Portrét Marie Amálie
Pražský pobyt naší princezny Marie Amálie zakončil její nedlouhý život plný těžkostí, které byly důsledkem sňatkové politiky její matky Marie Terezie. Jako většina jejích sester se musela provdat za muže, kterého jí vybrala matka. Marie Amálie sice zahořela láskou k bavorskému vévodovi Karlovi Zweibrückenskému, toho ale její matka odmítla. Pro svou dceru vybrala v té době perspektivnějšího ženicha, vévodu Ferdinanda Parmského, jehož sestra Isabela byla provdána za jejího nejstaršího syna, budoucího císaře Josefa II. Zatímco Isabela Parmská byla velmi krásná, inteligentní a nadaná mladá dáma, kterou si její ženich okamžitě zamiloval, její bratr Ferdinand bohužel takovým charismatem nadán nebyl. Pro mladou habsburskou arcivévodkyni představoval tento sňatek velké zklamání. Vévoda Ferdinand vstoupil do dějin jako panovník nevalných kvalit a jako prostoduchý a ošklivý člověk velmi hrubého ražení. Své manželky se údajně bál a ve všem jí ustupoval. Ta proto od samého začátku převzala iniciativu a v Parmě postupně začala vládnout sama. Něco takového bylo ale v té době neslýchané a vyvolalo to ostré reakce od příbuzenstva ve Vídni, ale i v Paříži a v Madridu, neboť vévoda Ferdinand byl jako příslušník rodu Bourbonů spřízněn z francouzským i španělským královským rodem. Postupně došlo k takové roztržce mezi Marií Amálií a její matkou a sourozenci, že přes pozdější usmíření již nebylo myslitelné, aby se ještě kdy podívala do Vídně. Svoji matku již nikdy neviděla.
Po vypuknutí Velké francouzské revoluce zůstalo Parmské vévodství ještě nějakou dobu nezávislé, ale od roku 1796 bylo v důsledku výbojů Napoleona Bonaparte do Itálie okupováno francouzskými vojáky a v roce 1801 se vévoda Ferdinand vzdal vlády. O rok později pak vévoda za záhadných okolností umírá a Marie Amálie musela z Itálie uprchnout. Do rodné Vídně se však vrátit nemohla, i přesto, že její matka i bratří Josef II. a Leopold II. již byli po smrti. Na někdejší roztržku s rodinou se však dosud nezapomnělo, proto nemocná arcivévodkyně odešla se svolením svého synovce, císaře a krále Františka II., právě do Prahy. Tam na ni čekal opuštěný Pražský hrad, který se stal její rezidencí. Dlouho zde však nežila. Zemřela o dva roky později v pouhých 58 letech dne 18. června 1804.
Hrobka Marie Amálie
Do rodné Vídně se dostalo alespoň její srdce, které bylo vyjmuto z jejího těla a uloženo v samostatné urně v augustiniánském kostele poblíž Hofburgu. Avšak i v naší katedrále, kde byla arcivévodkyně pochována, je doma mezi svými předky. Jako královská princezna česká je arcivévodkyně Marie Amálie přímým potomkem Habsburků, Jagellonců, Lucemburků i Přemyslovců a jako taková je i pravnučkou svaté Ludmily a knížete Bořivoje, našeho prvního historicky doloženého knížecího páru.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
