Miloslav kardinál Vlk při slavení mše svaté v katedrále
Na působení Miloslava kardinála Vlka v úřadu pražského arcibiskupa většina z nás ještě dobře pamatuje, mnoho věřících pražské arcidiecéze přijalo z jeho rukou svátost biřmování a mnoho kněží, kteří dnes v diecézi působí, bylo právě kardinálem Vlkem vysvěceno. Podobně jako František kardinál Schönborn zastával nejprve úřad diecézního biskupa v Českých Budějovicích, odkud přišel do Prahy v roce 1991. Nahradil tak v úřadu Františka kardinála Tomáška, který vstoupil do českých dějin zejména svým veřejným působením během pádu komunistického režimu a stal se tak jednou z nejvýraznější tváří doby, kdy český a slovenský národ znovu nabyly svobody. Převzetí úřadu po tak výrazné osobnosti pouhý rok po Sametové revoluci samo o sobě nebylo jednoduché, nového arcibiskupa navíc čekala náročná práce s postupnou obnovou církevních struktur a jejich fungování v diecézi. Obnovovány a zakládány byly církevní školy i zdravotnická zařízení, mnoho budov bylo v dezolátním stavu a církev v Československu se musela vypořádat s následky všech ran, které jí komunistický režim ve svém úsilí o její zničení uštědřil.
Miloslav Vlk se narodil v roce 1932 v Líšnici u Milevska, studoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích a v letech 1955 – 1960 pak byl posluchačem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval obor archivnictví. Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích začal studovat v roce 1964 a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Nějaký čas pak pracoval jako sekretář českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, od roku 1971 působil v duchovní správě, ale v roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. Téměř do konce komunistického režimu pak nesměl jako kněz veřejně působit, což nesl velmi těžce.
Miloslav kardinál Vlk při poutní mši svaté na Velehrad, rok před svou smrtí v roce 2016
Následujících osm let se Miloslav Vlk živil umýváním oken v Praze a v roce 1986 nastoupil jako archivář ve Státní bance československé, kde pracoval téměř do konce komunistického režimu v Československu.
Státní souhlas mu byl vrácen k 1. lednu 1989 a o rok později byl jmenován 10. biskupem českobudějovickým. V Českých Budějovicích působil jako biskup sice jen krátce, ale podařilo se mu již v roce 1990 založit Biskupské gymnázium J. N. Neumanna. Na jeho práci pak navázal jeho nástupce Antonín Liška, do té doby světící biskup pražský a kanovník naší metropolitní kapituly.
V Praze pak arcibiskup Miloslav Vlk usiloval o obnovu diecéze. Vedle založení řady církevních škol vrátil do Prahy kněžský seminář a v roce 1994 byl jmenován kardinálem. V Římě získal mimořádně významný titulární kostel, a sice baziliku Santa Croce in Gerusaleme. Jedná se o jeden z nejstarších chrámů v Římě, založený již svatou Helenou, matkou císaře Konstantina I. Velikého. Chrám vznikl z velkého sálu původního palácového komplexu, který svatá Helena obývala. Nechala sem umístit velké části Kristova kříže, které měla dle legendy objevit v Jeruzalémě a které jsou v jedné z kaplí baziliky uloženy dodnes. Nachází se zde také část břevna z kříže dobrého lotra a další relikvie související s ukřižováním Pána Ježíše. Miloslav kardinál Vlk tak byl titulárním kardinálem jednoho z nejvýznamnějších kostelů a poutních míst v Římě.
V roce 2005 se pak zúčastnil jediného konkláve, kde uplatnil své hlasovací právo při volbě papeže Benedikta XVI. Toho pak v Praze přivítal na závěr svého působení v úřadu pražského arcibiskupa v roce 2009. Stejně tak byl přítomen druhé a třetí návštěvě papeže Jana Pavla II. v letech 1995 a 1997.
Miloslav kardinál Vlk se dožil věku 84 let. Poslední měsíce jeho života však byly poznamenány utrpením v důsledku vážné nemoci, kterou snášel statečně a připravoval se na setkání s naším Pánem. Při ranní mši svaté ve výroční den jeho úmrtí v Nové arcibiskupské kapli vzpomeneme na jeho život a budeme mu vyprošovat spásu duše, aby ho náš Pán přijal do slávy svých vyvolených.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra
