Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – VI. díl: Kult svatého Vojtěcha na Tiberském ostrově

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – VI. díl: Kult svatého Vojtěcha na Tiberském ostrově

Nedaleko samotného srdce starověkého Říma, na dohled od pahorku Palatinu s ruinami císařského paláce a přímo naproti zaniklému sportovišti nazývanému Circus Maximus se uprostřed Tibery nachází velký ostrov. S městem jej spojuje stařičký most zvaný Pons Fabricius, který zde stál již v době, kdy se v Judském království a pozdější římské provincii Judea narodil, žil a byl ukřižován náš Pán Ježíš Kristus. Na ostrově stojí krásná bazilika s bohatě zdobeným interiérem, zasvěcená svatému apoštolu Bartoloměji. Do barokní podoby byla přestavěna po povodních v 16. století, které ji těžce poškodily. Původně však byla tato římská bazilika zasvěcena našemu svatému mučedníkovi, druhému pražskému biskupovi a jednomu z hlavních patronů české země a naší katedrály svatému Vojtěchovi. Ještě dnes bychom zde našli dochované odkazy na tohoto našeho světce. Jedním z nich je starobylá mramorová studna, umístěná před hlavním oltářem. Na ní se dochovala plastika Krista, císaře Otty III. a právě svatého Vojtěcha.

Mramorová studna s vyobrazením svatého Vojtěcha

 

V době mučednické smrti tohoto pražského biskupa již Římská říše v západní části Evropy neexistovala a starověké budovy v Římě byly proměněny v ruiny. Východofranští králové a saští vévodové z dynastie Liudolfingů se však snažili slávu zaniklého západořímského impéria vzkřísit a v roce 962 se jim to defacto podařilo, když byl syn slavného vévody Jindřicha Ptáčníka Otto I. v Římě korunován císařem. Středověká římská říše vznikla na značně odlišném půdorysu a těžiště moci jejího císaře se nacházelo mimo Apeninský poloostrov. Řím však byl jejím formálním a duchovním centrem a alespoň v prvních stoletích její existence byli její císařové v Římě korunováni. Jedním z takových císařů byl i náš král Karel z lucemburské dynastie, který do dějin vstoupil právě jako císař Karel IV. Obnovenou římskou říši se podařilo rozvrátit až francouzskému císaři Napoleonovi a definitivně byla zrušena v roce 1806.

Panovníci z první dynastie obnovené římské říše měli také úzké vazby na České knížectví. Sám Jindřich Ptáčník navázal blízký vztah a spolupráci s naším svatým knížetem Václavem, kterému věnoval ostatky svatého Víta, pro jejichž uložení svatý Václav zakládá rotundu na Pražském hradě, která se později stala naší první katedrálou. Jindřichův pravnuk Otto, který vládl obnovené římské říši v letech 995 – 1002 jako císař Otto III., pak byl pro změnu blízkým přítelem svatého Vojtěcha.

Svatý Vojtěch zemřel v roce 997 mučednickou smrtí během své misijní činnosti v Prusku. Jeho ostatky pak vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý, který je převezl do Hnězdna. Dne 10. ledna jsme si v jednom z předchozích článků připomněli kulaté výročí 970 let od úmrtí českého knížete Břetislava I., který Hnězdno vyplenil a světcovy ostatky odvezl. Ty byly následně uloženy do nového hrobu v kapli před rotundou svatého Víta na Pražského hradě a symbolické místo Vojtěchova hrobu nalezneme dodnes uprostřed hlavní lodi naší katedrály, zatímco jeho dochované ostatky jsou uchovávány v oltáři ve Staré arcibiskupské kapli v nejstarší části chrámu postavené ještě Matyášem z Arrasu. Císař Otto III. však měl původně jiné plány. Hrob svého přítele Vojtěcha v Hnězdně osobně navštívil a v roce 1000 zahájil stavbu jemu zasvěceného kostela na Tiberském ostrově, kde měly být ostatky našeho svatého patrona uloženy. To se podle všeho také podařilo, v kostele měla být uložena část jeho ramene a rukou. Císař sám sídlil na nedalekém pahorku Aventinum a kostel tak byl budován nadohled od jeho paláce.

 

Kostel svatého Bartoloměje

 

Kromě ostatků svatého Vojtěcha byly v kostele na Tiberském ostrově uloženy také relikvie svatého apoštola Bartoloměje. Postupem času úcta ke svatému apoštolovi převládla a kostel své zasvěcení změnil. V důsledku pozdějších přestaveb a zejména po katastrofální povodni v roce 1557 také značně změnil svoji podobu, ta dnešní vznikla až po barokní přestavbě.

Dochovaná studna v kostele však obsahuje nejstarší dochované zobrazení našeho biskupa vůbec. Svatý Vojtěch se zde nachází ve společnosti Pána Ježíše Krista a císaře Otty III. Pozoruhodné je však také arcibiskupské pallium, které má svatý Vojtěch na krku. Pražské arcibiskupství však vzniká až ve 14. století. Pallium na krku svatého Vojtěcha se tak spíše vztahuje na arcibiskupství v Hnězdně, které vzniklo již v roce 1000 a bylo založeno v přítomnosti císaře Otty III. nad světcovým hrobem a jeho bratr svatý Radim se stal prvním arcibiskupem.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Deensel, https://www.flickr.com/photos/deensel/24824736817/ 

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení