O nedělní mši svaté v katedrále si připomeneme památku kanovníků Otakara Švece a Jaroslava Kulače

O nedělní mši svaté v katedrále si připomeneme památku kanovníků Otakara Švece a Jaroslava Kulače

Nedělní mši svatou v 10:00 pravidelně slouží kanovníci Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze a modlíme se při ní právě za živé i zemřelé členy pražské metropolitní kapituly, kterých se v naší katedrále během jejích tisíciletých dějin vystřídaly již stovky. Byla mezi nimi řada významných osobností napříč staletími, které se zapsaly nejen do dějin stavby katedrály. 

Mnozí z našich kanovníků vynikli jako významní kronikáři, teologové či historici, někteří se dokonce věnovali přírodním vědám a mnoho se jich stalo později pražskými biskupy a arcibiskupy, které dříve volila právě katedrální kapitula. Vzhledem k pohnutým dějinám českých zemí ve 20. století nalezneme mezi členy pražské metropolitní kapituly také řadu úctyhodných osobností, které čelily nacistické i komunistické perzekuci. Nyní chceme vzpomenout zvláště na mimořádně statečného, obětavého, činorodého a zbožného kanovníka Otakara Švece, který se stal obětí obou těchto režimů a od jehož narození uplyne v úterý 27. srpna 136 let. Zároveň pamatujeme na dalšího vězně komunistického režimu, kanovníka Jaroslava Kulače, který zemřel 25. srpna 1970 a právě v neděli tak uplyne 54 let od jeho smrti.

 

ThDr. Otakar Švec

 

Kanovník Švec se narodil v roce 1888 v Plzni a na kněze byl vysvěcen dne 24. února 1912 v Římě, kde předtím vystudoval. Ve své kněžské službě byl obdivuhodně činorodý. Již v roce svého kněžského svěcení se stal doktorem teologie a vedle práce v duchovní správě vyučoval náboženství ve školách, o sobotách pak zpovídal ve Strakově akademii. V Karlíně řídil dobročinnou společnost sv. Cyrila a Metoděje, která se starala o stravování chudých dělníků, stal se také osobním sekretářem apoštolského nuncia v Československu.

Kanovníkem pražské metropolitní kapituly ho papež Pius XI. jmenoval dne 23.2.1929. Od té doby vykonával řadu dalších funkcí v pražské arcidiecézi, působil jako rada arcibiskupské kurie a prosynodální examinátor a soudce, řídil však mnoho dalších arcidiecézních institucí. Arcibiskupu Kordačovi asistoval při všech bohoslužbách slavených při příležitosti svatováclavského milenia.

Jeho mimořádně bohaté kněžské působení bylo přerušeno 1. května 1942, kdy byl zatčen pražským gestapem. Po celý zbytek II. světové války a německé okupace českých zemí trpěl ve věznicích a koncentračních táborech, z pražského Pankráce byl převezen nejprve do Terezína, posléze Mauthausenu a Dachau, odkud se vrátil až po válce s poškozeným zdravím. Během věznění prokázal vynikajícím způsobem svoji statečnost. Dával hladovým ze svého nepatrného přídělu chleba i polévky a téměř pravidelně rozdal obsah balíčků, které dostal z domova. Nepočítal při tom s odplatou. Byl nebojácný, charakterní a přímý, a proto velmi oblíben. Jednou se dokonce neohroženě postavil kápovi Heinrichu Hackenbrachtovi, když tento utloukal spoluvězně – ruského zajatce a invalidu. Neváhal docházet mezi infikované vězně, kteří volali o pomoc a žádali ho o duchovní posilu, ačkoliv za tuto činnost hrozily tvrdé postihy. Za své statečné chování za okupace a věznění v koncentračních táborech pak obdržel 18. 7. 1947 dvě vyznamenání od prezidenta republiky, jednalo se o Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně a Československý válečný kříž.

Znovunabyté svobody však užil pouhé 4 roky. V roce 1949 začalo jeho další utrpení, kdy byl v Československu opět zatčen, rok držen ve vazbě a v roce 1950 odsouzen ke 20 letům vězení a konfiskaci veškerého majetku. Prošel věznicemi na Mírově a ve Valdicích, během věznění podstoupil operaci těžce poškozené páteře. Ačkoliv jeho příbuzní a přátelé usilovali o jeho omilostnění, žádost o milost byla v roce 1952 zamítnuta. Teprve v roce 1954 mu prezident Antonín Zápotocký prominul dvě třetiny trestu. Jeho zbývající část si odpykával na Mírově, kde v důsledku mozkové příhody ochrnul na levou ruku a velmi špatně mluvil. Usnesením Generální prokuratury v Praze mu byl 3. 11. 1954 prominut zbytek trestu a 12. listopadu byl podmínečně propuštěn. Z vězení byl předán příbuzným těžce nemocný a trvale upoutaný na lůžko. Vzhledem k závažnosti jeho zdravotního stavu záhy převezen na ortopedickou kliniku v Praze 2, potom byl léčen ve fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a koncem roku 1955 byl přemístěn do Ústavu pro choroby stáří v Mělníce-Podolí, kde 29. 5. 1958 zemřel na infarkt.

Kanovník Jaroslav Kulač byl spolu s Otakarem Švecem vysvěcen na kněze 24. února 1912 v Římě a během komunistického režimu ho potkal podobný osud. Kanovníkem naší kapituly se stal v roce 1932. Předtím působil v duchovní správě v Kolíně a ve vojenské duchovní správě, po svém jmenování kanovníkem pak působil ve funkci arcibiskupského konzistorního rady a v mnoha dalších funkcích a úřadech pražské arcidiecéze. Během II. světové války a nacistické okupace českých zemí byl kancléřem pražského arcibiskupství. Jeho kněžské působení přerušil rok 1950, kdy byl v rámci zákroků komunistické moci proti katolické církvi zatčen a odsouzen na 17 let do vězení. Po deseti letech byl sice propuštěn, ale kvůli zákazu kněžského působení musel žít v ústranní u příbuzných v Šestajovicích. Dne 18.6.1969 byl sice rehabilitován, o rok později dne 25. srpna však umírá.

 

ThDr. Jaroslav Kulač

 

Kéž oba naše bratry a své oddané kněze Pán odmění za jich věrnou službu, mimořádnou statečnost a oběť a přijme je do svého království!

Foto: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení