Jak už název této kaple napovídá, je v ní umístěna velká sbírka vzácných relikvií světců, pocházejících často např. z Východořímské říše, odkud je pro pražskou katedrálu získal císař Karel IV. Jedná se mimo jiné o tzv. karlštejnské ostatky, umístěné dříve v kapli sv. Václava, později přenesené do retáblu nově zbudovaného barokního oltáře v této kapli, který je zhotoven jako ostatková skříň. Relikvie biskupa, mučedníka a světce Januária, který se stejně jako hlavní patron katedrály sv. Vít stal obětí pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem na počátku 4. století, však zaujímá na oltářním retáblu výsostné místo. Nenápadný dřevěný relikviář sv. Januária, potažený tmavě červenou látkou a zdobený stříbrnými ozdobami, byl darován naší kapitule v roce 1709 místokrálem Neapolským Jiřím Adamem z Mitrovic. Umístěn je v prosklené vitríně, osazené přímo uprostřed oltářního retáblu.
Samotná kaple je často nazývána také jako Saská. Polychromovaný erb Saského vévodství, ze kterého pro změnu získal kníže Václav od tamního vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka ostatky hlavního patrona katedrály sv. Víta, je umístěn na severní stěně této kaple, vysoko nad hrobem krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. a jedná se údajně o nejstarší známé a dochované kamenosochařské dílo kamenické huti po příchodu Petra Parléře do Prahy. Další erb Saska nalezneme na poškozeném gotickém oltářním antependiu. Původní oltář nechal zbudovat saský vévoda a říšský kurfiřt Rudolf I., blízký příbuzný druhé manželky Karla IV. Anny Falcké.
Velmi vzácná kamenosochařská díla funerální architektury z dílny Parléřovy huti jsou umístěna při bočních stěnách této kaple a jedná se o opukové náhrobky prvního dědičného českého krále Přemysla Otakara I. a slavného krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II., vévody rakouského, štýrského a korutanského, pána z Chebu a Pordenone. Náhrobky těchto slavných českých králů se sochami jejich ležících postav jsou značně poškozené v důsledku kalvinistického plenění katedrály v roce 1619. Jejich tělesné ostatky sem nechal přenést císař Karel IV. z původní románské baziliky sv. Víta, která začala být v době působení Petra Parléře v důsledku pokračujících prací na gotické katedrále postupně odbourávána.
Zajímavostí je kamenný práh z červeného mramoru před kaplí, který vykazuje hluboké poškození po dopadu dělové koule. Tato koule je zavěšena na řetězu na levém pilíři Ostatkové kaple přímo nad tímto místem poškození a jedná se o památku na největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Po vítězné bitvě u Štěrbohol na jaře roku 1757 oblehla vojska pruského krále Friedricha II. Velikého Prahu, kterou téměř dva měsíce její dělostřelectvo bombardovalo z přilehlých návrší. Prusové vystřelili desítky tisíc dělových koulí, a granátů a přes 500 zápalných střel. Ušetřena nezůstala ani naše katedrála, která byla značně poškozena, bylo v ní nalezeno údajně 770 dělových koulí a zápalný granát zcela zničil velké renesanční varhany na Wohlmutově kruchtě. Zničena byla i socha svatého Víta na jeho hrobě, která musela být nahrazena replikou a severní obvodový plášť chóru a opěrný systém dodnes nesou mnohačetné stopy po dopadech pruských dělových koulí.
Nelze pominout ani malířskou výzdobu kaple, kde se nám na její jižní stěně nad hrobem Přemysla Otakara I. dochovala gotická malba Klanění Tří Králů, připisována někdy Mistru Theodorikovi nebo Mistru Třeboňského oltáře. Malbu zrestauroval v roce 2015 akad. mal. Jan Živný. Kompozici vitráží zpracovali předposlední dómský stavitel Josef Mocker a malíř církevního umění František Sequens, vyrobeny pak byly v tyrolském Innsbrucku.
Vzhledem k velkému množství relikvií, vzácných uměleckých děl a mimořádně bohaté stavební historii vám přineseme další informace o této kapli v samostatných článcích, které připravujeme.
Text i foto: Ing Ondřej Stříteský
