v Thunovské kapli

 

V této době na našem území ucelený státní útvar ještě neexistoval a o tehdejší podobě českých zemí a jejich osídlení máme jen kusé informace. Svatý Vít také žil velmi daleko na jihu Itálie a jeho ostatky se k nám dostaly více než 600 let po jeho mučednické smrti prostřednictvím zakladatele pražské katedrály, našeho svatého knížete Václava. V 7. století byly nejprve přeneseny do Říma. Odtud se pak úcta k němu rozšířila do dnešní Francie a následně do Saska. Relikvii sv. Víta pak daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník právě našemu knížeti sv. Václavu, který pro její uložení založil na Pražském hradě románskou rotundu.

 

Thunovská kaple, ve které budeme ranní mši svatou při příležitosti památného dne našich pro víru pronásledovaných spolubratrů sloužit, se nachází v jižní boční lodi katedrály, dostavěné v 19. století. Vybavení této kaple je poměrně skromné. Vedle oltáře, na jehož retáblu se nachází obraz umučeného Krista neseného anděly, zde stojí za pozornost zejména velké vitrážové okno, ztvárněné podle návrhu Františka Kysely, autora rozetové vitráže v západním průčelí katedrály. Na pořízení okna přispěla První česká vzájemná pojišťovna. Stejně jako ve většině těchto novodobých kaplí postavených v severní a jižní boční lodi novogotické přístavby je vitrážové okno řešeno nikoliv jako malované, ale jako mozaika. Toto ztvárnění dodává vitrážím v těchto kaplích specifický charakter.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Martina Řehořová/Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení