Mramorová studna s vyobrazením svatého Vojtěcha
V době mučednické smrti tohoto pražského biskupa již Římská říše v západní části Evropy neexistovala a starověké budovy v Římě byly proměněny v ruiny. Východofranští králové a saští vévodové z dynastie Liudolfingů se však snažili slávu zaniklého západořímského impéria vzkřísit a v roce 962 se jim to defacto podařilo, když byl syn slavného vévody Jindřicha Ptáčníka Otto I. v Římě korunován císařem. Středověká římská říše vznikla na značně odlišném půdorysu a těžiště moci jejího císaře se nacházelo mimo Apeninský poloostrov. Řím však byl jejím formálním a duchovním centrem a alespoň v prvních stoletích její existence byli její císařové v Římě korunováni. Jedním z takových císařů byl i náš král Karel z lucemburské dynastie, který do dějin vstoupil právě jako císař Karel IV. Obnovenou římskou říši se podařilo rozvrátit až francouzskému císaři Napoleonovi a definitivně byla zrušena v roce 1806.
Panovníci z první dynastie obnovené římské říše měli také úzké vazby na České knížectví. Sám Jindřich Ptáčník navázal blízký vztah a spolupráci s naším svatým knížetem Václavem, kterému věnoval ostatky svatého Víta, pro jejichž uložení svatý Václav zakládá rotundu na Pražském hradě, která se později stala naší první katedrálou. Jindřichův pravnuk Otto, který vládl obnovené římské říši v letech 995 – 1002 jako císař Otto III., pak byl pro změnu blízkým přítelem svatého Vojtěcha.
Svatý Vojtěch zemřel v roce 997 mučednickou smrtí během své misijní činnosti v Prusku. Jeho ostatky pak vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý, který je převezl do Hnězdna. Dne 10. ledna jsme si v jednom z předchozích článků připomněli kulaté výročí 970 let od úmrtí českého knížete Břetislava I., který Hnězdno vyplenil a světcovy ostatky odvezl. Ty byly následně uloženy do nového hrobu v kapli před rotundou svatého Víta na Pražského hradě a symbolické místo Vojtěchova hrobu nalezneme dodnes uprostřed hlavní lodi naší katedrály, zatímco jeho dochované ostatky jsou uchovávány v oltáři ve Staré arcibiskupské kapli v nejstarší části chrámu postavené ještě Matyášem z Arrasu. Císař Otto III. však měl původně jiné plány. Hrob svého přítele Vojtěcha v Hnězdně osobně navštívil a v roce 1000 zahájil stavbu jemu zasvěceného kostela na Tiberském ostrově, kde měly být ostatky našeho svatého patrona uloženy. To se podle všeho také podařilo, v kostele měla být uložena část jeho ramene a rukou. Císař sám sídlil na nedalekém pahorku Aventinum a kostel tak byl budován nadohled od jeho paláce.
Kostel svatého Bartoloměje
Kromě ostatků svatého Vojtěcha byly v kostele na Tiberském ostrově uloženy také relikvie svatého apoštola Bartoloměje. Postupem času úcta ke svatému apoštolovi převládla a kostel své zasvěcení změnil. V důsledku pozdějších přestaveb a zejména po katastrofální povodni v roce 1557 také značně změnil svoji podobu, ta dnešní vznikla až po barokní přestavbě.
Dochovaná studna v kostele však obsahuje nejstarší dochované zobrazení našeho biskupa vůbec. Svatý Vojtěch se zde nachází ve společnosti Pána Ježíše Krista a císaře Otty III. Pozoruhodné je však také arcibiskupské pallium, které má svatý Vojtěch na krku. Pražské arcibiskupství však vzniká až ve 14. století. Pallium na krku svatého Vojtěcha se tak spíše vztahuje na arcibiskupství v Hnězdně, které vzniklo již v roce 1000 a bylo založeno v přítomnosti císaře Otty III. nad světcovým hrobem a jeho bratr svatý Radim se stal prvním arcibiskupem.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Deensel, https://www.flickr.com/photos/deensel/24824736817/
