Co je tedy smyslem requiem? Celý text mše za zemřelé zejména zdůrazňuje základní pravdu naší víry: Náš Pán Ježíš Kristus svojí vykupitelskou smrtí na kříži vzal na sebe naše hříchy, přemohl naši smrt a svým vzkříšením nás vykoupil pro život věčný. „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Těmito slovy svatého evangelia podle Jana je řečeno to podstatné. Cesta k odpuštění hříchů a ke spáse duše vede jedině skrze Ježíše Krista a jeho oběť, kterou za nás podstoupil. Nikdo nemůže sám sebe zachránit pro život věčný, ani kdyby prožil z lidského pohledu ctnostný a bezúhonný život. Bez Ježíšovy vykupitelské oběti by nebylo společenství s Bohem vůbec dosažitelné. Tím méně, když nikdo nemůže být zcela prostý hříchů.
Svatý Pavel píše v listu Korintským: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjející věnec, my však pro věnec nepomíjející.“ I náš pastýř Dominik tento běh svatého Pavla stejně jako ostatní Kristovi učedníci běžel. Každý člověk však při tomto běhu mnohokrát upadne, nebo dokonce seběhne z cesty. Každý člověk je ze své podstaty nedokonalý a hříšný a každého člověka se týká hřích Adamův. A každý člověk bez ohledu na své postavení, který projde branami smrti a kterého vyprovázíme na místo jeho posledního odpočinku, potřebuje nejvíce naši modlitbu, potřebuje smíření, odpuštění hříchů a Boží milosrdenství, aby získal naději na život věčný v Božím království. Requiem toto v celém svém průběhu vyjadřuje a je právě takovou modlitbou.
Pro requiem je typický kontrast mezi popisem Posledního soudu, pekelné propasti, hlubin, temnot a útrap, ke kterým člověk sám sebe odsuzuje svým hříchem a voláním k našemu Pánu Ježíši Kristu, aby se rozpomenul na svoji vykupitelskou oběť na kříži a přivedl naše zemřelé k životu ve společenství s Otcem. Tím je celý text requiem prostoupen a náš Pán Ježíš Kristus je ten, ke kterému se v něm opakovaně upíráme jako k jediné naší naději, jako k našemu spasiteli. „Liber scriptus proferetur, in quo totum continetur, unde mundus iudicetur. Iudex ergo cum sedebit, quidquid latet, apparebit: Nil inultum remanebit.“ „Přinesena psaná kniha, je v ní všecka hříchů tíha, z ní pak Soudce viny stíhá. Soudce zasedat až bude, zjeví se, co skryto všude, bez pomsty zda něco zbude?“ …. „Recordare, Iesu pie, quod sum causa tuae viae, ne me perdas illa die. Quaerens me, sedisti lassus, redemisti crucem pasus, tantus labor non sit casus!“ „Vzpomeň si, ó, Jesu milý, žes šel pro mne k svému cíli, nezatrať mne v oné chvíli! Klesls, hledaje mne, znaven, pro mne byl kůl kříže vstaven, nebuď čin ten plodů zbaven!“
Modlíme se tedy za našeho arcibiskupa Dominika a připojujeme se ke slovům, která budou v sobotu znít v naší katedrále nad rakví s jeho ostatky: „Pane Ježíši Kriste, Králi slávy, vysvoboď duše všech věřících zemřelých od útrap pekla a od hluboké propasti, vysvoboď je z tlamy lví, aby jich nepohltila pekelná hlubina, aby neupadly do temnosti. Nýbrž ať korouhevník svatý Michael je uvede do svatého světla, které jsi kdysi přislíbil Abrahámovi a jeho potomkům.“
„Pie Iesu Domine, dona eis requiem.“ „Milý Pane Ježíši, dej jim odpočinutí.“
Text: Ing. Ondřej Stříteský
