Svatý Vít žil v Římské říši v dobách vlády císaře Diokleciána. Měl být tajně pokřtěn, ale posléze byl prozrazen. Zázrakem uzdravil nemocného císařova syna. Nechtěl se však vzdát víry v Krista, proto byl mučen a vhozen do kotle s vroucím olejem, smůlou a olovem. Mučení zázrakem přežil, tak byl předhozen lvům. Ti ho však nesežrali a místo toho mu pokorně olizovali nohy. Nakonec byl tedy v roce 303 ve věku 12 – 13 let sťat. Úcta k němu se později šířila Římskou říší a následně se rozšířila do Franské říše přes baziliku Saint Denis u Paříže a opatství Corvey až ke Germánům a do Saska.
Do Čech přišel svatý Vít překvapivě právě ze severozápadu, ze Saského vévodství. Část jeho ostatků získal náš svatý kníže Václav v I. polovině 10. století od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. Dodnes nebyla nalezena definitivní shoda mezi historiky, zda se svatý Václav s králem Jindřichem spřátelil, nebo si ho král Jindřich podrobil vojensky. Úzce to souvisí s tím, zda byl Václav zavražděn svým bratrem v roce 929, nebo až v roce 935. Právě v roce 929 se totiž měla odehrát bitva mezi Sasy a Čechy, kde Sasové Čechy podrobili. Jisté však je, že náš svatý kníže Václav zakládá na v místě dnešní příčné lodi naší katedrály románskou rotundu, kterou svatému Vítu zasvětil a relikvii získanou od krále Jindřicha Ptáčníka do ní uložil. Sám zde pak byl v její jižní apsidě pohřben. Z rotundy se posléze stala první katedrála svatého Víta v Praze, a to v roce 973, když vzniklo pražské biskupství.
Hrob svatého Víta v závěru katedrály
Další část ostatků pak přivezl do Prahy v roce 1355 císař a král Karel IV. V závěru chóru katedrály, přímo mezi hlavním oltářem a císařskou kaplí, je pak umístěn světcův hrob. Ten částečně zasahuje do chóru, svojí východní částí pak do chórového ochozu, kde k němu přiléhá malý oltář. Tumba z červeného mramoru včetně pískovcového kamenosochařsky opracovaného soklu se dochovala původní středověká, jak dosvědčuje i zlatý nápis na východní straně tumby. Socha klečícího svatého Víta na tumbě pak pochází až z roku 1850. Tu původní totiž zničily pruské dělové koule v roce 1757, když pruské dělostřelectvo oblehlo město po prohrané bitvě u Štěrbohol a provedlo největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Tehdy po dopadu zápalného granátu shořely velké renesanční Ferdinandovy varhany na Wohlmutově kruchtě, byly značně poškozeny kružby, vitráže a opěrný systém katedrály a ničivý zásah utrpěla i světcova socha. Jednu z dělových koulí pak můžeme vidět poblíž hrobu svatého Víta, zavěšenou na řetězu na protějším pilíři u tzv. Saské kaple. Mramorové zábradlí a práh u této kaple pak nese dodnes viditelné stopy po dopadu této dělové koule.
Mše svaté o slavnosti svatého Víta oslavíme jako v neděli v 8:30 a v 10:00, kdy bude mši s připomínkou světce slavit pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Martina Řehořová / Člověk a Víra
