17. 4. 2025

O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

Dnes už není společná chórová modlitba kanovníků v katedrálách a kolegiátních chrámech tak častá jako v minulosti, protože členové kapitul často plní mnoho úkolů zcela mimo katedrálu. V naší katedrále se však přesto pravidelná chórová modlitba zachovala, a to právě nedělní nešpory a ve Svatém týdnu také ranní chvály. Po zpívané modlitbě v breviáře navíc prochází procesí se sborem a kanovníky katedrálou za zpěvu Svatováclavského chorálu, zastaví se u hrobu svatého Václava ve Svatováclavské kapli, pomodlí se u hrobu kardinála Berana, jehož proces blahořečení právě naše kapitula iniciovala a na závěr celého procesí zpívá hymnus k Pánu Ježíši podle daného liturgického období.

Nyní v době velikonoční zpíváme v katedrále na závěr nešpor nádherný hymnus z 15. století, který pochází z Francie a popisuje všechny události od Kristova slavného vzkříšení. Zpíváme o učednících, kteří přišli k prázdnému hrobu, jak Marie Magdalena, Marie Jakubova a Marie Salome potkaly anděla, který jim oznámil, že Kristus vstal z mrtvých, i jak Ježíš přišel mezi své učedníky a potkal Tomáše, který uvěřil, až když vložil ruce do Jeho ran.

Tento nádherný a slavnostní text sepsal francouzský františkán Jean Tisserand v roce 1493, následně pak až do 19. století prošel některými změnami. Jeho současné znění si můžete přečíst zde na závěr tohoto našeho malého velikonočního seriálu:

„O fílii et fíliae, Rex caeléstis, Rex glóriae, morte surréxit hódie. Allelúia! Et mane prima sábbati, ad óstium monuménti accessérunt discípuli, Allelúia! Et María Magdaléne, et Jacóbi, et Salóme, venérunt corpus úngere, Allelúia! In albis sedens Angelus, praedíxit muliéribus: In Galilaéa est Dóminus, Allelúia! Et Joánnes Apóstolus cucúrrit Petro cítius, monuménto venit prius, Allelúia! Discípulis adstántibus, in médio stetit Christus, dicens: Pax vobis ómnibus, Allelúia! Ut intelléxit Dídimus, quia surréxerat Jesus, remánsit fere dúbius, Allelúia! Vide, Thoma, vide latus, vide pedes, vide manus, noli esse incrédulus, Allelúia! Quando Thoma Christi latus, pedes vidit atque manus, dixit: Tu es Deus meus, Allelúia! Beáti qui non vidérunt, et fírmiter credidérunt, vítam aetérnam habébunt, Allelúia! In hoc festo sanctíssimo sit laus et iubilátio, bendicamus Domino, Allelúia! Ex quibus nos humílimas devótas atque débitas Deo dicámus gratias, Allelúia!“

Přejeme všem našim čtenářům požehnanou Velikonoční dobu a radost z Kristova slavného vzkříšení po všechny dny našeho života!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.