13. 6. 2025

V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

Svatý Vít žil v Římské říši v dobách vlády císaře Diokleciána. Měl být tajně pokřtěn, ale posléze byl prozrazen. Zázrakem uzdravil nemocného císařova syna. Nechtěl se však vzdát víry v Krista, proto byl mučen a vhozen do kotle s vroucím olejem, smůlou a olovem. Mučení zázrakem přežil, tak byl předhozen lvům. Ti ho však nesežrali a místo toho mu pokorně olizovali nohy. Nakonec byl tedy v roce 303 ve věku 12 – 13 let sťat. Úcta k němu se později šířila Římskou říší a následně se rozšířila do Franské říše přes baziliku Saint Denis u Paříže a opatství Corvey až ke Germánům a do Saska.

Do Čech přišel svatý Vít překvapivě právě ze severozápadu, ze Saského vévodství. Část jeho ostatků získal náš svatý kníže Václav v I. polovině 10. století od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. Dodnes nebyla nalezena definitivní shoda mezi historiky, zda se svatý Václav s králem Jindřichem spřátelil, nebo si ho král Jindřich podrobil vojensky. Úzce to souvisí s tím, zda byl Václav zavražděn svým bratrem v roce 929, nebo až v roce 935. Právě v roce 929 se totiž měla odehrát bitva mezi Sasy a Čechy, kde Sasové Čechy podrobili. Jisté však je, že náš svatý kníže Václav zakládá na v místě dnešní příčné lodi naší katedrály románskou rotundu, kterou svatému Vítu zasvětil a relikvii získanou od krále Jindřicha Ptáčníka do ní uložil. Sám zde pak byl v její jižní apsidě pohřben. Z rotundy se posléze stala první katedrála svatého Víta v Praze, a to v roce 973, když vzniklo pražské biskupství.

Hrob svatého Víta v závěru katedrály

Další část ostatků pak přivezl do Prahy v roce 1355 císař a král Karel IV. V závěru chóru katedrály, přímo mezi hlavním oltářem a císařskou kaplí, je pak umístěn světcův hrob. Ten částečně zasahuje do chóru, svojí východní částí pak do chórového ochozu, kde k němu přiléhá malý oltář. Tumba z červeného mramoru včetně pískovcového kamenosochařsky opracovaného soklu se dochovala původní středověká, jak dosvědčuje i zlatý nápis na východní straně tumby. Socha klečícího svatého Víta na tumbě pak pochází až z roku 1850. Tu původní totiž zničily pruské dělové koule v roce 1757, když pruské dělostřelectvo oblehlo město po prohrané bitvě u Štěrbohol a provedlo největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Tehdy po dopadu zápalného granátu shořely velké renesanční Ferdinandovy varhany na Wohlmutově kruchtě, byly značně poškozeny kružby, vitráže a opěrný systém katedrály a ničivý zásah utrpěla i světcova socha. Jednu z dělových koulí pak můžeme vidět poblíž hrobu svatého Víta, zavěšenou na řetězu na protějším pilíři u tzv. Saské kaple. Mramorové zábradlí a práh u této kaple pak nese dodnes viditelné stopy po dopadu této dělové koule.

Mše svaté o slavnosti svatého Víta oslavíme jako v neděli v 8:30 a v 10:00, kdy bude mši s připomínkou světce slavit pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Martina Řehořová / Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.