Kde se ale vzal v zamýšlené galerii králů arcibiskup na západním průčelí chrámu? Zde se možná nachází odpověď na otázku, proč tento soubor soch již nebyl nikdy dokončen. Arnošt z Pardubic původní koncept rozbil a nahradil zde v roce 1942 císaře a krále Františka Josefa I., odstraněného již v době I. československé republiky, který původně tvořil protipól svému předkovi Karlu IV. Jeho socha byla po vzniku republiky snesena a údajně rozbita. Můžeme ji vidět ještě na dochované nepříliš kvalitní černobílé fotografii v okamžiku, kdy je připravována k demontáži. Bohužel se jednalo o demontáž naprosto nezaslouženou.
Snášení sochy císaře Františka Josefa 1919
Císař a král František Josef I. se v českých zemích těší rozporuplné pověsti. V pozdějších letech již byl dost oblíben a uctíván jako stařičký mocnář. Jeho slib, že se nechá v naší katedrále korunovat českým králem, který následně nedodržel, však přinesl značné roztrpčení a zklamání. Je mu to často vyčítáno dodnes. Jeho strýc a předchůdce, který byl posledním korunovaným českým králem, po své abdikaci žil dalších 27 let na Pražském hradě a byl zde často uctíván jako náš skutečný král Františkovi Josefovi navzdory. Paradoxně však právě v době vlády Františka Josefa I. byla vybudována podstatná část dómu. V roce 1848, když se ujal trůnu, stálo na Pražském hradě pouze zchátralé torzo chóru a Velké jižní věže. V roce 1916, kdy tento císař a král umírá, již byla katedrála opravena dostavěna prakticky do dnešní podoby, do jejího úplného dokončení a vysvěcení zbývalo již pouhých 13 let.
Zásluhy císaře Františka Josefa I. o dostavbu naší katedrály jsou naprosto nezpochybnitelné. Jako český král, byť nekorunovaný, na svůj vznešený velechrám rozhodně nezapomněl. Stejně jako na stavbu Národního divadla přispíval na dostavbu pražské katedrály z vlastních zdrojů velmi významnými sumami peněz. Je otázka, zda by se bez jeho nezanedbatelné finanční podpory dílo podařilo dokončit, nebo dokončit v takové kráse a tak brzy. Sochy císařů Karla IV. a Františka Josefa I. na průčelí katedrály tak měly pěknou spojitost. Zatímco první císař se zasloužil o výstavbu východní poloviny chrámu, ten druhý pak o 500 let později o vznik té západní.
Exteriér katedrály se znatelnými prázdnými výklenky
Původně zamýšlené uspořádání galerie králů mělo být ještě trochu jiné. Celý cyklus měl začít nad Svatováclavskou kaplí, kde pod baldachýnem dodnes stojí zvětšená replika dochované středověké sochy svatého Václava, kterou můžeme vidět právě v kapli nad oltářem. Galerie měla pokračovat směrem k západnímu průčelí knížaty Boleslavem II., Břetislavem I., prvním českým králem Vratislavem I., Vladislavem II., Přemyslem Otakarem I. a II., následovat měl nechronologicky Vladislav II. Jagellonský, Jiří z Poděbrad a Václav IV. Na jižním nároží západního průčelí měl stát původně právě Karel IV. a František Josef I. měl vytvářet jeho protiváhu na severním nároží. Na samotném průčelí katedrály pak měli stát Jan Lucemburský a Ferdinand V. Na severní straně trojlodí směrem do Vikářské ulice bylo v plánu umístit sochy Ferdinanda I., Marie Terezie a Rudolfa II. Jednota pro dostavbu chrámu svatého Víta však na tento záměr rezignovala z finančních důvodů a z celé galerie králů tak realizovala v roce 1908 právě Karla IV. a Františka Josefa I., a to přímo na západním průčelí. Ten rok se totiž slavilo 60 let od nástupu císaře na trůn.
Nejen galerie králů zůstala nedokončeným projektem. O některých dalších zajímavých nerealizovaných záměrech pro vás připravujeme další články.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
