Fotografie Ferdinanda V. v pokročilém věku
Přítomnost českého krále na odpočinku a jeho dvora měla své dopady i na život naší katedrály. Již pro jeho korunovaci v roce 1836 byla objednána korunovační mše u pražského hudebního skladatele Václava Jana Tomáška. Svatovítští dómští kapelníci pak měli na starost i reprezentaci Ferdinandova dvora po jeho abdikaci, ovšem dvorní bohoslužby nebyly slaveny v katedrále, ale v kapli svatého Kříže na II. nádvoří Pražského hradu, která byla pro ty účely upravena a dokonce pro ni vznikla samostatná sbírka hudebnin.
Císař a král Ferdinand však ani ve výslužbě nezůstal netečným. Ačkoliv nikdy nebyl schopen samostatného politického rozhodování, v mládí trpěl epileptickými záchvaty, byl postižen hydrocefalem a jeho omezení se značně podepsalo i na jeho fyzickém vzhledu, byl o to více nadán jinými schopnostmi. Ovládal pět jazyků a nadán byl i hudebně, hrál na klavír a na trubku. Velmi se zajímal o botaniku, rozvoj techniky i světa kolem sebe a stal se prvním českým králem, který byl vyfotografován. Byl také naším prvním králem, který kdy cestoval vlakem. Jeho mírná a laskavá povaha ho vedla k tomu, že při svých procházkách po pražské Národní třídě rozdával dětem sladkosti a chudým almužnu. Na různé projekty v Praze postupně věnoval cca 450 000 zlatých. Vysloužil si proto přízvisko „Dobrotivý.“ K jeho oblibě v Čechách nepochybně přispěla i skutečnost, že jeho synovec František Josef I. neustále odkládal svoji českou královskou korunovaci, která se nakonec neuskutečnila vůbec. Dokud žil král Ferdinand, byl tedy na Pražském hradě přítomen pomazaný a korunovaný český král.
Oltář Jana Křtitele ve stejnojmenné kapli
Svůj zájem soustředil král Ferdinand i na dostavbu naší katedrály. Pokročilé fáze výstavby trojlodí se již bohužel nedožil, v době jeho pražského pobytu ale intenzivně pracoval stavitel Josef Ondřej Kranner na opravě dochované středověké části chrámu. Král Ferdinand se stal donátorem oltáře v kapli sv. Jana Křtitele v chórovém ochozu katedrály, která musela být pro svůj špatný technický stav prakticky celá stržena a vystavěna znovu. Oltář byl dostavěn až rok po Ferdinandově smrti. Původní Krannerův návrh upravil Josef Mocker a oltář je zajímavý zejména svým materiálovým provedením. Namísto v Praze obvyklého pískovce nebo opuky byl použit vápenec. Sochy v retáblu oltáře zobrazují svatého Jana Křtitele a po jeho boku svaté Cyrila a Metoděje. Zatímco sv. Jana a sv. Cyrila vyhotovil sochař Václav Levý, svatého Metoděje vytvořil jeho tehdy teprve dvacetiletý žák Josef Václav Myslbek. Hned naproti kapli pak můžeme vidět naopak jedno z vrcholných Myslbekových děl, a sice bronzovou sochu pražského arcibiskupa Bedřicha kardinála Schwarzenberga. Donátora tohoto oltáře, císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého, připomínají nápisy na jeho bocích: „Munifico subsidio imperatoris Ferdinandi I. exstructum a. d. MDCCCLXXVI“ (Štědrou podporou císaře Ferdinanda I. zbudováno v roce 1876.).
Text: Ing. Ondřej Stříteský
