Ačkoliv se tato polygonální kaple nachází v nejstarší části katedrály, postavené jejím prvním stavitelem Matyášem z Arrasu a je založena na typickém Arrasově půdorysu, pozornému návštěvníku neunikne struktura jejího zdiva, kde velké, světlé a pravidelně řezané pískovcové bloky odpovídají nové části katedrály dostavěné v 19. a 20. století. Skutečně se jedná v tomto případě o jednu z nejmladších částí chrámu. Před zahájením dostavby katedrály bylo torzo její původní gotické části v natolik špatném stavu, že musela být nejprve zahájena jeho oprava, kterou vedl stavitel Josef Ondřej Kranner. Zděné konstrukce kaple sv. Jana Křtitele vykazovaly masivní statické poruchy a mohutné trhliny, pravděpodobně v důsledku jejich příliš mělkého založení. Původní středověká kaple tak musela být v letech 1863 – 1864 zbořena a vystavěna znovu. Vnitřní stěny přiléhající k sousedním kaplím byly pro změnu natolik poškozeny požárem z roku 1541, že po provedení oprav opět ztratily svoji původní podobu. Přesto však v kapli nalezneme řadu velmi vzácných a starobylých sochařských děl a dalších artefaktů, které sem byly zpět umístěny.
Hlavní oltář v kapli
Za pozornost stojí samotný hlavní oltář, jehož podobu navrhl ještě Josef Kranner, realizaci díla však vedl již jeho nástupce Josef Mocker, který Krannerův návrh mírně pozměnil. Velmi neobvyklé je materiálové řešení tohoto novogotického oltáře. Není totiž zhotoven z tradičních českých materiálů jako je pískovec nebo opuka, ale z vápence. V oltářním retáblu se nachází v jeho prostředním výklenku socha sv. Jana Křtitele, po jeho boku pak nalevo socha sv. Cyrila a napravo sv. Metoděje. Zatímco socha sv. Jana a sv. Cyrila pochází z pozůstalosti Václava Levého, sochu sv. Metoděje vytvořil ve svých dvaceti letech jeho začínající žák Josef Václav Myslbek, později jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, jehož další již vrcholné dílo, bronzová socha Bedřicha Celestina kardinála Schwarzenberga se nachází hned naproti kapli v chórovém ochozu.
Opukový náhrobek Bořivoje II.
Kromě knížat Břetislava I. a Bořivoje II., jejichž opukové náhrobky můžeme vidět u obou bočních stěn kaple, zde nalezli místo posledního odpočinku dva pražští arcibiskupové a velmistři rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, kteří se ujali úřadu po skončení 140 let trvajícího uprázdnění svatovojtěšského stolce v roce 1561. Prvním z nich byl Antonín Brus z Mohelnice, kterého po jeho smrti vystřídal jeho krajan Martin Medek z Mohelnice. Jejich náhrobní desky, zhotovené z červenohnědého sliveneckého mramoru, byly vyzdviženy ze země a postaveny při stěnách kaple po bocích oltáře. Na tyto dva zde pohřbené arcibiskupy upomínají také dva znaky křižovnického řádu na zlacené kované mříži.
Arcibiskupský náhrobek
Okenní vitráže v kapli jsou společným dílem několika umělců. Jejich námět vytvořil Karel Vladislav Zapa, umělecký návrh figurálních kompozic Josef Matyáš Trenkwald a Antonín Lhota. Malbu pak provedl Johann Zacharias Quast. Za zmínku ještě stojí, že architektonickou kresbu a ornamentální vzory navrhl sám dómský stavitel Josef Ondřej Kranner.
Relikviář blahoslaveného Karla I.
Od 2. neděle velikonoční roku 2022 je na hlavním oltáři také umístěn relikviář s ostatkem bl. Karla I., posledního rakouského císaře a českého a uherského krále. Naše poslední královská dynastie je s touto kaplí spjata rovněž osobou krále Ferdinanda V., který po abdikaci v roce 1848 žil na Pražském hradě a mj. na výzdobu oltáře této kaple přispěl.
Bronzová noha tzv. Jeruzalémského svícnu
Samostatnou kapitolou je tzv. Milánský neboli Jeruzalémský svícen, umístěný vlevo vedle oltáře. Ukořistilo ho české vojsko krále Vladislava II. v roce 1158 po dobytí Milána. Z původního svícnu se však dochovala pouze jeho bronzová bohatě zdobená románská noha. O svícnu však přineseme více informací v samostatném článku.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
