23. 9. 2025

O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.

Tradičně zní na konci každé mše slavené o slavnosti svatého Václava starobylý chorál, vzývající našeho hlavního patrona, vévodu české země. Uslyšíme ho nejen v katedrále, ale nepochybně v každém českém kostele, kde bude tato slavnost slavena. V naší katedrále však ve skutečnosti zaznívá velmi často a pravidelně. Pražská metropolitní kapitula a Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi po staletí pečují o světcův kult. První o místo jeho hrobu a druhá o místo jeho mučednické smrti. K hrobu svatého Václava v katedrále putují naši kanovníci za zpěvu Svatováclavského chorálu každou neděli na závěr společné modlitby nešpor.

Pravidelnému návštěvníkovi bohoslužeb však jistě neuniklo, že tento hymnus slyšíme ve dvou různých nápěvech a s různým počtem slok. Ten starší a patrně méně známý můžeme slyšet právě o zpívaných nedělních nešporách slavených v katedrále. Svatováclavský chorál je totiž jednou z nejstarších českých hudebních památek, po písni Hospodine ponyluj ny, složené dle tradice svatým Vojtěchem, je dokonce uváděn jako druhá nejstarší česká píseň. Dříve byl jako jeho autor uváděn děkan naší kapituly, poslední pražský biskup a první první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, nicméně pozdější výzkumy dospěly k závěru, že je ještě mnohem starší, mohl vzniknout už ve 12. století. Nebylo by divu, protože náš kníže Václav se těšil pověsti svatosti již velmi brzy po své smrti. Teprve v dalších staletích přibývaly další sloky ke cti Panny Marie, sloky vzývající anděly a další české světce a národní patrony. Podoba chorálu, kterou uslyšíme v neděli v naší katedrále, na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi a ve většině českých chrámů na závěr mše svaté, pochází až z období renesance.

Silný vztah ke svatému Václavu a k tomuto slavnému hymnu přečkal staletí, spojuje různé generace i politické reprezentace. V 15. století ho zpívali husité, zpíván byl při korunovacích českých králů a velkým tématem byl také po vzniku Československé republiky, protože řada politiků, spisovatelů a dalších kulturních činitelů prosazovala, aby se stal národní hymnou. Silný vztah k němu měli i Habsburkové coby čeští králové, a to dokonce i po samotném rozpadu Rakousko-Uherska, který znamenal konec jejich vlády v českých zemích. V roce 1951 tak podle některých pramenů zazněl na závěr svatebního obřadu korunního prince Otty Habsbursko-Lotrinského a princezny Reginy Sasko-Meiningenské, který se konal ve francouzském Nancy. V roce 1989 se pak stal nedílnou součástí revolučních událostí, zněl například na závěr mše svaté v naší katedrále dne 25. listopadu, která byla slavena při příležitosti kanonizace svaté Anežky České.

I my se připojujeme ke všem generacím a prosíme našeho svatého patrona, aby nedal zahynouti nám ni budoucím.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

8. 4. 2026

Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.
Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

31. 3. 2026

Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.
Popeleční středou vstupujeme do postní doby

15. 2. 2026

Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.
Putování po katedrále 2026

27. 1. 2026

Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále.
Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

20. 12. 2025

Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.
Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

16. 12. 2025

Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.