Skutečnost, že významná část ostatků svatého evangelisty Lukáše se díky Karlovi IV. stala součástí našeho chrámového pokladu, již bohužel vymizela ze všeobecného povědomí. Když však tuto relikvii, tj. horní část evangelistovy lebky, císař vezl do Prahy, byla to prý taková sláva, že mu vyšly vstříc zástupy lidí až do Berouna. Svatého Lukáše v naší katedrále oslavujeme každoročně 18. října a jeho ostatky jsou při mši svaté vystaveny ke zbožné úctě věřících.
Putování evangelistových ostatků a šíření úcty k němu má poměrně dobře zmapovanou historii. Zprávy o místě a způsobu jeho smrti se rozcházejí. Některé prameny tvrdí, že zemřel přirozenou smrtí, jiné hovoří o jeho mučednictví pro víru a popravě oběšením. Podle tradice byl pohřben v Thébách, kde je mu zasvěcen kostel, ve kterém se nachází jeho původní hrob. V době vlády císaře Konstantina II. pak bylo jeho tělo společně s ostatky svatého apoštola Ondřeje přeneseno do Konstantinopole a uloženo v bazilice zasvěcené oběma těmto světcům. Pravděpodobně v důsledku obrazoborectví v Konstantinopoli byl jeho hrob ve snaze o jeho záchranu přenesen až do Padovy. Tam je pak svatý Lukáš dodnes uctíván v kostele sv. Justýny, kde je jeho tělo uloženo v nádherném mramorovém náhrobku s alabastrovými reliéfy.
Evangelistovu lebku získal císař Karel IV. během své korunovační cesty do Říma v roce 1354, kdy navštívil právě Padovu. Z ní putoval dále do Milána, kde musel nejprve získat železnou korunu Lombardského království. Darovací listina obsahuje pečeť akvilejského patriarchy Mikuláše, notářský zápis pak pečeti generálního kapitána Padovy a opata kláštera sv. Justýny. S touto relikvií svatého evangelisty putoval Karel IV. do Říma a po císařské korunovaci se pak s ní vrátil do Prahy.
Vzácná relikvie musela naši katedrálu v důsledku dějinných zvratů vícekrát opustit, zpravidla s celým chrámovým pokladem. Metropolitní kapitula ji v roce 1421 zachránila před husity odvozem do Oybinu u Žitavy, před Friedrichem Falckým celý poklad ukryla pro změnu v klášteře sv. Emmerama v Regensburgu a naposledy byl Svatovítský poklad odvezen do bezpečí během války s Pruskem v roce 1866, kdy Prahu opustily i korunovační klenoty Českého království.
Mnoho poznatků o životě svatého evangelisty Lukáše přinesl antropologický průzkum pražských i padovských ostatků v roce 1998. Zde sehrál významnou roli přední český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prof. MUDr. RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc. Závěry výzkumu tohoto českého odborníka přinesly mimo jiné velkou pravděpodobnost, že relikvie uložená v Praze skutečně patří k evangelistovu tělu v Padově. Potvrzen byl také jeho vysoký věk v době jeho smrti a zjištěny byly také indicie pro jeho mučednickou smrt oběšením. Tomu nasvědčuje zlomenina chrupavky štítné. Červená liturgická paramenta, která užíváme mimo jiné o svátcích mučedníků a používají se tradičně právě i o svátku svatého evangelisty Lukáše, tak mohou mít pro tento svátek svůj původ v evangelistově mučednictví.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: František Nedbal/Člověk a Víra
