12. 10. 2025

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.

Skutečnost, že významná část ostatků svatého evangelisty Lukáše se díky Karlovi IV. stala součástí našeho chrámového pokladu, již bohužel vymizela ze všeobecného povědomí. Když však tuto relikvii, tj. horní část evangelistovy lebky, císař vezl do Prahy, byla to prý taková sláva, že mu vyšly vstříc zástupy lidí až do Berouna. Svatého Lukáše v naší katedrále oslavujeme každoročně 18. října a jeho ostatky jsou při mši svaté vystaveny ke zbožné úctě věřících.

Putování evangelistových ostatků a šíření úcty k němu má poměrně dobře zmapovanou historii. Zprávy o místě a způsobu jeho smrti se rozcházejí. Některé prameny tvrdí, že zemřel přirozenou smrtí, jiné hovoří o jeho mučednictví pro víru a popravě oběšením. Podle tradice byl pohřben v Thébách, kde je mu zasvěcen kostel, ve kterém se nachází jeho původní hrob. V době vlády císaře Konstantina II. pak bylo jeho tělo společně s ostatky svatého apoštola Ondřeje přeneseno do Konstantinopole a uloženo v bazilice zasvěcené oběma těmto světcům. Pravděpodobně v důsledku obrazoborectví v Konstantinopoli byl jeho hrob ve snaze o jeho záchranu přenesen až do Padovy. Tam je pak svatý Lukáš dodnes uctíván v kostele sv. Justýny, kde je jeho tělo uloženo v nádherném mramorovém náhrobku s alabastrovými reliéfy.

Evangelistovu lebku získal císař Karel IV. během své korunovační cesty do Říma v roce 1354, kdy navštívil právě Padovu. Z ní putoval dále do Milána, kde musel nejprve získat železnou korunu Lombardského království. Darovací listina obsahuje pečeť akvilejského patriarchy Mikuláše, notářský zápis pak pečeti generálního kapitána Padovy a opata kláštera sv. Justýny. S touto relikvií svatého evangelisty putoval Karel IV. do Říma a po císařské korunovaci se pak s ní vrátil do Prahy.

Vzácná relikvie musela naši katedrálu v důsledku dějinných zvratů vícekrát opustit, zpravidla s celým chrámovým pokladem. Metropolitní kapitula ji v roce 1421 zachránila před husity odvozem do Oybinu u Žitavy, před Friedrichem Falckým celý poklad ukryla pro změnu v klášteře sv. Emmerama v Regensburgu a naposledy byl Svatovítský poklad odvezen do bezpečí během války s Pruskem v roce 1866, kdy Prahu opustily i korunovační klenoty Českého království.

Mnoho poznatků o životě svatého evangelisty Lukáše přinesl antropologický průzkum pražských i padovských ostatků v roce 1998. Zde sehrál významnou roli přední český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prof. MUDr. RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc. Závěry výzkumu tohoto českého odborníka přinesly mimo jiné velkou pravděpodobnost, že relikvie uložená v Praze skutečně patří k evangelistovu tělu v Padově. Potvrzen byl také jeho vysoký věk v době jeho smrti a zjištěny byly také indicie pro jeho mučednickou smrt oběšením. Tomu nasvědčuje zlomenina chrupavky štítné. Červená liturgická paramenta, která užíváme mimo jiné o svátcích mučedníků a používají se tradičně právě i o svátku svatého evangelisty Lukáše, tak mohou mít pro tento svátek svůj původ v evangelistově mučednictví.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: František Nedbal/Člověk a Víra

Aktuality & články

Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

8. 11. 2025

Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast na svých zaslíbeních.
Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

8. 11. 2025

Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.