23. 9. 2025

O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.

Tradičně zní na konci každé mše slavené o slavnosti svatého Václava starobylý chorál, vzývající našeho hlavního patrona, vévodu české země. Uslyšíme ho nejen v katedrále, ale nepochybně v každém českém kostele, kde bude tato slavnost slavena. V naší katedrále však ve skutečnosti zaznívá velmi často a pravidelně. Pražská metropolitní kapitula a Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi po staletí pečují o světcův kult. První o místo jeho hrobu a druhá o místo jeho mučednické smrti. K hrobu svatého Václava v katedrále putují naši kanovníci za zpěvu Svatováclavského chorálu každou neděli na závěr společné modlitby nešpor.

Pravidelnému návštěvníkovi bohoslužeb však jistě neuniklo, že tento hymnus slyšíme ve dvou různých nápěvech a s různým počtem slok. Ten starší a patrně méně známý můžeme slyšet právě o zpívaných nedělních nešporách slavených v katedrále. Svatováclavský chorál je totiž jednou z nejstarších českých hudebních památek, po písni Hospodine ponyluj ny, složené dle tradice svatým Vojtěchem, je dokonce uváděn jako druhá nejstarší česká píseň. Dříve byl jako jeho autor uváděn děkan naší kapituly, poslední pražský biskup a první první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, nicméně pozdější výzkumy dospěly k závěru, že je ještě mnohem starší, mohl vzniknout už ve 12. století. Nebylo by divu, protože náš kníže Václav se těšil pověsti svatosti již velmi brzy po své smrti. Teprve v dalších staletích přibývaly další sloky ke cti Panny Marie, sloky vzývající anděly a další české světce a národní patrony. Podoba chorálu, kterou uslyšíme v neděli v naší katedrále, na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi a ve většině českých chrámů na závěr mše svaté, pochází až z období renesance.

Silný vztah ke svatému Václavu a k tomuto slavnému hymnu přečkal staletí, spojuje různé generace i politické reprezentace. V 15. století ho zpívali husité, zpíván byl při korunovacích českých králů a velkým tématem byl také po vzniku Československé republiky, protože řada politiků, spisovatelů a dalších kulturních činitelů prosazovala, aby se stal národní hymnou. Silný vztah k němu měli i Habsburkové coby čeští králové, a to dokonce i po samotném rozpadu Rakousko-Uherska, který znamenal konec jejich vlády v českých zemích. V roce 1951 tak podle některých pramenů zazněl na závěr svatebního obřadu korunního prince Otty Habsbursko-Lotrinského a princezny Reginy Sasko-Meiningenské, který se konal ve francouzském Nancy. V roce 1989 se pak stal nedílnou součástí revolučních událostí, zněl například na závěr mše svaté v naší katedrále dne 25. listopadu, která byla slavena při příležitosti kanonizace svaté Anežky České.

I my se připojujeme ke všem generacím a prosíme našeho svatého patrona, aby nedal zahynouti nám ni budoucím.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.