21. 11. 2024

V katedrální kapli svatého Ondřeje se potkává středověk a moderna

Poslední listopadový den, na který letos zároveň připadá konec liturgického roku, slavíme svátek svatého apoštola Ondřeje, bratra svatého Petra a jednoho z prvních Kristových učedníků, který také zemřel mučednickou smrtí na kříži. V naší katedrále je mu zasvěcena jedna z Parléřových kaplí, která přímo sousedí s kaplí svatého Václava. V ní také oslavíme ranní mši svatou v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Jedná se sice o kapli původně středověkou, její původní výzdoba se ale nedochovala a většina uměleckých děl v této kapli pochází až z 19. století.

Stejně jako Svatováclavskou kapli ji založil Petr Parléř na čtvercovém půdorysu. Je známa také jako kaple Martinická, neboť se v ní nachází hrobka tohoto šlechtického rodu a místo posledního odpočinku zde nalezl i patrně nejslavnější člen tohoto rodu, Jaroslav Bořita z Martinic, který byl v květnu 1618 společně s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a Filipem Fabriciem vyhozen z oken Ludvíkova křídla Starého královského paláce během tzv. třetí pražské defenestrace. Bohatě zdobený a pozlacený mramorový náhrobek s erbem říšských hrabat z Martinic je umístěn na jižní stěně kaple.

Náhrobek hrabat z Martinic

Na západní stěně kaple pak zaujme výrazný nástěnný epitaf Jana III. Popela z Lobkovic, který je zde rovněž pochován a již značně sešlapaný erb Lobkoviců nalezneme na náhrobním kameni z červeného mramoru na podlaze kaple. Jan III. zastával vysoké zemské úřady, byl mimo jiné nejvyšším hofmistrem a nejvyšším zemským i nejvyšším dvorským sudím. Na nástěnném epitafu, zhotoveném v letech 1581 – 1582, můžeme vidět jeho postavu z bílého mramoru v bohatě zdobeném renesančním rouchu a zbroji těžkooděnce, klečící před trůnem Boží moudrosti. Autorem tohoto epitafu je sochař Vincent Strašryba z Loun, který pocházel z Vratislavi a jeho dílo můžeme obdivovat i v jiných českých městech, například v Litoměřicích.

Epitaf Jana III. Popela z Lobkovic

Ostatní výzdoba kaple sv. Ondřeje je ještě mladší a původní středověká malířská nebo sochařská díla zde bohužel již nenalezneme. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Retáblu vévodí scéna ukřižování Pána Ježíše s lotry po levici a po pravici, nachází se zde i postavy římských legionářů včetně sv. Longina, který se chystá Pánu Ježíši probodnout bok kopím, pod reliéfem je pak latinský nápis „CONSUMATUM EST,“ tj. „Dokonáno jest.“ Základ retáblu pak tvoří bohatě zpracovaná scéna scéna Klanění Tří králů. Na antependiu je pak ztvárněno ukládání Pána Ježíše do hrobu. Na vrcholu retáblu je pak postava vzkříšeného Krista. Oltář pro tuto kapli zakoupil probošt naší metropolitní kapituly Adolf Würfel za 40 tisíc zlatých při příležitosti oslav 900 let od založení kapituly v roce 1875 přímo od jeho autora v Římě.

Ústředním motivem mramorového oltáře je kalvárie

Veškeré malby v kapli včetně vitráží pocházejí od předposledního dómského stavitele Josefa Mockera, který na jejich tvorbě spolupracoval s malířem Františkem Sequensem. Nástěnné Sequensovy malby zobrazují především scény ze života svatého apoštola Ondřeje, například na východní stěně nad oltářem hned pod klenbami můžeme vidět jeho ukřižování, podle tradice byl svatý Ondřej přibit na kříž ve tvaru písmene X. Vitráž, který je rovněž z dílem Mockera a Sequense, pochází z roku 1880 a zobrazuje postavy sv. Matěje, Barnabáše, Štěpána, Vavřince, Lukáše a Marka. Na klenbě pak můžeme vidět alegorie čtyř ctností.

Sequensova nástěnná malba ze života svatého Ondřeje

Srdečně všechny zveme na všechny mše svaté z cyklu Putování po katedrále. Tento rok již Putování skončilo, ale budeme pokračovat hned v lednu příštího roku. Děkujeme za Váš zájem o tento projekt oživení všech koutů katedrály a těšíme se na společenství u oltáře.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.